"Svět už má dost kopií, buď originál."

Krásy moře - 4.Vězni

4. listopadu 2016 v 12:00 | Safirika
Zdravím vás všechny, po dlouhé době sem konečně přidávám další díl Krásy moře. Doufám, že se vám bude líbit a kdybste k tomu měli nějaké nápady tak napište.

Kde to jsem? Pomyslí si Sam, když se konečně probere. Otevře oči a první jsou koruny jehličnanů bránící výhledu na jasně modrou oblohu. Opatrně se zvedne, ale něco, jako kdyby mu něco svíralo srdce. Několikrát se zhluboka nadechne, než se opět pohne. Bolest vůbec nepolevuje, ale to ani Samova touha zjistit, kde to sakra je. Nikdy v lese pořádně nebyl. A ta bolest. Když se konečně dostane na nohy, musí se opřít o nejbližší strom, aby vůbec nespadl. Celé mu to přijde zvláštní. Proč ho bolí, u srdce? Proč je vůbec v lese, když naposledy…. Co sakra dělal naposledy? Nedokáže si na nic vzpomenout. Pomalu udělá několik nejistých kroků a opět se zastaví a ještě jednou se pořádně rozhlédne kolem. Něco se změnilo. Nebe potemnělo a všude je hrobové ticho. Žádný okolní pohyb, žádné zvířecí zvuky či šustění listů či větví. Nic. Sam se tedy po malém odpočinku opět vydá na cestu.


Tentokrát, se snaží dělat mnohem méně zastávek, jelikož by mu to tak zabralo delší dobu dostat se do bezpečí.
Po několika minutách se konečně začal k něčemu přibližovat. Konečně něco přehlušilo to úmorné ticho. K jeho údivu tento zvuk po dlouhé době slyšel. Bylo to šumění vody. Kdykoliv dřív by udělal cokoliv aby se vodě vyhnul, ale teď ji vítal. Sam tedy okamžitě přidá do kroku. Nyní ho naplňovala naděje, že se odsud konečně dostane. Z rychlé chůze se postupně stává běh. Jeho touha po vodě je tak silná, že přestal vnímat I veškerou bolest. Takto doběhne až na samotný okraj lesa, kde končí I samotná země. Zastaví se těsně na okraji a podívá se dolu. Pod ním se rozpíná obří rokle, kterou protéká řeka. Jeho nutkání skočit do ní je velmi silné. Silnější, než fakt, že se nemusí trefit, nebo že není tak hluboká. Nehledě na tyto fakta popojde několik kroků stranou, rozběhne se k útesu a skočí šipku. Střemhlavým pádem padá do propasti. Čekal, že to bude delší pád, ale místo toho padal pouze několik vteřin. Jako kdyby ta voda nebyla desítek metrů pod ním, nýbrž jen metr nebo dva. Rozrazí vodní hladinu a k jeho dalšímu překvapení se potopil vcelku hluboko. Voda však byla velmi příjemná. Sam se ale nehodlá zdržovat pod hladinou a tak vyplave nad hladinu. Neocitá se však v rokli, ale uprostřed širého moře. Už ani nemá nohy, ale ploutev.
Co to? Pomyslí si zmateně a potopí se pod hladinu. Zvláštní pohyb upoutá jeho pozornost. Začne k tomu plavat blíž, až je konečně schopný a co, nebo spíše o koho se jedná. Byl to Dean, který na něj s úsměvem mával, aby ho následoval. Tohle se Samovi nelíbí. Nebo, spíše mu na tom něco nesedí. Celý tohle je dost na hlavu. Rozhodne se ho následovat. Plave za ním pořád dál, dokud Dean nevplave do ztroskotaného korábu. Sam chvíli váhá, ale i tak tam vplave za ním. Než se naděje, vybafne na něj Gabriel a velmi těsně ho obejme. Sam se nechápavě rozhlédne kolem. Koráb vypadá jako jejich starý dům, kde kdysi ještě bydlel jako malý kluk s matkou, otcem a samozřejmě bratrem. Byl i ve stejně dobrém stavu.
Něco mu nehraje. Nejenže před chvílí se nacházel ještě v lese, ale teď je pravděpodobně v rodném "domě" s bratrem, Gabrielem a jeho bratrem.
"Jsem rád, že jsi v pořádku." zašeptá mu Gabriel a ještě více ho obejme.
"Proč bych neměl být v pořádku?" zeptá se nechápavě Sam.
"Byl jsi přece postřelen, hlupáčku." odpoví jednoduše Gabriel.
"Cože?" vyhrkne Sam. Sice to nic z tohohle nevysvětlovalo, ale teď se více soustředil na detaily a už ví, co tu nedává smysl. Nejenže je ve svém podmořském domově, ale navíc je tu s ním Gabriel s Castielem, kteří mají ploutev jako on. Oni jsou přeci jen lidé.
Přesně v okamžiku, kdy si Sam tohle uvědomí, Dean s Castielem zmizí a Gabriel se se slzami v očích odtáhne. Koráb se začne rozpadat, spolu se vším ostatním. Pouze Sam a Gabriel zůstávají. Náhle Sama opět zasáhne bolest u srdce. Tentokrát tak silně, že se v křečích skácí na neviditelnou zem a chytne se za srdce. Když se na ně podívá, jsou celé od krve. Stejně jako jeho hrudník. Nechápavě se podívá na Gabriela, který se slzami v očích k němu připlave a chytne ho za ruku.
"Sammy. Prober se. Neumírej. Prosím! Nenechávej mě tu samotného. Ne po tom, co jsi mi řekl. Prosím." Prosí Gabriel, ale Sam není schopný odpovědi či vůbec jakéhokoliv pohybu. Náhle za sebou zaslechne výstřel a vše kolem něj zčerná.

*-*-*-*-*

"Pane, prosím, jděte stranou." Odtáhne sestřička Gabriela stranou od Sama, který má právě zástavu srdce. V jeho pokoji se během okamžiku shromáždí doktoři a pustí se do resuscitace. Gabriel ale nechce opustit svého Sama.
"Vy tomu nerozumíte!" křičí na ně a snaží se prodrat zpět k Samovi, ale marně.
"Rozumíme, ale pokud se tam budete plést, tak ničeho nedocílíte." apeluje na něj sestřička a za pomoci jejich spolupracovnic se ho snaží udržet stranou. Gabriel pouze slyší jak neustále nabíjí defibrilátor a čím dál víc ho naplňují obavy. Strach, že jednou pro vždy přijde o svého Sama. Možná, že mu stihl říct, že mu odpouští, ale ještě tu je tolik věcí, co mu nestihl říct. Jak rád by byl za možnost říct Samovi, co k němu cítí. Že i přesto, že není člověk k němu něco cítí. Jak rád by si zas dělal srandu z jeho výšky, nebo by opět rád viděl ty jeho krásně zelený oči, rád by s ním strávil alespoň ještě jednu noc, nechal se od něj poučovat a podobně. A ještě spoustu další věcí. A jak to teď vypadá, má pocit, že mu to snad už nikdy neřekne. Zvlášť, když vidí, jak se jim nedaří nahodit Sama.
Gabriel pomalu přestává bojovat se sestřičkami a do očí se mu derou slzy. To snad nemůže být pravda. To není možný. Nemůže umřít, ještě ne teď. Nechá sestřičky, aby ho odvedly na chodbu, kde se následně svalí na sedačku. Skloní hlavu a zaboří obličej do dlaní.
"To bude v pořádku, měl by sis taky trochu odpočinout." řekne Castiel, když dojde ke Gabrielovi s kávou a pytlíkem plným dobrot. Tedy převážně sladkostí.
"Měl bych tam být u něj." vzlykne Gabriel aniž by zvedl hlavu. "Je to moje vina. Kdybych na něj nevyjel, nemuselo se to stát. Nemusel by teď bojovat o život."
"Není to tvoje vina. A navíc mohl jsi takhle dopadnout sám." Snaží se ho utěšit Castiel, ale marně.
"Co ty o tom můžeš vědět. Nebyl jsi u toho." odsekne Gabriel.
"Nebyl... snažil jsem se zachránit Deana od Crowleyho." a Castiel se už chystá něco říct, když k nim dojde mladá sestřička.
"Jste Gabriel Novák?" zeptá se.
"To jsem já." odpoví Gabriel a konečně zvedne hlavu.
"Chci Vám říct, že byl Váš přítel úspěšně resuscitovaný a nyní potřebuje odpočinek. Z toho nejhoršího se už dostal." Ze slov sestřičky nebyl ani jeden z bratrů slov. Poté, co sestřička odejde se Gabriel zvedne a bez ohledu na bratra, nebo ostatní lidi se vrátí do Samova pokoje, kde se posadí vedle jeho postele. Lehce vezme Sama za ruku a lehce ji políbí.
"Bojuj Same. Neumírej, nesmíš umřít. Nenechávej mě tady." šeptá, jako kdyby ho Sam mohl slyšet. "Byl jsem pitomec. Odpusť mi a vrať se ke mě. Nesmíš to vzdát. Prostě nesmíš."
Mezitím, co Gabriel šeptal Samovi, ho chvilku sleduje Castiel. Takhle svého bratra nikdy neviděl. Takhle zranitelného, otevřeného a upřímného. Vždy ho měl za lehkomyslného šprýmaře. Raději se tedy rozhodne, nechat ty dva o samotě. Ještě než zavře dveře, nechá tam Gabrielovi malý vzkaz.

*-*-*-*-*

Mezitím na se Dean probouzí na tmavém místě neznámo kde. Rychle se jakoby posadí, rozhlédne se a zkoumá okolí. Snaží se rozlišit objekty kolem něj, ale díky tmě mu to jde těžko. K tomu se přidá zvláštní pocit. Něco studeného se mu obepíná kolem krku. Opatrně se toho dotkne. Je to hladké až na pár míst a studené na dotek. Rozhodne se poté proplavat a najít nějakou cestu ven. Vždy se přeci nějaká najde. Ne? Vydá se tedy přímo za nosem, jenže po pár metrech narazí do skleněné stěny.
"Son fo the bitch!" zanadává a začne plavat směrem vzhůru. Jenže i to je bez výsledků. Začíná být čím dál tím víc naštvanější. Proto obeplave celou místnost dokola. Nikde žádný východ, nebo zavřené dveře. Nic. Rozhodne se tedy doplavat k jedné stěně, do které předtím narazil. Pomalu se k ní přiblíží a začne zkoumat okolí za sklem. Za sklem se nacházel velký prázdný prostor a přímo před ním se nacházely elektronické dveře. Více se zaměří na okolí svého jakéhosi vězení a zjistí, že okolo vedou schody až k jeho "stropu". Toť bylo úplně vše, co se nacházelo za sklem. Nejraději by se někam zašil a ještě raději ke Castielovi. Teď nemůže udělat ani jedno, jelikož zde není nic, kam by se mohl schovat a ani Castiel. Právě teď je úplně bezbranný a ani nemá co dělat. Ještě se ale nehodlá vzdát. Odplave dál od skla a poté proti němu vyrazí střemhlav v touze uniknout. Bum, Deana náraz odrazí a jinak se se sklem nic neděje. Ještě několikrát to zkusí, ale vždy to skončí stejně. Nakonec toho vyčerpaný nechá a nechá své tělo unaveně klesnout na dno.
Takhle tam se zavřenýma očima leží a zvažuje všechny své možnosti, dokud ho nevyruší nějaké pípnutí a zvláštní šoupavý zvuk. Rychle se přetočí na břicho, přitiskne se ke dnu a nespouští oči ze dveří, ze kterých vyjdou dvě osoby. Přesněji dva muži. Něco řeší, ale jim moc nerozumí. Jeden z nich se jednou rukou drží zezadu za krk. Jako kdyby ho bolel. Byl to blonďatý muž s popáleninami na obličeji a zdálo se, že je o něco málo starší než muž vedle něj. Ten byl o něco málo menší s tmavě hnědými až černými vlasy.
"Doufám, že to stálo za to." spustí blonďák.
"Máš štěstí, že se mi ho povedlo chytit. A to si Castiel myslel, že ho zachránil. Pche. Jak patetické."
"Teď když ho máš, ti nemusím pomáhat. Dej mi to co potřebuji, ať můžu vypadnout."
"Ještě ne... Hmm, heleme se, kdo se nám to probral." změní téma a zaměří se na Deana. Dojde až ke sklu na které zaťuká. S mořanem to však ani nehne.
"Co s ním máš v plánu?"
"Pár experimentů a pak si ho zřejmě nechám jako svou hračku."
"A mě říkají, že jsem ďábel sám. S tebou se však nemůžu rovnat." řekne raněný muž se smíchem, čímž naštve druhého.
"My dva si nejsme vůbec podobní. Vůbec v ničem. Kdyby to šlo tak tě už dávno pošlu pod kytky."
"Právě, kdyby to šlo." dobírá si ho a jeho výhrůžek si vůbec nevšímá. Místo toho vyjde po schodech a odkryje poklop na nádrži. Dean rychle uplave z dohledu, tedy spíše si myslí, že uplaval. "Teď sleduj." dodá a zatáhne za jakousi páku. Dno nádrže začne pomalu stoupat vzhůru, aniž by se voda začala vylévat. To se Deanovi vůbec nelíbí. Jenže zatím se mu nenaskytla žádná šance na útěk. Dno se nakonec zastaví pouze metr a půl pod okrajem. Tak akorát, aby byl mořan pod vodou a oni na něj perfektně dosáhli. K blonďákovi se přidá i druhý muž, který si u okraje nádrže podřepne a se zlověstným smíchem si prohlíží mořana. Jejich pohledy se střetnou.
"Castiel má dobrý vkus, to musím uznat. Našel si zrovna takový pěkný kousek." řekne, aniž by odvrátil zrak. "Hmm, Lucifere, co to má kolem krku?" zeptá se.
"Takový malý dárek ode mě. Díky tomu si nic nedovolí." odpoví se škodolibým úšklebkem a vyndá malý ovladač s pár čudlíky a jedním velkým uprostřed. "Sleduj." řekne a zmáčkne velký čudlík.
Deanem okamžitě projede ostrá pronikavá bolest. Nejintenzivnější však byla na krku a pronikala celým jeho tělem. Tak až se v křečích prohne jako luk. Marně se však snaží strhnout obojek z krku a jeho křik je skrz vodu sotva slyšitelný.
"To se mi líbí." odpoví druhý muž a natáhne ruku k Luciferovi, aby mu ovladač předal. Ten se pouze ušklíbne, pohodí ovladačem v ruce ale že by mu ho předal, to ne.
"To sis vážně myslel, že ti ho jen tak dám? To tak." odfrkne si a konečně pustí čudlík, čímž se Deanovi částečně uleví a bezmocný klesne na dno. "Ach, Michaely, stále nechápu, proč tě má otec raději než mě."
"To není pravda a ty to víš!" vyhrkne na Lucifera Michael.
"Ale je a myslím si, že jsem o hodně lepší syn než ty. Vždyť se ani neumíš ovládat před naším hostem." odpoví Lucifer klidně.
"Naším hostem? Spíš před mým majetkem!"
"Říkej si tomu jak chceš, ale patří z části i mě. Pomohl jsem ti ho chytit." Michael si na to pouze odfrkne, vstane a pomocí páky ještě trochu zvedne dno, tak aby byl mořan sále ve vodě a oni k němu lehce mohli.
Lucifer mezitím schová ovladač a skočí do vody. Voda mu je tak po kolena, pomalu se dobrouzdá až k Deanovi a skloní se nad něj. Dean už plánoval, jak mu uniknout, ale teď, když se nad ním skláněl neznámý muž mu došli všechny nápady.
"Myslíš, že mi bude rozumět?" zavolá na Michaela, který pouze pokrčí rameny. "Tak dobře." zamumlá si Lucifer pro sebe a poté se opět zadívá na . Který pod jeho pohledem přímo přimrzl na místě.
"Tak jo kámo, zeptám se tě na rovinu. Rozumíš tomu co ti říkám?" Dean by raději nevěděl ale i tak kývne hlavou na souhlas. Lucifer se nad jeho reakcí usměje.
"Zeptej se ho jestli umí mluvit." zavolá na Lucifera Michael.
"Tak se ho zeptej sám!" odsekne mu, ale jinak se dál věnuje mořanovi. "Tak jo, umíš mluvit?" Dean nejistě kývne na souhlas. To Luciferovi stačí, aby mořana chytl za obojek a vytáhl ho nad hladinu. Pro Deana to byl šok a sotva lapal po dechu, jak se snažil přizpůsobit tomu, že už není pod vodou. "Dokaž to. Pověz nám něco pěkného." vybídne ho Lucifer a stále ho drží za obojek ve vzduchu.
"Naser si." Procedí Dean skrz zuby poté, co popadne dech. Tím namíchne Lucifera, který s ním mrští do vody.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš! Je ti to jasný!" zařve Lucifer na mořana.
"Má kuráž, to se mu musí nechat. Líbí se mi." řekne klidně Michael, když vleze do vody. Dean sebou pod vodou smýkne, čímž podrazí Lucferovi nohy, který se následně skácí do vody. Deean se na něj v mžiku vrhne. Lucifer v tom zmatku zapomene na ovladač a je tak zranitelný. Než mu ale Dean může cokoliv udělat, chytne ho Michael zezadu za vlasy a vytáhne ho víc do vzduchu.
"Být tebou, tak to nedělám." varuje mořana zezadu. Ten se marně snaží vyprostit z jeho sevření. Mezitím se Lucifer vyškrábe na nohy a pomocí rukou udělá jakýsi rámeček. Jako kdyby si vybíral správný úhel pohledu. Nakonec se ušklíbne a vší silou srazí mořana do vody. Ten po něm akorát vrhne vražedný pohled a otře si krev z tváře.
"Pro dnešek bych řekl, že by to stačilo. Co myslíš, bratře?" zeptá se Michael a nechává tam ležícího mořana. Lucifer pouze kývne hlavou a s vítězným úsměvem jde za Michaelem. Když oba muži vyjdou z nádrže, Michael zatáhne za páku a tenokrát dno klesá dolů a poklop se nad Deanem zavře.
Dean si trochu oddechne, že konečně odešli, ale jak se má kruci odsud dostat. Musel by nejdříve překonat tuhle nádrž a dostat se přes ty dva magory. I kdyby se stal člověkem, bylo by to velmi obtížné. Tyto myšlenky postupně ustupují a nahrazují je sny o něm a Castielovi.

*-*-*-*-*

Castil po dlouhé cestě dorazil do svého domu. Teď byl prázdný a tihý. To ticho bylo až vražedné. U dveří se zastaví a než vejde z hluboka se nadechne. Jako kdyby se hodlal udělat něco obtížného. Vydechne a udlělá krok vpřed. Stres z něj trochu slezl, ale i tak. Zajímálo ho, co se stalo s Deanem. Čekal by, že ho brzy po tom někde najde. Ale opak je pravdou. Dean není nikde k nalezení. Proto se Castiel rozhodne prohledat celý dům, všechny skulinky a nejmenší detajly.
Po hodinách usilovné práce, nikde nenašel žádnou stopu. Dokonce prohledal i podvodní část a i okolí vchodu do jeskyně. Ale bez výsledků.
Castiel se však nechce vzdát, ale nemůže se jentak honit za přízrakem. Musí na to takticky. Jenže je bez nápadů. To ho ničí. Bezradně povzdechne, opře se o sklo nádrže a sklouzne se k zemi. Co teď? Přemýšlí. Přece by jen tak neuplaval, na to už měl možnost. Možná, možná neutekl a možná ho někdo zajal. Co když to bylo součástí Crowleyho plánu. A možná taky ne. Jenže nic jiného mu nedává smysl. Musí zjistit pravdu. S tímto novým odhodláním se zvedne a odchází z domu. Plný nadějí a touhou spatřit opět Deana ať to stojí co to stojí.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama