"Svět už má dost kopií, buď originál."

Na ostří mačety

9. září 2016 v 12:00 | Safirika |  Normal
Yaoi
Ráda bych se ještě předem omluvila za chyby a za to, jestli se ztrácíte v časech. Dost často se to stává a já bych se tak chtěla předem omluvit. Safirika


"Za těmito mřížemi se nachází jeden z nejhorších zločinců světa. Vážně jste si jistý, že potřebujete zrovna jeho?" zeptal se postarší dozorce toho nejpřísnějšího vězení, které však čítalo pouze jednoho jediného vězně.
"Je jediný, kdo mi s tím dokáže pomoc. Snad nechcete, aby to dopadlo špatně. Zvlášť, když mám pověření přímo od prezidenta." odpověděl krátkovlasý blonďatý mladík s hnědýma očima v obleku na míru, který však nosil volně bez kravaty.
"Jak myslíte." zabrblal dozorce pod vousy a přešel k ovládacímu panelu nacházející se hned vedle obřích titanových dveří. Zadal poměrně dlouhé heslo a následně musel ještě projít očním skenem. Dveře se skřípotem otevřely, a odhalily tím výhled do úzké chodby na jejím konci nebyla zeď, nýbrž mříže. Kdybyste se po té chodbě dobře rozhlédli, všimli byste si dvou kamer u vstupu, pod kterými byly automatické kulomety.
Oba dva muži došli k mřížím, ale přesto si od ní udržely minimálně metrový odstup.
"Mluvení nechte na mě. Ještě ani nevíme, jestli se s námi bude chtít bavit." zašeptal dozorčí mladíkovi vedle něj. Ten se pouze ušklíbl.


"Myslím, že si ještě rád promluví." odpověděl sebejistě.
"Ale, ale. Copak se děje strážníku? Provedl jsem snad něco?" ozval se hlas za mřížemi. V cele bylo celkem šero a navíc matrace byly převrácené, takže oba muži mhouřili oči, aby mohli poznat, kde se osoba za mřížemi nachází.
"Nech těch her Terenci a ukaž se. Chceme si s tebou promluvit."
"Kvůli čemu?" zeptal se zvědavě a zároveň arogantně.
"Nabízím ti dohodu. Úplné zrušení trestu, vymazání trestního rejstříku a čestné občanství v USA a milión dolarů na ruku." skočil mladík dozorci do řeči.
"A proč si myslíte, že budu mít zájem?" zeptal se Terenc a pomalu vyšel před mříže. Konečně se jim ukázal. Terenc byl velmi svalnatý muž s krátkými hnědými vlasy a ledově modrýma očima. Jeho ramena lemovaly nejrůznější tetování. Tento jeho celkový vzhled působil velmi drsným dojmem. Dozorce nervózně pohlédl na mladíka, který nespustil oči z vězně.
"Říkejme tomu intuice." odpověď s lehkostí.
"A co z toho budeš mít ty?" vyzvídal Terry.
"To už je moje věc. Jestli tedy nechceš strávit zbytek svého bídného života v téhle cele, tak to vezmeš."
"A proč bych měl pracovat pro někoho, kdo mě do té cely dostal? Hm?" když to dořekl, mladíkovi zajiskřilo v očích.
"Pleteš si mě s mým otcem. Já tě chci odsud dostat." odpověděl bez jakýchkoliv problémů. "Kterou z těch dvou možností si tedy zvolíš?"
Později v limuzíně
"O co tedy jde?" zeptal se Terenc, když si během jízdy kontroloval nově získané zbraně, které tvořili nový revolver a mačeta.
"Jeden muž, přezdívaný Katana má u sebe jistý soubor, který může konfrontovat prezidenta. Libuje si v mučení svých protivníků."
"A proč prezident potřebuje zrovna nás? To nemá svoje vlastní chlapy?"
"Prezident je můj dobrý přítel a potřebuje moji pomoc. Proto, a taky protože mi Katana něco dluží." odvětil lehce jako by to nic nebylo.
"A jakou roli v tom hraju já?" zeptal se nepřítomně Terenc zatímco zkoušel ostrost mačety, přičemž zvědavě nadzvedl jedno obočí.
"Prostě a jednoduše potřebuji někoho, kdo odvede všechnu špinavou práci." Terenc si nad jeho odpovědí pouze odfrkl a dál se věnoval svým zbraním.
"A jak ti mám vlastně říkat, prcku?" zeptal se posměšně Terry po chvíli.
"Jmenuji se Marco, ale říkej mi Pane nebo Sire." Řekl to tak pyšně a povrchně jak to jen šlo.
"To tak, prcku." škádlil ho Terry.
"Nejsem žádný prcek!" vyštěkl na něj Marco a zkřížil uraženě ruce. "A jestli se nechceš vrátit do vězení tak mi říkej Pane, a netykej mi."
"Jak si přejete, Pane." odpověděl Terenc škádlivě. To už Marco nevydržel, z kapsy vytáhl kapesní nůž a přitiskl ho Terymu ke krku.
"Nauč se laskavě, jak se mnou budeš mluvit, jinak se nedožiješ zítřka." řekne Marco ledovým hlasem a pohledem vraha. Terenc je absolutně v klidu, nedává najevo žádné známky strachu. Pouze zvedne ruku a lehce, jedním pohybem mu nůž z ruky sebere, chytne Marca za límec od košile, přitáhne si ho blíž a přiloží mu ho ke krku, jako to předtím udělal Marco.
"Jsem si jistý, že já se zítřka dožiju, ale nejsem si jistý, jestli to samý platí i pro tebe, malej nafoukanej smrade." zavrčí na něj a lehce povolí tlak na Marcovo krku. Ten se pouze ušklíbne a během mžiku se předkloní a políbí Terence. Toho to zaskočí, až paralyzuje. Hned se však ovládne a odtáhne se od Marca.
"Tohle, už nikdy nedělej. Jestli to uděláš ještě jednou tak slibuju, že tě vlastnoručně zabiju a je mi jedno, jestli za to půjdu zpět do vězení." zavrčí na něj a odstrčí ho jednou rukou na druhou stranu auta. Naposledy po něm koukne a všimne si, jak se Marco šíleně až strašidelně samolibě usmívá. To mu krapet přidělá obavy, ale nedá to na sobě nijak znát.
Zbytek cesty probíhal v tichosti, i když občas prohodili několik slov o plánu. Plán byl vcelku jednoduchý. Dostat se do sídla Katany, zjistit kde má ty dokumenty a následně je získat. Což byl celkem jednoduchý plán a Terymu se líbil. I když se mu na tom nelíbila jedna část. Musí předstírat, že je Marcův sluha.
"Ani za zlaté prase. Nikdy!"" řval na Marca, když mu svůj plán pověděl.
"V čem máš problém? Hm?"
"Mám problém s autoritou." odsekl. "Bude lepší, když tam půjdu jako ochranka, než nějaký sluha. Pak by bylo blbý, proč má u sebe sluha zbraně. Jestli s tím máš problém tak máš smůlu." Terymu je úplně jedno, co na to řekne Marco. Sluhu nikomu dělat nebude. Marco pouze přikyvoval, jakoby všemu rozuměl.
"Tak fajn. To se mi líbí." mumlal si pro sebe, jako kdyby si myslel, že ho Terenc neslyší.
Před obří vilou Katany stála spousta luxusních aut.
"Dnes je nejlepší příležitost, jelikož Katana pořádá aukci starých zbraní a my jsme samozřejmě na seznamu hostů." Řekl z ničeho nic Marco, jako kdyby věděl na co Terenc myslí.
Když jejich limuzína zastavila u vchodu a oba muži vystoupili. Marco měl na sobě své neupravené sako, zatímco Terenc vyměnil své vojenské kalhoty s tílkem za slušivý oblek, pod kterým měl samozřejmě schované své zbraně. Oba vešli do vily. Chodba byla dlouhá zdobená obrazy a sochami. Marco jako král vešel do místnosti, kde se konala aukce. Tam již čekal vyhazovač se seznamem hostů.
"Jste na seznamu?" zeptal se ho, když ho zarazil u vchodu.
"Samozřejmě, že ne, ale mí přátelé ano." odpověděl Marco a podal mu podepsaný šek. "Jsou to dva miliony, doufám, že to stačí dobrý muži" Řekl a přitom se tvářil jako úplné neviňátko. Vyhazovač vyvalil oči, když to spatřit, rozhlédl se kolem sebe, vzal šek a schoval si ho do saka.
"Račte vstoupit pane..."
"Mercer. Marco Mercer a můj bodyguard. Zapamatuj si to." Řekl a spolu s Terencem vešli do aukční síně, kde už všichni seděli na židlích a vyčkávali na její zahájení. Oba muži se posadili na místa a očima sledovali každý pohyb. Vedle Terence bylo ještě jedno volné místo, na které si sedl muž tmavší pleti s černým kloboukem na hlavě. Chvilku tam tiše seděl, než se diskrétně naklonil k Terencovi a nezašeptal mu: "Dávej si pozor a buď ostražitý. Nikdy nevíš jaký psychopat nebo vrah vedle tebe sedí." s tím také vstal a odešel. Terenc se po něm ohlédl a pak se koukl po Marcovi. Zaujatě sledoval muže na pódiu, když pak si všimnul odcházejícího muže v klobouku, jak míří pryč.

"To je on. Za ním." zavelel ve spěchu a okamžitě se za ním vydal. Terencovi nezbývalo nic jiného, než ho sledovat, jestli se chce dostat na svobodu. Katana vešel do dveří a Marco s Terencem ho do ní následovali. Byli tam sami. Marco nakázal zamknout dveře. Katana se zdál úplně v klidu. Posadil se do židle a čekal, co udělá Marco.
"Ty víš, proč tu jsem, že Katano." začal Marco a pomalu se k němu začal přibližovat.
"Jistě, že ano. Jsi tu kvůli těm dokumentům. Jestli je tak moc chceš, tak si je vem. Nestojím o potíže." Odpověděl mu klidně Katana.
Marco pokynul Terymu, který šel ke stolu, vzal dokumenty a podal je Marcovi.
"Teď ho zab. " Nařídil Marco. To Terence krapet zaskočilo. Vyndal pistoli, ale místo aby vystřelil, se na ni podíval, poté na Katanu a nakonec na Marca.
"Ne." odpověděl odhodlaně a odhodil pistoli na zem.
"Co prosím? Tak já si pořídím toho nejlepšího sériového vraha na zemi, aby mě zklamal?!" Marco téměř křičel. Terenc ale jen tak nechtěl zabíjet nevinné. Nikdy nezabíjel nikoho navíc, či někoho proti komu nic neměl.
"Dokumenty máme, to byl náš úkol. Teď jdeme." nedal se Terenc.
"Tc. To tak." odsekl Marco, sebral zbraň ze země, zamířil a vystřelil. Kulka lehce prostřelila lebku a místnost pokryla směs krve a kousků mozku.
"Proč?" vyhrkl na Marca Terenc a okamžitě mu pistoli sebral.
"Jak už jsem jednou řekl, něco mi dlužil." odpověděl s úsměvem Marco. "Snad abychom už šli." dodal, když oba zaslechli blížící se kroky. "Teď se můžeš předvést." Řekl Terymu a postrčil ho ke dveřím.
Terenc pouze protočil oči, ale jelikož chtěl vyváznout živý, vytáhl mačetu a vešel do dveří. Z chodby se rázem začínal ozývat křik. Terenc se vyhýbal a zasazoval rány, jakoby snad tančil. Jednomu uřízl ruku, dalším podřízl hrdlo a třetího propíchl skrz. Mezi nimi byl i uplacený vyhazovač, který skončil bez hlavy. Ale aby nebyla škoda peněz, tak než se stačily umazat krví, vzal si je Terenc. Prchajících hostů si nevšímal a dál kontroloval, jestli tu není ještě někdo, kdo by se mu postavil do cesty. Hala byla celá od krve posetá těly mrtvých a polomrtvých lidí. Marco vešel ze dveří a začal radostně tleskat.
"Bravo, bravo. Toto je vážně mistrovské dílo." chválil Terence. Ten si pouze odfrkl a očistil čepel o jedno mrtvé tělo. "Teď se vrátíme na mé sídlo a tam dostaneš svou odměnu." Řekl Marco za chůze.
Během cesty na Marcovo sídlo ani jeden z nich nepromluvil. I když Terenc měl podezření, že se stane něco špatného. V tom ho utvrzoval i Marcův zamyšlený výraz a až psychomaniacký úsměv.
V Mercerově sídle
Jak se přibližovali k sídlu, v Terencovi rostly obavy. Celkový pohled na sídlo, byl pochmurný. Obloha zešedivěla, ptáci přestali cvrlikat a vzduchem se nesl pochmurný vánek. Marco vystoupil jako první a vybídl Terence, aby ho sledoval.
Oba muži poté vešli do obřího sídla, kde se hned na chodbě zastavili. Terenc to chtěl vyřídit co nejrychleji, zatímco se zdálo, že Marco má úplně jiné plány.
"Tvá odměna je támhle, za těmi dveřmi. Svou práci jsi odvedl dobře." řekl Marco a se zvídavým pohledem sledoval jeho reakci. Terenc opatrně otevřel dveře a posledním pohledem se ohlédl po Marcovi. Moc mu zrovna nevěřil. Nakonec však do místnosti vešel. Tam ho však čekalo nemilé překvapení. Místnost byla úplně prázdná, teda kromě klasického nábytku. Terenc se už chystal otočit a vrátit, když se dveře zabouchly, a ventilace začala silně foukat. Terenc se snažil vypáčit dveře, ale marně. Postupně mu začaly klesat víčka a on cítil, jak na něj jde únava.
Terenc se později vzbudil ve zvláštním pokoji podobnému ložnici a nemohl si pomoc i mučírně. Vlastně, to on ležel spoutaný na obří nebeské posteli. Každou ruku a nohu měl připoutanou k rohům od postele, takže mohl pohybovat pouze hlavou. Okolo viděl stojánky s bičíky, noži a na prostředním stojanu se leskla podle Terence snad ta nejkrásnější mačeta, jakou kdy viděl. I když, on ji vlastně už jednou viděl. Na té aukci u Katany. Vsadil by se, že si jí Marco v jednu chvíli prohlížel. Najednou se začaly naproti němu otvírat dveře, ve kterých stál Marco pouze v županu.
"Heleme se, kdo se to nám probudil." začal Marco a tím svým až děsivým úsměvem.
"Co to má kurva znamenat, okamžitě mě pusť!" křikl na něj celý rozzlobený Terenc.

Marco mezitím zamkl dveře a šel k šuplíku vedle postele. Začal se v něm přehrabovat, až zřejmě našel to, co hledal.
"Ššš. To bude dobrý. Nebude to bolet. Teda mě ne." zašeptal mu Marco a poté mu olízl ucho. Terencem přitom projela zima a oklepal se. I s roubíkem v ruce se posadil na Terence, předklonil se a lehce Terence políbil. Ten se snažil vykroutit, ale marně. Marco se po několika dlouhých vteřinách rozhodl polibek ukončit, ale ještě než se odtáhl, tak zprvu malinko žužlal Terencův spodní ret. Ke konci ho však skousl tak silně, až ho prokousl. Terenc sebou trhl a zkusil dát Marcovi hlavičku, ten se však rychle zvednul.
"Až mě pustíš, tak budeš do 10 vteřin mrtvej, to ti přísahám. Slyšíš?!" začal Terenc tvrdým a chladným hlasem. Marco se pouze uchechtl a nasadil Terencovi roubík, aby ho dál neotravoval v práci.
"Tak, a teď si trochu pohrajeme. Hmm, co bych měl použít jako první? Možná bič." poslední věty si mumlal už pod sebe. Vstal a došel ke stojanu s bičíky. "Hmm, tenhle bude ten pravý." mluvil si pro sebe, vzal jeden z bičů a stoupl si před postel. Jednou, dvakrát zkusil, jak švihá a s úsměvem se zadíval z biče na ležícího Terence. "Teď to Terry bude trochu bolet." řekl Marco a Terenc se připravil na nadcházející bičování. Marco švihnul bičem ale Terenc nevydal ani hlásku, ani když mu zpod potrhané košile tekla krev. Moc práce mu to nedalo, byl na bolest zvyklý. Marcovi se postupně ztrácel šílený úsměv z tváře. Nebavilo ho, když jeho oběť nekřičí, nevzpírá se. Odhodil tedy bič stranou a vzal si mačetu. Položil ji vedle Terryho a začal mu knoflík po knoflíku rozepínat již potrhanou a od krve zbarvenou košili. Sedl si na něj, vzal mačetu a pomalým tahem mu přejel přes hruď. Terry se pouze jednou ostře nadechl a to bylo vše. Marco opět odložil mačetu, sklonil se a olízl krev vytékající z nově vytvořené rány. Poté si akorát olízl rty od krve a slastně si mlaskla. Terry znal spoustu magorů, ale nikoho takového. Marco opět vzal mačetu a celý tento proces opakoval, dokud neměl Terenc dost ran na to, aby Marco usoudil, že to stačí.
"Přeci jen moc jizev by hyzdilo tvé krásné tělo." řekl Marco a odložil mačetu nebezpečně blízko Terencovi ruky, kterou měl schovanou, pořád spoutanou pod polštářem. Ten ji opatrně vzal a snažil se přeřezat pouta. Marco mezitím začal Terymu stahovat kalhoty. Ten sebou začal škubat, ale k ničemu to nebylo. Nakonec mu Marco stáhnul i boxerky a na chvilku si prohlížel Terryho chloubu. Se zamyšleným pohledem si ho prohlížel. Terry na moment přestal se vším odporem a čekal, co ten magor bude dělat. Nakonec se Marco usmál a olízl se. "Přesně jak jsem si myslel." řekne, skloní se a olízne mu ho. Terry se celý zachvěje. Marco se ještě víc pousměje a vezme ho celého do úst. Terry má díky tomu problém soustředit se na prořezávání pout. Marco pomalu sjede dolů a poté nahoru a k tomu ještě začíná sát. Tohle dělá ještě chvíli, dokud to Terry nevydrží a neudělá se. Marco se odtáhne a mlaskne si. "Víš o tom, že chutnáš dobře." řekne Marco, jako vy si myslel, že mu je Terry schopný odpovědi. Terry měl teď vážně co dělat, aby udržel obsah žaludku tam, kde má být. Možná, kdyby mu to dělala ženská, tak by mu to tak nevadilo, ale od tohohle psychopata?

Marco z něj slezl a šel ke stolku, odkud vzal lahvičku s tekutinou, kterou si potřel pár prstů a jedním prstem přejede po Terryho dírce. A pak, Terry sebou úplně škubne, tlumeně vykřikne, a kdyby mohl tak i vyletí z postele, když v sobě ucítil něco kostnatého a studeného. Marco začal prstem pomalu kroužit a postupně přidal ještě další prst. Terry z toho úplně zapomněl na svá pouta. Po několika trýznivých minutách Marco prsty vyndal, sundal si svůj župan a dal si trochu tekutiny na svou chloubu. "Teď se připrav." varoval ho. Terry zatajil dech, když do něj Marco pomalu vjel. "Jo, to je přesně akorát." liboval si Marco a Terry po něm hodil vražedný pohled. Sice mu to trochu připomínalo dobu, kdy byl ve vězení i s jinými lidmi. Opět uchopil mačetu a pustil se do pout. Marco pomalu začal pohupovat boky a postupně začíná přidávat. Po celou dobu se pořád děsivě usmívá. Z ničeho nic z Terryho však vyjede. To je jeho šance. Terry škubl rukou, pouto se přetrhlo, mávnul rukou a usekl Marcovi polovinu hlavy. Marco naposledy mrkl, než se jeho již mrtvé tělo spadlo přes postel a rozseklá část hlavy se oddělila od zbytku. Terenc se poté osvobodil od zbytku pout a sundal si roubík. "Já tě varoval, šmejde." řekl, oblékl se do čistého oblečení a s tím odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama