Mezi nebem a mořem II.

27. srpna 2016 v 20:00 | Safimary
Fandom: Supernatural
Dvojice: Dean x Castiel, Sam x Gabriel

Cesta k místu, kde se scházíme s bratrem, když se něco stane, byla dlouhá. Trvala mi téměř celý den. Popravdě doufám, že tam bude, protože nevím, kde jinak hledat.
Vpluji do jeskyně, která ukrývá tajnou, řekl bych oázu, o které ví pouze moje rodina. Když si na ní vzpomenu, na její krásu. Pod vodou se nacházejí krásné korály, velmi jemný písek ryby a voda. Voda je náramně čistá, průzračná a osvěžující. Nad hladinou je to taky nádherné. Písek velmi jemný, příjemný na dotek. Odtamtud je vidět zelený prales, ze kterého vyčnívají různobarevné květiny. Teda takový je spíš výhled z pláže.
Už pod vodou vím, že tam můj bratr je. Vidím kousek jeho jantarové ploutve. Vím, že je jeho, jelikož v celém širém oceánu nemá nikdo takovou barvu a jak jsem zmínil dříve. Je to naše místo.
S úsměvem vyplavu nad hladinu, ale z toho co spatřím, se mi úsměv vytratí. Sam sedí na břehu, konec ploutve má ve vodě. To není to hrozné. Na jeho klíně leží na zádech sfinga, která vydává velmi zvláštní zvuk. Sam ho k tomu všemu drbal na břiše. Ani si mě nevšiml.


"Same?!" vykřiknu na něj a plavu k nim blíže. Oba dva sebou trhnou a překvapeně na mě vyvalí oči.
"Deane." začne Sam. Tak to jsem zvědavý, co mi k tomu řekne. Určitě něco ve smyslu omluvy. "Co tu děláš?" Tak to jsem nečekal.
"Co tu dělám? Co tu děláš ty? Já jsem pár dní, mimo a ty se tu kamarádíčkuješ se sfingou. Co přijde dál? Harpie?!" vyjedu na něj.
"Jen mě to nech vysvětlit."
"Vysvětlit co? Že já támhle bojuju o holé přežití a ty tady… víš co? Ani to nechci vědět." Už se chci odvrátit a odplavat pryč, když něco ve vzduchu upoutá moji pozornost. Něco k nám letělo. Asi další sfinga. To mi tu tak chybělo. Sam se taky podíval k nebi. A sakra. Zanadávám si v hlavě, když si uvědomím, že ta sfinga je hmm… jak se jmenoval. Jo, Cas. Chci vzít roha, ale jako bych se nemohl pohnout. Přistane vedle mého bratra s tou druhou sfingou.
"Gabriely?" řekne a tázavě nadzvedne obočí.
"Ahoj, Casi." Odpoví a následně nastane trapné ticho. Trochu se přikrčím a chci nepozorovaně zmizet.
"Ah… Deane. Dlouho jsme se neviděli." řekne a usměje se na mě. Všimnu si, jak se na mě Sam podívá. Směje se jak debil.
"Nazdar Casi, sbohem Casi." řeknu ve spěchu, chytnu Sama za ploutev, strhnu ho do vody a plavu s ním co nejrychleji pryč. Z dáli tlumeně slyším, jak se Gabriel hrabe z vody, do které spadl, když jsem Sama stáhl dolů.
"Deane…sakra, pusť mě." zařve na mě Sam a vytrhne se mi. "Co tě to popadlo?"
"Nic."
"Jak nic? Nejdřív připlaveš, seřveš mě, za to, že se bavím se sfingou, ale přitom se s nimi bavíš taky." začne dost nahlas řvát.
"Jo, jenomže já neměl do ploutve možnost." zařvu na něj.
"Jo jasně, a co se ti stalo tak strašného, že jsi neměl na výběr? Hmm? Týden ses neukázal." řekne už vyčítavě.
"Víš, kdybys byl od té lásky a zkusil se po mě podívat, tak bys zjistil, že mě do ploutve unesli. Drželi někde zavřeného a v jednom kuse mě někam jinam. Bylo to příšerný. Nakonec mě vzali do hor, kde se mě zbavili. Pak se ukázala harpie a Cas mi s ní pomohl. To je vše." řeknu celý udýchaný.
"Deane já…"
"A víš co? Polib mi ploutev." řeknu pořád dost naštvaně a odplavu od něj pryč. Na moment se otočím a už vidím pouze Samovu ploutev. Doplavu na malý ostrůvek, vyhoupnu se na břeh a koukám do blba.
"Pardon." řekne někdo za mnou. Rychle se otočím a stojí tam, myslím, že jeho jméno je Gabriel.
"Co chceš?" zeptám se nepříjemně.
"Nic, jen co ti Cas udělal a proč ti vadí, že se bavím se Samem?" zeptá se a sedne si vedle mě.
"Tak za prvé, seš sfinga a to mi vadí a za druhé, jak víš, že mi něco udělal." řeknu a podívám se na něj.
Zasměje se a odpoví: "Cas je jako dítě. Tipuji, že se zeptal, jestli si na tebe může sáhnout a pak udělal nějakou hloupost. Víš, Cas postrádá smysl pro soudnost a empatii." opět se zasměje a tentokrát se zasměju s ním.
"Jo, tak to máš pravdu, ale pomohl mi od harpie." řeknu.
"Děsivej co?" zeptá se.
"Prosím?" odpovím.
"Říkám, že Cas je děsivej."
"To jo, už jenom z jeho slov šel respekt." při tom pomyslím na ten moment, kdy vyhrožoval té harpii. Šel z něj strach a popravdě jsem rád, že byl na mé straně. Jinak si nedovedu představit, jak by to se mnou jinak dopadlo. Chvíli tam jen tak tiše sedíme. Přemýšlím, co se to za posledních par dní vlastně událo. "Odkud vlastně znáš mého bratra?" zeptám se podezíravě. Moc mi to nejde do hlavy.
"Sam je tvůj bratr?" vyhrkne překvapeně.
"Kdyby nebyl, tak se tolik nerozčiluju." odpovím a dál se dívám na moře.
"Cas je zase můj bratr…" řekne tiše. To si snad dělá srandu. Je to až moc zamotaný. Oba tam teď jen tak tiše sedíme, když v tom za námi v křoví se něco pohne. Oba dva okamžitě zbystřili. Chystal jsem se skočit do vody a Gabriel vzlétnout. Po dlouhou chvíli se nic nedělo, dokud z nebe na ně nespadl sáček s nějakým práškem. Jsem si jistý, že jsem zahlédl harpii.
"Zacpi si nos!" křikne na mě Gabriel. Poslechnu ho, ale než stihneme cokoliv udělat, spadne na nás síť. Oba dva se svalíme k zemi a snažíme se z toho vymotat. Problém je, že mi to vůbec nejde a akorát se tam víc zamotám.
"Můžete to rovnou vzdát." řekne posměšně hlas, který mi byl až moc povědomý.
"Crowley." procedím skrz zuby.
"Taky tě rád vidím." odpoví, když před námi přistane spolu se svými malými kamarádíčky.
"Co chceš?" zavrčí na něj Gabriel.
"Snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak odejít. Zvlášť potom, co jsme si spolu užili takové zábavy." úplně Gabriela ignoroval. "No a tohle kotě je takový bonus." už popravdě asi vím, co to bylo za prášek. Mák a ještě nějaké bylinky k tomu. Pomalu na mě šlo spaní. Ohlédnu se po Gabrielovi a zdá se, že taky pomalu usíná, i když pořád se snaží vyprostit. To už začínám vnímat mlhavě, až nakonec usnu. To poslední co jsem viděl, byly pařáty harpie a usmívajícího se Crowleyho.
O několik hodin déle na území harpií.
Strašně mě bolí ruce. Mám je nad hlavou a nemůžu s nimi pohnout. Čím jsem si ale jistý, je to, že se nacházím napůl ve vodě. Otevřu oči, abych viděl své okolí, ale jediné co vidím je nějaký rybníček kolem který je obklopený lesem. Je to zvláštní, jelikož se harpie většinou zdržují ve skalách. Nikde však nevidím žádnou harpii, nebo alespoň tu hloupou sfingu. Trhnu rukama, abych se zkusil vykroutit z pout, ale marně. Po několika minutách boje s pouty to vzdám, jelikož už jsem z toho poměrně vyčerpaný a taky protože zaslechnu máchání křídel. Prosím, ať je to Gabriel, ať to není Crowley. K mému překvapení to není ani jeden z nich. Neznámá harpie přistane přímo naproti mě a zvědavě si mě prohlíží.
"Mé jméno je Alistair a víš, dostal jsem rozkaz tě trochu mučit." řekne po chvíli. "Jenže, mám takový problém. Velmi si to užívám. Doufám, že ti to nebude vadit. Můžeme začít?" zeptá se. Jenže nečeká na odpověď. Zvedne se do vzduchu, přiletí blíže ke mně a pařáty začne řezat do mé kůže. Bolí to jako čert, ale nehodlám jen tak povolit. Vždy, když di mě znova zaryje ty své špinavé pracky, zadržuji dech. Čistá voda se pomalu barví krví, která teče z mé hrudi a rukou. Poté opět odlítne na okraj rybníka, opláchne si pařáty a chvilku si mě zase zadumaně prohlíží. "Mistrovské dílo, ale něco tomu chybí. Jenže co?" přemýšlí nahlas. Já si mezitím všimnu, že se za ním mezi stromy něco pohybuje. Doufám, že je to spojenec, protože tímhle tempem ze mě za chvíli nic nezbyde. Postava se stále plížila tmou a hrozilo že Alistair odletí. Naštěstí postava byla dost, takže po Alistairovi chňapla, jako kdyby ho chtěla zezadu chytnout, nebo obejmout, poté mu zabořila drápy do hrudi, kterou mu následně rozdrápala. Popravdě jsem se začínal trochu bát, jestli mě to taky nesežere. Alistair se zhroutil mrtvý k zemi a ze stínu k mému překvapení vystoupil Gabriel.
"Žiješ?" zeptal se mě s humorem.
"Co myslíš?" Zeptám se ho podrážděně.
"Že je z tebe suši." řekne s vtipem.
"Rozvážeš mě už?"
"Už jdu na to." Řekl a konečně mě rozváže, díky čemuž spadnu do vody. Ach, ta jak je příjemná. Vyplavu nad hladinu a vyškrábu se vedle Gabriela, který si akorát oplachuje zakrvácené ruce.
"Díky za záchranu." povím po chvíli.
"Za málo. Už jsi změnil názor na sfingy?" zeptá se.
"Jsou to okřídlení šmejdi, ale někteří jsou v pohodě." řeknu a šťouchnu do něj loktem. Lehce se usměje.
"Takže ti nevadí to se Samem?"
"Tak daleko zase nejsem." odpovím. "Mohl bys nás dostat zpátky domů?" Zeptám se, abych změnil téma.
"To je dobrý nápad." Řekl a postavil se, poté se podíval na mě. "Můžu?" zeptal se pro jistotu.
"Jo." odpovím nejistě. Jak já nesnáším létání. To už je dvakrát za dva dny. Vzal mě do náručí, jako tenkrát Gabriel, ale ještě se nevznesl do vzduchu.
"Mezi těmi stromy bych neproletěl, na to tu to je až moc úzké." poví, když si všimne mého nechápavého výrazu. Je pravda, že harpie jsou o dost menší než sfingy. Postupně jsme procházeli lesem, teda on šel, já se nesl. Už jsme skoro byly na konci, těsně u posledních stromů nám cestu zastoupili harpie. Tomu já říkám štěstí. Gabriel se zastavil a čekal na jejich další krok. Jenomže se stalo něco nečekaného. Na dvou harpiích, které nám blokovaly cestu, přistál Castiel a svými mohutnými tlapami a silou nárazu je zabil. Další dvě se na něj vrhly, ale i ty pomocí drápů zabil. Gabriel okamžitě pospíchal ke svému bratrovi, kde mě poté položil a připojil se k boji. Proč si připadám tak bezradně. Ve vodě jsem skvělý lovec.
Souboj brzy skončil, teda skoro. Když padla poslední harpie, objevil se Crowley. Přistál před sfingami a celý rudý vzteky zíral na Deana.
"Co jste to tu provedli! O harpie mi nejde, ale chci toho mořana!" začal křičet. Gabriel se už na něj chtěl vrhnout, ale Castiel ho zastavil a popošel několik kroků ke Crowleymu. Ten instinktivně ustoupil několik kroků dozadu, roztáhl křídla a chystal se vzlétnout. Castiel však byl rychlejší i silnější. Chytil ho a stáhnu k zemi. Crowley sebou praštil o zem. Castiel přiložil jednu tlapu na Crowleymu na hruď, čímž ho přišpendlil k zemi. Ten sebou cukal, ale bylo to k ničemu.
"Ten mořan má jméno. Jmenuje se Dean a je pod mou ochranou. Jestli se k němu opět jen přiblížíš, tak zemřeš. Je to jasné? Tohle není varování." vrčel na něj Castiel s drápy u jeho krku. Crowley na sucho polkl.
"Ano, chápu. Slezeš laskavě už ze mě?" odpověděl Crowley. Castiel povolil sevření a Crowley vstal a okamžitě odletěl. Ještě jednou po nás střelil pohledem. Castiel se poté otočí a dojde ke mně.
"V pořádku?" zeptá se.
"Jo, díky." odpovím trochu nervózně.
"Odnesu ho. Leť napřed." řekne Gabrielovi, který pouze přikývne a odletí. "Vezmu tě k Samovi." pokračuje a chce mě vzít.
"Počkej chvíli." zarazím ho. Rád bych si s ním promluvil a teď se mi zdá ta správná chvíle a alespoň u toho nebude Sam, nebo Gabriel.
"Tys věděl, že se tvůj bratr schází s tím mým?" Zeptám se ho.
"Ne, nevěděl."
"A asi ti to nevadí co?"
"Proč by mi to mělo vadit. Jsem za Gabriela rád. Po dlouhé době vypadal šťastný." pouze přikývnu na souhlas. "Vadí ti, že…" odmlčí se.
"Jestli mi vadí, že má tvůj bratr něco s tím mým? Popravdě ani ne." odpovím, aniž bych věděl, na co se chce zeptat.
"To není to, na co jsem se chtěl zeptat. Spíše, jestli ti nevidím já?" tahle otázka mě totálně znervóznila.
"Mně nevadíš, proč bys mi měl vadit?" zamumlám něco v tomhle smyslu.
"Já jen, že se nevyznám. Nejdříve mi odpustíš, pak jako kdybys mě viděl poprvé… Většinou jsem to já, kdo dává hádanky. Je to mou součástí. Ale ty Deane, jsi hádanku pro mě."
"Jestli jsem taková hádanka, tak bych ti odpověď říkat neměl." zažertuji. Castiel pouze sklesle skloní hlavu a promne si paži. Vypadá smutně. Smutné přerostlé kotě. Nejraději bych ho objal. To mu ale nepřiznám. Možná jsem to přehnal.
"Casi, na to, že tě sotva znám a přihlížím i k tomu, že jsi mi několikrát zachránil život,... přiznává se mi to těžce, ale celkem tě mám rád." dostanu ze sebe. Castiel zvedne hlavu a pousměje se. Má tak krásný úsměv. Ten však trvá pouze zlomek okamžiku.
"Měli bychom se vrátit. Sam má o tebe starost." zamluví to. Vezme mě do náručí a chystá se vzlétnout. Jenže nevím, co to do mě vjelo, možná jsem se mu chtěl nějak zavděčit. No prostě a jednoduše vtiskl jsem mu jeden rychlý polibek na tvář. Cas se zarazil a v obličeji zrudl jak rak. Jeho sevření povolilo a upustil mě.
"Au." zaskuhrám, když spadnu a podívám se na Case. Ten pouze stojí jako v transu a kouká úplně bůhví kam. Poté bych řekl, že se vzpamatoval, protože si schoval tvář do dlaní. Možná to byla ode mě úplná blbost se špatným načasováním. "Jsi v pořádku?" zeptám se ho. Poté jako kdyby si konečně uvědomil, co dělá.
"Promiň, já jen… "Řekl, a opět mě vzal do náruče.
"To nic. Promiň, že jsem tě přivedl do rozpaků." omluvím se mu. Pouze kývne hlavou a vzlétne. Po celou dobu jsme neprohodily ani jedno slovo.
Už jsme téměř byli u cíle. Letíme nad rozsáhlou vodní plochou a v dálce i rozeznávám postavu Sama a Gabriela, když v tom na nás z ničeho nic zaútočí harpie. Castiel se jim perfektně vyhýbá, jenže ty harpie se nevzdávají. Jedna zaútočí ze shora na Casova křídla a zasáhne. Začneme padat. Ještě během pádu ho nějaká udeří do hlavy a Cas omdlí. Do vody jakoby skočím šipku, zatímco Cas padá po zádech. Okamžitě, co se potopím, vyplavu a rozhlížím se kolem. Castiel pořád nevyplaval. Potopím se a vydám se ho hledat. Nikde ho nevidím. Plavu hlouběji, když ho najdu. Pořád se potápí. Musím ho zachránit. Rychle k němu doplavu a vezmu ho nad hladinu. Většinou je pod vodou všechno lehčí, ale Cas. Musím říct, že je strašně těžkej. Nad hladinou se Castiel zhluboka nadechne a rozkašle, ale i tak je pořád mimo. Několik metrů od břehu ke mě připlave Sam a pomůže mi ho vytáhnout. Dýchá, to je hlavní. Lehce ho profackuju, ale pořád nic. Co teď? Co když se neprobere? Co pak?
Přiložím hlavu na jeho hruď. Dýchá, ale proč se neprobírá?
"Tak už se prober!" křiknu na něj a vlepím mu pořádnou facku. Ale to nebyla dobrá volba. K ničemu to nebylo a akorát mě bolí ruka. Sakra, vždyť jeho obličej vydržel i úder šutrem.
"Deane…" osloví mě za zády bratr.
"Dáš mi prosím chvilku o samotě?" Zeptám se ho, aniž bych se na něj otočil.
"Máš ji mít." odpoví a odplave.
Lehnu si vedle něj a opět položím hlavu na jeho hruď.
"Proč Casi? Prosím prober se." začnu mu šeptat, nebo jen tak pro sebe. Vlastně ani nevím. "Probuď se. Neopouštěj mě…" normálně mi do očí lezou slzy. Castiel se pořád neprobouzí. Zavřu oči a nechám slzy téct. Několik dlouhých minut tam takhle ležím, než ucítím na zádech něčí ruku. Škubnu sebou a spatřím, jak mně Cas v tichosti sleduje.
"Nemám v plánu tě opustit." Řekne a usměje se. Taky se uchechtnu a obejmu ho kolem krku.
"Tohle už mi nikdy nedělej." řeknu a nechávám slzy dělat svou práci. Samou radostí si ani neuvědomím, že mám kolem jeho kočičího těla obmotaný konec mé ploutve. Když si to uvědomím, okamžitě ji odmotám. Co se to se mnou sakra děje?
Ale zdá se, že si Castiel ničeho nevšiml.
"To nemám v plánu… Jsi v pořádku?"
"Co? Jo, já jsem v pohodě. Co ty? Jak se cítíš?" Zeptám se.
"Trochu rozmlácenej a mokrej. Jinak v pořádku." odpoví a oba se zasmějeme. Castiel se poté posadí a oba si hledíme do očí. Pomalu se ke mně nakloní, a já popravdě doufám, že mě políbí.
"Casi, bráško, jsi v pořádku?" naší chvilku vyruší akorát přilétající Gabriel. Cas se oddálí a podívá na Gabriela.
"Jsem v pořádku." odpoví.
"Měl jsem o tebe takový strach, když jsem tě viděl spadnout." řekne Gabriel a pevně Castiela obejme.
Už se chystám skočit do vody, když mě Gabriel taky obejme. Teda, drží mě dost pevně. " Díky, že jsi zachránil mého brášku." poděkuje a opět mě pustí.
"Není za co." odpovím a pro mnu si záda.
"Říkal jsem ti, že bude v pořádku." Řekne Sam, když se vynoří z vody a připojí se k nám.

"Já vím, ale jistota je jistota." odpověděl Gabriel a lehl si vedle Sama. Když to udělal, pořád vypadal, jako kdyby seděl, a podle mého je celkem vtipný fakt, že Sam je takhle o hlavu vyšší, než Gabriel. Castiel udělal to samé, takže jsme seděli na břehu v tomhle pořadí. Gabriel, Sam, já a Castiel. Ohlédnu se po Samovi, a co nevidím. Líbá se s Gabrielem. Raději se otočím a podívám se na Castiela. Ten se zase krapet červená. Ale proč? Odpověď přišla dřív, než jsem čekal. Castiel se naklonil a políbil mě. Překvapilo mě to, ale neodtáhl jsem se. Místo toho se přidávám a polibek opětuji.


Zdravím, po velmi dlouhé době konečně přidáváme další díl Mezi nebem a mořem. Nezlobte se, že to trvalo tak dlouho, ale zprvu jsme plánovali jednorázovku, ake díky ohlasům, jsme sepsali i další díl. Tak doufáme, že se líbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama