"Svět už má dost kopií, buď originál."

Krásy moře - 3. Odpuštění

17. července 2016 v 20:00 | Safirika
Fandom: Supernatural
Dvojice: Dean x Castiel, Sam x Gabriel
Zdravím, tady po dlouhé době se dočkáváte dalšího dílu Krásy moře. Doufám, že se vám díl bude líbit a pokud máte nápady, co by se mohlo stát dále, tak pište do komentů.

Gabriel byl tak v šoku, že po celý zbytek dne nevylezl ze svého pokoje. Castiel měl o svého bratra starost. "Gabriely?" zavolal na něj a zaklepal na jeho dveře od pokoje.
"Nech mě na pokoji!" zakřičel Gabriel v odpověď.
"Gabriely… prosím otevři. Chci ti pomoct!" naléhal na něj Castiel. Po chvíli ticha se ozvalo cvaknutí zámku a dveře se otevřely. V pokoji byl nepořádek a tma. Castiel rozsvítil světlo a všiml si Gabrielových, červených a ubrečených očí. Gabriel se posadil na postel a seděl tam jako smutná hromádka neštěstí. Castiel vzal kapesník, sedl si k němu na postel a lehce mu otřel obličej. Oba tam po minutu ticha nemluvně seděli, až se nakonec Gabriel s novým návalem pláče zhroutil Castielovi do náručí.
"Proč já?" zasténal Gabriel. Castiel ho začal jemně hladit po zádech a konejšit ho. Většinou to bylo naopak. Většinou to byl Gabriel, kdo konejšil Castiela. "Proč se to muselo stát zrovna mě?" Gabriel se podíval Castielovi do očí a popotáhl.
"No tak, Gabe. To bude v pořádku." řekl konejšivě Castiel.
"Jenže… jenže on mi lhal." protestoval Gabriel.
"A to ti měl říct "Ahoj, jsem mořská panna. Budeš se mnou chodit?" nebo, co jsi od něj čekal. Zkus zapřemýšlet a zkus se vcítit do jeho situace."
"Ještě mi řekni, že jsi na jeho straně. Bože… vždyť já jsem se líbal s rybou." zasténal opět Gabriel.
"Jestli tě to povzbudí, tak jsem se líbal s Deanem. Nebo spíš on políbil mě." řekl Castiel a malinko se při té vzpomínce začervenal.
Gabriel se na něj překvapeně podíval. "Počkej, to jako vážně?" Castiel na jeho otázku přikývl a začervenal se ještě víc. "Tak to teda mají špatný vkus, co?"
"To jo." odpověděl mu Castiel.
"Myslíš, že… že to se mnou myslí vážně? Myslíš, že ke mně něco cítí?" zeptal se Gabriel.
Castiel naklonil hlavu a upřímně se na něj podíval. "Myslím, že bys mu měl odpustit. Podle mě, ho to stálo spoustu odvahy, aby ti ukázal něco takového."
"Máš pravdu. Měl bych se omluvit. Choval jsem se celkem jako pitomec."
"Jenom dneska?" zeptal se ho škádlivě Castiel.
"No tak, nekaz to." odpověděl mu s úšklebkem Gabriel.



Mezitím v nádrži

"Je to moje vina, Deane." litoval se Sam. "Neměl jsem mu to ukazovat, nebo mu to říkat."
"Jednou by na to stejně došlo." řekl Dean.
"Ale- ale, co když se mnou už nepromluví? Já ho- byl pro mě jako rodina. Dal bych za něj život. Možná… možná jsem ho miloval více než Jess." To Deana zaskočilo. Jess pro něj byla vším. Teda než umřela. Dean nevěděl, co na to odpovědět. V tomhle nikdy nebyl moc dobrý. Sam si otřel oči a stále si mnul náramek. Prohlédl si Deana a všiml si, že ho Dean nemá. "Kde máš náramek?" zeptal se ho.
"Ztratil jsem ho. Stejně se mi nelíbil." odpověděl Dean s pokrčením ramen.
"Deane pravdu. Znám tě. Nedal bys na něj dopustit."
Dean si povzdechl. Samovi lhát nemohl. "Dal jsem ho Castielovi." řekl nakonec nevině.
"Cože jsi? Vždyť to byla jediná věc, co ti zbylo po rodině!" vyjel na něj Sam, jakoby zapomněl na své problémy.
"Něco na něm je. Vždy když je kolem, připadám si… zranitelný a něco mě k němu táhne… Hele, teď si ti tu nebudu vylévat srdce, jasný? Navíc bys mě neměl peskovat a sám by sis to raději měl jít vyřídit s tím… Jak že se jmenuje? Oh, už vím. S Gabrielem."
Sam mu věnoval naštvaný pohled za to, že se z toho lehce vymluvil. Nakonec si nandal náramek, a když se jeho ploutev opět začala měnit v nohy, vyplaval nad hladinu. Oblékl se a všiml si neznámého pohybu, který se mihl ve dveřích. Rozhodl se za ním opatrně plížit, aby zjistil kdo to je. Snad mezitím najde i Gabriela.

Mezitím Gabriel s Castielem zaslechli zvláštní zvuky, všude se vyplo světlo, tak to pro jistotu šli to zkontrolovat. Došli do kuchyně. Castiel si pro jistotu vzal nůž a jeden dal i Gabrielovi. "Rozdělíme se a sejdeme se u východu. Kdyby něco tak křič." pošeptal mu Castiel a rukou naznačil, ať se vydá do leva a on půjde napravo směrem k nádrži.
Castiel se pomalu plížil k nádrži a zastavil se, když před nádrží zahlédl postavu v černém obleku. "Zdravím Castieli. Všiml jsem si, že sis pořídil nového mazlíčka." řekl muž v černém a poklepal na sklo nádrže.
"Crowley." procedil Castiel skrz zuby a těkal očima mezi Crowleym a nádrží. "Co tu chceš?"
"Můj šéf chce tvůj výzkum a taky tvého mazlíka." odpověděl Crowley s úšklebkem.
"Nevím, o čem mluvíš." snažil se zapírat.
"Myslím, že moc dobře víš, o čem je řeč." řekl Crowley se škodolibým úsměvem.
"Co z toho budeš mít?" vyzvídal Castiel.
"Oproštění od jedné smlouvy, která tě vůbec nemusí zajímat."
Castiel mezitím co mluvili, popošel blíž a stoupl si vedle panelu, na kterém byla i páka od podvodního vchodu do jeskyně. Lehce se o ní opřel, jakoby tam ani nebyla a dále nespouštěl oči z Crowleyho. "Budu tě muset zklamat, jelikož žádného mazlíka nemám." řekl Castiel a zadíval se do nádrže. Celkem se mu ulevilo, když Deana nikde neviděl, ale zároveň v něm rostl strach, jestli mu Crowley náhodou něco neudělal. Než však opět přesunul svůj zrak na Crowleyho, tak zahlédl nepatrný pohyb v jeskyni.
Crowleymu se zablýsklo v očích. Bylo vidět, jak ztrácel trpělivost. "Nehraj si se mnou!" vyštěkl a zamířil na něj pistolí.
"To ty si nehraj se mnou." odpověděl mu odhodlaně Castiel a zatáhl za páku, čímž otevřel vchod a Dean tak mohl odplavat do moře.
Crowley se podíval do jeskyně. "Cos to provedl!?"zařval a otočil se zpět na Castiela, který už stál těsně u něj s napřáhnutou pěstí k úderu. Castiel ho udeřil co nejsilněji do spánku až Crowley zavrávoral a aby se Castiel ujistil, že ho nebude otravovat, tak ho chytil ta hlavu a máchl s ní vší silou oproti sklu. V místě úderu se vytvořila malá prasklinka a Crowley se se zakrváceným obličejem svalil k zemi. Mrtvý však ještě nebyl. Castiel ho obešel a zamířil přímo k východu.
Na druhé straně domu si Gabriel razil cestu ven. Zarazila ho však postava opírající se o zeď naproti němu. "Ahoj Gabriely." oslovila ho postava. Gabrielovi přejel mráz po zádech.
"Taky tě rád vidím, Lucíku." odpověděl Gabriel a snažil se nedat najevo svůj strach. "Co tu děláš?" zeptal se. V místnosti zablikalo světlo a Gabriel si všiml, že Lucifer má zakrvácené v ruce a v té pravé má k tomu všemu pistol.
"Jsem tu kvůli pár pokusům." odpověděl klidně Lucifer. "Budeš mi bránit, nebo mě necháš jít? Nemáme na to celou noc." zeptal se ho.
"Lucíku, Lucíku. Jsi rodina a mám tě rád… Ale jsi zkurvený kretén…" Gabriel schválně zdržoval. Všiml si totiž, jak se za Luciferem plížil Sam. Byl rád, že ho vidí. I když by byl raději za jinou situaci. Než však Sam stihl zareagovat, Lucifer se otočil a vystřelil. Kulka zasáhla Sama. Gabriel snad po nekonečnou minutu zíral s vytřeštěnýma očima, než se vzpamatoval a vběhl na Lucifera. Rukojetí nože ho co nejsilněji bouchnul do zátylku a omráčil ho. Lucifer se zhroutil k zemi a Gabriel se sklonil k Samovi.
Vzal ho do náruče a druhou rukou mu tlačil na ránu, která se nacházela pár centimetrů nad srdcem. "Same." řekl se slzami v očích. "Moc se ti omlouván. Byl jsem blbec a byla to moje chyba… a z části teda i tvoje."
Sam se pousmál, nad tím, že mu Gabriel odpustil a že se snaží zlehčit situaci. "Jsem rád, že jsi v pořádku." Gabriel se též usmál, ale slzy mu nepřestávaly téct. "Gabe? Já, uh… nějak, nemůžu udržet otevřené oči. Jsem unavený. Chce se mi spát…" Sam byl bledý ze silné ztráty krve a než stihl ještě něco říct, zavřel unaveně oči.

"Same, ať tě to ani nenapad… Same? Sammy?! No tak, otevři oči! Podívej se na mě!" to už Gabriel brečel jako malé dítě. "POMOC!!"

Následující díl ZDE

Předchozí díl ZDE


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miselin435 Miselin435 | 23. října 2016 v 21:48 | Reagovat

Skvělý díl,doufám,že bude i pokračování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama