"Svět už má dost kopií, buď originál."

Škola pro assassíny - 1.Díl

1. září 2016 v 8:00 | Safirika
Zfravím vás všechny a všem vám přeji šťastný nový školní rok. Tady je povídka právě na toto téma. Doufám, že se bude líbit.

První školní den dalšího školního roku. Všichni studenti se tak pravidelně scházeli na hlavním školním nádvoří.
"Ezio, Ezio tady." volala dívka na chlapce, který mířil akorát na shromáždění. Už se těšil, jak se sejde s přáteli, spolu pozlobí pár studentů z druhé školy a užijí si spolu zase trochu srandy. Přes prázdniny jim to totiž nevyšlo, protože každý měl své plány. Někdo měl brigádu, jiní byli na dovolené a někdo prostě jen neměl čas a tak téměř každý trávil čas sám. Tedy Ezio, trávil léto po boku krásných slečen, či prací pro otce.
"Caterino, tesoro mio." přivítal Ezio dívku ve fialových šatech. Když k němu doběhla, stoupla si na špičky a ještě jednou ho pořádně přivítala polibkem.
"Chyběl jsi mi Ezio." řekne Caterina poté, co se odtáhne.
"Byla to pouze jedna noc." odpoví s úsměvem.
"Byla až moc dlouhá, a hlavně byla bez tebe." vtiskla mu poté ještě jeden rychlý polibek a vydala se s ním na nádvoří. Už z dálky slyší Ezio své přátele, jak se s někým hádají. Nejvíce ze všech byl slyšet Altair. Který měl na sobě jako vždy bílou mikinu, nebo v dnešním případě vestu s kapucí na hlavě.
"Vypadnete konečně z naší školy, nebo chcete vyprovodit?" ptá se Altair malé skupiny, když tam vchází Ezio.
"My nikam nejdeme, chceme se tu nejdřív porozhlédnout." odpoví mu černovlasý mladík s vousy.
"Ceasare, Viery, sotva začne škola a už chcete bitku." spustí Ezio vesele. Caterina ho mezitím opustí a přidá se k hloučku dívek, které konflikt po celou dobu sledují.
"Ezio Auditore, jaký milé překvapení. Opět chceš urážet moji rodinu." zeptá se ho lehce silnější černovlasý chlapec s baretem na hlavě.


"Promiň Viery, ale na to stačíš sám." odpoví Ezio s úšklebkem. Ve Vierym už vře krev.
"Dávej si pozor na pusu." zavrčí Viery.
"Klid Viery. Jen tě chce nasrat." začne ho uklidňovat blondýnka v rudých šatech.
"Starej se raději o sebe. Počkat, to ty neumíš." zavrčí na něj trochu klidněji Viery.
"Hmm, tvá sestra si nestěžovala, když jsem se o ní staral." odpoví Ezio s úsměvem. To už Viery nevydrží. Vezme kámen a hodí ho po Eziovi. Kámen ho trefí do pusy a Viery se svou skupinkou na ně zaútočí. Ezio si lehce šáhne, dotkne rozseklého rtu a pustí se do mlácení ostatních. Vzduchem létaly pěsti spolu s nadávkami. Do boje se zapojí i dívka tmavší pleti.
"Okamžitě jděte od sebe! To se neumíte chovat!" křikl na partičku postarší muž tmavé pleti po nějaké chvíli. Všichni studenti okamžitě přestali v boji a navíc studenti této školy se všichni postavili do řad vedle sebe.
"To se sem chodíte rvát nebo co? Máte mít rozum a ne se chovat jako malé děti. Jestli máte tak moc energie, tak zajdu za tělocvikářem, aby vás pořádně unavil." poté přesunul svůj přísný pohled na Vieryho partičku. "A co se týká vás, měli byste se vrátit na svou školu, než si budu muset promluvit s vaším ředitelem." Viery se chvíli zdráhal, ale nakonec něco zamumlal a i se svými přáteli odešli. "Maliku, ty dohlídneš na svou třídu a dej si pozor, ať zase nezdivočí." Řekl ředitel chlapci bez levé ruky.
"Ano pane." odpověděl a okamžitě se dal do shromažďování lidí ze své třídy.
"Gilberto, ty s Machiavellim dojdi pro Federica, já poté informuji pana Auditore o Eziovo úrazu." poté se ředitel otočil na blonďatého mladíka, který se snažil nakouknout co se tu děje. "A ty Leo, půjdeš s Eziem a dáš na něj pozor." všichni tam stále stáli a čekali, jestli ředitel bude ještě něco říkat. "Na co čekáte, tak honem." musel je ředitel popohnat. "Aveline…" zadržel dívku, která se předtím zapojila do boje. "Až skončí shromáždění, tak zajdi do mé kanceláře. Budu si muset a vámi promluvit o vašem chování."
"Ano, pane." odpověděla dívka a se sklopenou hlavou se přidala ke své třídě. A Ezio s Leonardem se vydali k ošetřovně.
"Tak, jaké jsi měl prázdniny?" nadhodí Leo za chůze.
"To co vždycky. Sice jsem musel pracovat s otcem v bance, ale když rodiče odjeli z domu, tak to byla samá party. Co ty?"
"No pořád nemůžu sehnat sponzora, ale začal jsem pracovat na jednom, řekl bych jednom z mých největších děl."
"Tak se hlavně nenech děvčaty moc rozptylovat." zažertuje Ezio.
"Dívky nejsou to, co mě rozptyluje." odpoví Leo záhadně.
"To nechápu." odpoví po krátké chvilce. Leo se nad tím pouze usměje a odmávne to, aby to už neřešili.
"Jak to vůbec vypadá mezi tebou a Caterinou?" zeptá se Leo.
"Po Cristině, je to poprvé, co jsem s někým tak šťastný."
"Uh, aha… to je dobře." odpoví Leo, lehce zklamaně. Před dveřmi od ošetřovny už netrpělivě přešlapoval Federico.
"Ezio, fratello mio. To se ještě neumíš rvát?" Volal na ně už z dálky.
"To tak." odpověděl automaticky Ezio.
"Díky Leo, teď to vezmu za tebe. Zatím se měj." Federico s Eziem vešli do ošetřovny, kde již čekal školní doktor.
"Bratři Auditore, jaké překvapení." spustil doktor a okamžitě se šel podívat na Ezia. "Raději ani nechci vědět, co jste to dělali."
"Prosím, doktore, zachraňte ho. Ta pěkná tvářička je to jediné co má." naléhal Federico.
"Fottiti." odpověděl mu Ezio se zvednutým prostředníčkem.
"Sice to není nic vážného, ale i tak to bude chtít zašít." pokračoval doktor, jako by si jich vůbec nevšímal.

Mezitím na druhé straně školy

"Jen mu dejte, alespoň bude spolupracovat!" volal mladík na chlapce, kteří kopali chlapce v bílé, již špinavé mikině do břicha.
"Jdi se vycpat, Viddicku." procedil na ně skrz zuby, mezitím, co se snažil trochu potlačit bolest.
"Copak Desmonde. Už máš dost?" dobíral si ho Viddick. Desmond mlčel. "Oba přeci víme, že Templáři vždycky vyhrají."
"Tomu ty říkáš výhra? Šikanovat studenty soupeřící školy?" křikl někdo na Viddicka. Viddick zvedl hlavu a spatřil před svou partou jinou. Uprostřed stála blondýnka s vlasy staženými do drdolu, po její pravé straně stala tentokrát černovláska a po její levé straně zrzavý mladík v brýlích.
"Vy se do toho neplaťte!" křikl na ně Viddick.
"To nejde, když ubližuješ našemu kamarádu." odvětila blondýnka.
"Normálně ženský nemlátím, ale ty si o to říkáš." Viddick byl čím dál víc naštvaný.
"Lucy, na to sama nestačíš." varovala ji tmavovláska.
"Klid, to bude brnkačka. " odvětila Lucy a udělala krok k partičce. Jeden z těch, co zrovna nekopali Desmonda, vyrazil proti ní s plánem dát jí pěstí. Lucy se tomu lehce vyhnula a dál směřovala k Viddickovi. Ostatní si toho všimli, nechali Desmonda na pokoji a vrhli se na Lucy. V tom se do boje přidal i zbytek Luciiny party. Po několika minutách byli Viddickovi muži na zemi a co byste čekali. Viddick se dal na útěk.
"Můžeš vstát?" zeptala se poté Lucy Desmonda, a aniž by čekala na odpověď, tak mu začala pomáhat na nohy.
"Díky za pomoc."
"Není zač." odpověděl mu místo Lucy brejloun.
"Nevím, co to do nich vjelo. Nikdy jsem je neviděl a oni mě hned zmlátí."
"To víš, jsou to šmejdi. Ti si vždycky najdou cestu. Jinak, ty jsi tu zřejmě nový, co?"
"Jo, přestoupil jsem sem z jiné školy."
"První dny bývají těžké." Lucy se na něj mile usmála a Desmond v tom momentu úplně zapomněl na svá zranění. "Mimochodem, já jsem Lucy, tamhle je Rebecca a ten bručoun, to je Shaun." a ukázala na brejlouna.
"Desmond. Rád vás poznávám." odpoví Desmond a prohlédne si své zachránce.
"Raději bychom se měli vrátit do třídy." začne Shaun a spolu s Rebeccou se vydali ke vchodu do školy. Desmond i s Lucy šli několik kroků za nimi.
"Rád bych se ti za to nějak odvděčil." začal Desmond.
"To nestojí za řeč."
"Pracuji tady ve městě jako barman. Zvu tě."
"Hmm. Zní to lákavě… Tak dobře. "

Ve třídě

"Tak se uklidněte! Učitel by měl přijít každou chvíli." křičel Malik na spolužáky, kteří dělali strašný randál. Malik seděl na lavici a Altair seděl na židli na proti němu s nohama na stole.
"Vzdej to. Je to marný." radil mu Altair a dál žvýkal žvýkačku.
"Jestli se neztiší, tak budeme v průseru." vzdoroval mu Malik.
"Ach jo. Nech to na mě." odpověděl mu Altair. Vstal ze židle, žvýkačku přilepil pod lavici, stoupl si na stůl a chvilku čekal, než si ho ostatní všimnou. Všichni se zastavili uprostřed činností, které zrovna dělali a vyčkávali, co se bude dít.
"Jestli chcete dělat bordel, tak si poslužte! Ale pak se nedivte, že bude průser a jistě si všichni vzpomínáme na loňský rok, kdy nás všechny málem vyloučili. Pamatují si to i učitelé s ředitelem a tentokrát nás varovat nebudou. Budou rovnou jednat. Copak to chcete? Být vyloučení? Jestli ne, tak se všichni podle toho chovejte." po jeho přednesu se všichni posadili na svá místa a bavili se mezi s sebou pouze šeptem.
"Dodnes nechápu, jak to děláš." špitl mu Malik, když se Altair posadil nazpět.
"Tomu se říká talent." odpověděl s úsměvem.
Asi po čtvrt hodině konečně vešel do třídy učitel. Byl vysoký, oblečený v černém a nejvýraznější na něm byly jeho dlouhé černé vousy. Překvapen tím tichem ve třídě povytáhl jedno obočí, ale nic neříkal. Takhle potichu došel až ke katedře, na kterou si položil několik papíru.
"Zdarec děcka. Mé jméno je Edward Thatch a jsem váš nový třídní učitel. Vaše předchozí učitelka bohužel zemřela." spustil. Celá třída vyvalila oči a z některých lavic se ozývalo: "cože? To si snad dělá srandu. To není možný." a podobně.
"Klid, dělám si srandu. Paní Jennifer Scottová je naživu. Čilá a zdravá jako rybička. Pouze odešla předčasně do důchodu." všem jakoby slehl kámen ze srdce. "Než přejdeme ke třídnickým věcem, máte ke mně nějaké dotazy?"
"Kolik vám je?" zeptala se dívka ze zadní lavice. Učitel se nad tou otázkou uchechtl.
"Na kolik vypadám?" odpověděl jí otázkou. V dívčích lavicích se rozhostila silná debata, týkající se učitelova vzhledu a věku. Učitel se tomu pouze smál.
"Už jste se na něčem shodly?" zeptal se po pár minutách.
"Řekly bychom tak cca okolo 35 až 40." zněla jejich odpověď.
"Tak to jsem teda pěkný mlaďas." odpověděl se smíchem.
"Trefily jsme se alespoň?" zeptala se jiná dívka s velkým copem.
"Budu vás muset zklamat, aleje mi o dost víc." odpověděl.
"To snad není možný." znělo zezadu.
"A kolik vám tedy je?" zeptala se opět dívka s copem.
"Na to budete muset přijít sami." odpověděl.
"Je mu 56." Řekl chlapec v hnědé mikině s oranžovými rukávy s kapucí staženou do obličeje, aniž by zvedl hlavu od telefonu. To učitele zarazilo a všichni ho zvědavě sledovali.
"Jak se jmenuješ, chlapče?" zeptal se chlapce.
"Gilberto, ale upřednostňuji Volpe." odpověděl nevzrušeně.
"Nech ten telefon na pokoji lišáku." Gilberto položil telefon stranou a místo toho se opřel o židli, kterou měl nakloněnou na dvou nohách. "A gratuluji, uhádls to. Jak jsi to zjistit?"
Volpe se pouze tajemně usmál a odpověděl: "Jsem prostě dobrej." a přitom pokrčil rameny.
"Tak dobře. Nejdřív zkontrolujeme docházku a omluvte mě, pokud si vás nezapamatuju na poprvé. Pak se vrhneme na ostatní věci." Thatch postupně začal číst jména ze seznamu.

"… Desmond Miles." Řekl a na toto jméno se nikdo neozval. "Je tu Desmond Miles?" zeptal se tentokrát třídy. Téměř nikdo netušil, o koho se jedná. Pouze Altair s Malikem si prohodili starostlivé pohledy. Ticho ve třídě prolomilo vrzání otevírajících dveří, ze kterých vyšel Desmond, Lucy, Rebecca a Shaun.
"Omlouváme se, ale Desmond se ztratil a my ho šli hledat." řekla Lucy, než se kdokoliv mohl zmoct slova.
"V pořádku, posaďte se do lavic, ať můžeme pokračovat. Protentokrát." odmávl to učitel a dál pokračoval v docházce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama