Krásy moře - 1. Rybí koláč

27. dubna 2016 v 21:03 | Safirika
Fandom: Supernatural
Dvojice: Dean x Castiel


Karibské moře bylo plné života. Plno korálů a ryb nejrůznějších barev a velikostí. Úplný ráj.
Jeden mořský biolog tu zrovna fotil hejno tuňáků proplouvajících kolem. Černovlasý biolog s modrýma očima se jmenoval Castiel a čekal, jestli sem nepřiplavou nějací žraloci, nebo ještě lépe delfíni. Náš Castiel byl totiž specialistou na žraloky a především mořské savce. Věřil totiž, že zde nalezne svůj nejlepší objev. Netušil však, že ho někdo sleduje. Za velkým smaragdově zeleným korálem se skrýval mladý mořský mladík, který z biologa nemohl spustit své zelené oči. Nejraději by plaval přímo k němu. Jenže se trochu bál, kvůli příběhům, které mu vyprávěl otec. Jenže otec mu taky vyprávěl, že všichni nejsou stejní a že existují i tací lidé, kteří mořanům několikrát pomohli. Nemohl však uvěřit že by takové krásné, neznámé stvoření bylo nebezpečné. Vždyť vypadal jako anděl.


Jak ho pozoroval, všiml si, že se k biologovi blíží žralok. Ale ne ledajaký žralok. Byl to velký bílý, lidožravý žralok se žlutýma očima. Žluto očko měl v povaze zabíjet vše živé. To kvůli němu umřel Deanův otec a matka. Dean nemohl dovolit, aby mu žlutooký žralok zabil jeho černovlasého potápěče. Dean nezaváhal ani minutu. Vytáhl si z opasku ze zelených řas dýku a střemhlav se vrhl na žraloka.
Než stihl Castiel jakkoliv zareagovat, tak ho mořan strhl stranou. Akorát včas. Jinak by skončil jako žraločí svačinka. Dean tam nechal Castiela a vrhl se na žraloka. Snažil se ho zahnat pryč. Jenomže při posledním žraločím výpadu zareagoval pozdě a žralok se mu zakousnul do ocasu. Než se však stihl pořádně zakousnout a odtrhnout maso ozvala se řada tří výstřelů. Výstřely čistě prostřelily žralokovu hlavu a vyšly skrz. Byl to biolog, co vystřelil. Dokonce i pod vodou bylo vidět, jak se klepe.
Castiel musel rychle něco udělat, jelikož jeho zachránce silně krvácel. Připlaval k němu a opatrně rozevřel žraločí tlamu a vyndal mu z ní ocas.
To poslední co si Dean pamatoval, bylo to, že ho biolog jednou rukou objal a začali se vzdalovat od dna.
Castiel věděl, že pokud ho nezachrání tak vykrvácí, a přijde tak o výzkum.
Sakra. Seru na výzkum, to mi za to nestojí.
Takové myšlenky se mu honily hlavou.
Jak může být někdo takhle těžký?
Pomyslel si, když ho tahal na palubu. Opřel ho o zeď a okamžitě běžel pro lékárničku s první pomocí. Než se však pustil do rány na ocasu, musel zjistit, jestli dýchá.
Hruď se mu pravidelně zvedala a Cas se bál kvůli jeho žábrám. Nakonec se bál zbytečně. Mořan v klidu oddechoval a nevydával žádné známky nedostatku kyslíku. Ránu nejprve vymyl a poté ji otřel desinfekcí. Mořan sebou malinko trhl, ale neprobral se. Nakonec ránu zašil a obvázal. Poté došel pro pár hadrů, které namočil do moře a přikryl jimi mořana, aby byl stále alespoň vlhký. Cesta k soukromému molu trvala přes dvě hodiny a Castiel byl poprvé vděčný za to, že má dům přímo u moře. Po celé dvě hodiny kontroloval mořana, jestli je v pořádku a jestli má pořád mokré hadry.
Nejtěžší po příjezdu, bylo přesunout mořana do obří skleněné nádrže. Nakonec se mu ho tam po dlouhé námaze podařilo dostat. Nakonec byl rád, že tu nádrž nezboural.

O pár hodin později

Dean se konečně probudil. Netušil kde je. Ležel na velmi jemném písku a zdálo se mu, že leží v nějaké jeskyni. Do jeskyně vedl metr a půl vysoký otvor a nebylo do ní nejlíp vidět, tak zajišťovala perfektní soukromí. Dean pohnul ocasem. Zaskočila ho velmi palčivá bolest. Podíval se, co ji způsobuje. Zjistil, že má obvázaný ocas a vybavilo se mu, jak ho kousl žralok, když zachraňoval velmi hezkého člověka. Opatrně vyplaval z jeskyně. Všude byla spousta řas a korálů různých barev a velikostí. Jinak tu nebyla ani jedna ryba.
Mám hlad.
Co by dal za pořádného tuňáka nebo pár sardinek.
Zatímco se Dean rozhlížel, vešel do místnosti Castiel i s kýblem plným sardinek. Tušil, že bude mít mořan hlad. Jak šel kolem skleněné nádrže, všiml si, že na něj mořan upřeně hledí. Vyšplhal po žebříku a pomocí dlouhé tyče s hákem se mu podařilo položit kýbl na dno nádrže. Dean nejprve zkoumal kyblík z dálky, ale poté co si všiml sardinek, se přiblížil k nim. Byly mrtvé a nevoněli zrovna nejlépe, ale jelikož měl hlad, začal se jimi ládovat. Castiel to celé pozoroval ze shora. Poté co se Dean dosyta najedl, podíval se na černovláska. Prohlížel si ho od hlavy až po ty zvláštní věci. Tušil, že těm věcem říkají nohy. Pomalu plaval k hladině. Nejprve se vynořil po nos a bedlivě sledoval biologa. Castiel ho také se zájmem pozoroval, naklonil hlavu a mile se na něho usmál. Dean nemohl uvěřit, jak měl krásný úsměv. A ty jeho modré oči. Byly tak modré a hluboké jako oceán. Nejraději by si v nich zaplaval.
Castiel se k němu chtěl naklonit, ale naklonil se moc, zavrávoral a po hlavě spadnul do nádrže. Gravitace ho táhla na zem a celkový šok mu vyrazil vzduch z plic. Dean opět neváhal a tentokrát táhnul na hladinu on jeho. Byl to tak příjemný pocit, držet ho, být mu nablízku. Když byl nad hladinou, vyškrábal se na okraj nádrže a posadil se. Chvilku tam tak na sebe koukali, až nakonec trapné ticho prolomila písnička 'Carry on my Wayward son', kterou měl Castiel jako vyzvánění. Už se chystal odejít a vzít telefon, když ho Dean chytil za ruku a řekl. "Počkej." Cas se zarazil. "Neodcházej." Poprosil ho.
"Ty umíš mluvit?!" Vykoktal Castiel. Dean přikývl.
Copak jsem negramotnej?
"Dík že jsi mě zachránil." Řekl tiše.
"To bych spíše měl děkovat já tobě. Nebýt tebe, tak bych se stal žraločí svačinkou. Mimochodem jsem Castiel."
"Dean." Odpověděl a pokusil se sednout si na okraj nádrže jako Castiel. Po dlouhém boji se mu to konečně povedlo.
Je to težší než to vypadá.
"Jak to že vlastně umíš mluvit? Teda myslím tím, jak to že mluvíš anglicky?" Vyptával se Cas.
"Rodina a následně převážně bratr." Odpověděl hrdě Dean.
"Ty máš bratra?"
"Jo. Žije na pevnině. Občas mě navštíví a přinese koláč."
"On není jako ty?" Zadivil se Castiel.
"Stal se člověkem." Zamumlal Dean, jako by to nebylo nic vážného.
"Jak je to vůbec možný?"
Dean pouze pokrčil rameny.
"Hmm." zamyslel se Cas
"Říkal jsi koláč? Jaké máš nejraději?" Zkusil Castiel změnit téma.
"Mám rád skoro všechny stejně. Ale nejraději mám rybí koláč."
"Rybí? Takový existuje?"
Dean akorát zakýval hlavou a při představě na koláč se olízl.
Knock knock ozvalo se klepání na dveře. "Promiň, musím jít otevřít." Omluvil se Castiel a odešel. Dean se chvilku díval, jak odchází, poté sklouzl do nádrže a zmizel pod hladinou.

Brzy ráno následujícího dne

'Doufám, že mu bude ten koláč chutnat.'
pomyslel si Cas, když mířil k nádrži. Podíval se do nádrže a nikde Deana nevyděl.
Kde by mohl být?
Šel kolem ovládacího panelu a všiml si, že páka pro otevření tajného vchodu je zaplá. Teď mu to došlo, proč tam Deana nemohl najít. Položil koláč na okraj nádrže a rychle běžel pro potápěčské brýle a malou kyslíkovou bombu. Po hlavě skočil do nádrže, proplaval se do jeskyně a tou k přímo k vchodu do oceánu. Nikde však Deana neviděl.
Jak ji otevřel. Vždyť kolem nebyla žádná voda.
Jak se tam rozhlížel, něco ho chytlo kolem boků. Šokovaně se otočil a spatřil Deana, jak se šibalsky směje. Castielovi se ulevilo. Začal plavat směrem k jeskyni a přitom mávnul rukou na Deana, aby ho následoval. Když se Castiel vynořil a odložil svou výbavu, vrhl na Deana tázavý pohled.
"Jak jsi to otevřel?"
Dean akorát pokrčil rameny.
"S tou ránou bys neměl tolik plavat." Spustil Cas. "Mohli by ti prasknout stehy a mohl by ses léčit ještě déle!"
"Promiň." Řekl omluvně Dean a sklopil oči.
"Jenom… to příště už nedělej." Oddechl si Castiel.
Dean viděl, že mu tím trochu přidělal starostu. Připlaval blíž, položil mu ruku na nohu, podíval se mu do očí a mile se na něj usmál. Cas mu oplatil úsměv, ale byl spíše ustaraný.
"No tak. To bude dobrý." Snažil se ho uklidnit Dean, když ucítil příjemnou vůni. "Co to voní?"
Cas si najednou vzpomněl, že má stále pro Deana koláč.
"Malé překvapení, které jsem ti přinesl, abych ti tu zpříjemnil pobyt." Pronesl Castiel s malou hrdostí v hlase.
"Překvapení?! Pro mě?" Zeptal se rozjařeně Dean a opřel se o hranu nádrže.
Castiel akorát s úsměvem kývnul hlavou a rychle přesunul koláč na druhou stranu, aby ho Dean neviděl.
"Co je to? Ryba?" Vyzvídal Dean a snažil se poznat, co je to za vůni. "Hmm… nebo že by to byl koláč?"
"Oboje." Odpověděl Castiel, zatímco se natahoval pro koláč.
Deanovi jiskřily oči radostí. "To je… " začal překvapeně. "Počkej chvilku." Řekl vážně a zmizel pod vodou. Plaval k jednomu placatému kamenu. Nadzvedl ho a něco zpoza něho vyndal a rychle plaval ke Castielovi.
"Taky pro tebe něco mám." Řekl s nadšením.
"Pro mě?" Zeptal se překvapeně Castiel. Netušil, že by od něj mohl něco dostat. Zvlášť když ho nezná ani den.
"Pro tebe." Zopakoval sladce Dean. "Natáhni ruku."
Castiel poslechl a Dean mu na ní navlékl náramek z malých mušliček a uprostřed byla jedna velká.
"Ten je nádherný." Vydechl Castiel a malinko se naklonil nad hladinu.
Dean toho využil, chytil něžně Castiel a kolem krku a vtiskl mu jemný polibek.
Castiela to totálně zaskočilo, převážil se a po obličeji spadl přímo na Deana. Ten ho lehce chytil a opět políbil. Castiel chtěl vyplavat nad hladinu, ale Dean ho líbal a zároveň mu pravidelně vdechoval kyslík. Nakonec se mu poddal a pořádně ho objal.
Dean byl rád, když Castiel začal spolupracovat. Jemně rozepnul neoprenový oblek a začal ho hladit po holých zádech. Castiel sebou malinko škubnul a pouze se nechal vést. Dean pomalu přesouval ruce níž. Když mu přejel přes zadek, tak ho Castiel odstrčil a rychle vyplaval nad hladinu a hluboce se nadechl. Dean ho po chvilce následoval. Ještě, než Castiel vylezl z nádrže, všiml si jeho ruměnce. Musel se usmát. Sám sebe pochválil za dobrou práci.
Castiel se snažil z nádrže dostat co nejdřív. Poté co slezl, se otočil zády k nádrži, a co nejsvižnější chůzí odešel. Nechtěl, aby viděl, jak moc se červená.
Sakra, sakra, sakra!!!!


Celý komiks k tomuto dílu najdete ZDE
Druhý díl ZDE



Ahojda tak jsem Vám přichystala další FF povídku. Tuto dvojici mám hodně ráda tak se nedivte, když se jich tu ještě pár objeví. Kdyby jste měli zájem o další díl povídky, tak mi to prosím napište do komentářů díky moc. Vaše Safirika.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sumiya Sumiya | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 13:00 | Reagovat

Nyaaaa.... mě se to tak líbí! prosím další dílek~~ *Běhá po pokoji s rukama na tvářích a křičí, že chce další díl* Moc povedené ^^

2 crazyhunters crazyhunters | 30. dubna 2016 v 22:27 | Reagovat

[1]: Děkuji. Ohledně téhle povídky jsem si moc nevěřila a proto jsem strašně ráda, že se ti líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama