Zakázaná láska

Pátek v 22:20 | Rosemary
Ahojky tak vám přináším další povídku tak snad si jí užijete.


Byla to zakázaná láska, ale jim to bylo jedno. Milovali se a nikdo a nic jim v tom nemohl zabránit. Teda až na jednu maličkost. Jeden byl tvořen z vody a druhý z ohně a jejich těla se
 

Dračí poklad - horečka

1. září 2018 v 12:00
Ahoj,
po dlouhé době přidávám další díl. Doufám, že se bude líbit.

"Měli bychom se vrátit, než chytneš rýmu." řekl Gaara vážně s náznakem starosti. Naruto se usmál od ucha k uchu a kývnul na souhlas.
Společně se vydali do jeskyně a mokré věci, které se na ně lepili jim to moc nezlehčovaly. I když přes temné mraky nebylo poznat, zda je pořád den, nebo již nastala noc, Gaara to poznal velice lehce. Během cesty dostal velmi známý a nepříjemný pocit, kdy ho začaly pálit ruce a postupně celé tělo. Zarazil se na místě a okamžitě si stáhnul rukávy své košile.
"Jdi napřed, drak se vrátí brzy a já bych nechtěl skončit spálený na popel… Neboj, zítra opět přijdu hned jak drak odejde." řekl ve spěchu.
"Beru tě za slovo." odpověděl Naruto a rozběhl se k jeskyni, která byla pár metrů před ním, jelikož stejně věděl že, Gaara svoje slovo splní.

Příběhy

31. srpna 2018 v 6:53 | Safirika
Ahojte,
teď jsem přidávam po dlouhé době a ráda bych abyste teď rozhodli Vy. Mám v plánu několik příběhu, které nejsou fanfikce a zatím nemají jméno. Oznamuji Vám to dopředu a Vy vyberete, na co byste chtěli další příběh, až skončím s Dračím pokladem. Vše je zatím pod názvem code name, ke kterému je přidána jedním slovem, hlavní charakteristika příběhu.
 


V zajetí Bradavických démonů - 8

24. srpna 2018 v 14:19 | Safimary

Elizabeth uklidnila aba a její táta navrhl, abychom šli někam jinam a v klidu se nad tím zamysleli. Naše ne zrovna malá skupinka vyrazila zpět do pokojíku. Já a Elizabeth jsme šli mlčky za našimi rodiči.
"Možná to tak nevypadá, ale aba se bát nemusíš. Tohle se mu stává jenom výjimečně." pošeptal jsem ji

V zajetí Bradavických démonů - 7

17. srpna 2018 v 14:05 | Safimary
Tak a zase pokračování doufám, že se Vám povídka líbí.

Zpět u hlavní dvojice

Netušil jsem, kam jsem běžel, ale bylo mi to v podstatě jedno. Hlavně aby to bylo co nejdál od lidí. Nakonec jsem se dostal na dost vysokou věž. Otevřel jsem dřevěné dveře a ocitl se na otevřeném prostoru, jehož okraje zdobilo nškolik sloupů. Trochu mi to připomínalo domov. Věž v pevnosti, ze které jsme prováděli skok víry. Posadil jsem se na okraj, opřel se o sloup a spustil nohy dolů. Ani jsem se nepokoušel schovat svůj ocas. Stejně mě tu nikdo nebude hledat. Určitě mě teď musí nenávidět. Ani bych se jí nedivil. Povzdechl jsem si a sledoval orla, jenž kroužil kolem školy. Kéž bych mohl stejně jako on jen tak odletět.

Další články