Více než magie 1. díl

26. listopadu 2016 v 19:00 | Safirika
Ahojda, tady vám přináším 1. díl mé nové povídky. Jedná se o yaoi a je to vlastně na téma čarodějové a jejich "pomocníci". V této povídce se jim říká ANIMI. Doufám, že se bude líbit. Na název moc nehleďte, možná se časem ještě změní.

"To je barák jako kráva." řekne ohromeně mladík, když vyleze z auta.
"A to jsi ještě neviděl tu knihovnu. Říkám ti, ta ženská si mohla klidně otevřít knihkupectví. A k tomu všemu skladovala nějaké ve sklepě."
"Tak to byla hodná, že je věnovala naší knihovně."
"To jo, ale kdo se s tím má tahat?"
"Znáš šéfa, raději pošle nás, než aby musel platit stěhovákům."
"Tak nám alespoň mohl pomoct."
"Co s tím neděláš? Nic. Pojďme se do toho pustit, ať to máme z krku"
"Fajn, ale bereš si sklep."
"Pro mě za mě. Víš ale, že se tam není čeho bát."
"Já se nebojím, jen nemám rád sklepy."
"Jasně, a nemá to náhodou co dělat s tím hororem na který jsi koukal včera a pak mi volal, že se bojíš, že je u tebe zabijácký duch?" když tohle řekl, jeho parťák se zarazil.
"Vůbec netuším o čem to mluvíš." Za lže a snaží se hrát frajera.
"Rozhodně. Tak co pak znamenala ta rozsypaná sůl ve tvém bytě a brokovnice u tebe v posteli. Hmm?" dál si z něj dělá srandu.
"Připadal jsem si pak v bezpečí. A navíc tenhle barák vypadá stejně jako v tom filmu."
"Myslíš, že tu straší?" zeptá se se tentokrát vážněji.
"Doufám že ne, jinak jsme v prdeli. V tom filmu nikdo nepřežil."
"Tak to pojďme prozkoumat a odvést ty knihy." a s tímto se oba muži vydají do obřího tmavého domu.



"Krisi, buď opatrný."
"Jasně Chasi, ty taky." odpoví Kristián a vydá se po kamenných schodech do sklepa. Když sejde schody rozhlédne se po sklepě. Proniká tam jen málo světla diky jednomu malému okénku. Na to světle bylo krásně vidět jak všude poletuje prach. Nejdříve se snaží najít nějaký vypínač, ale žádný tu není a ani žádná žárovka nebo cokoliv jiného. Všude okolo se nacházejí skříně a krabice plné různých věci, které tvoří úzkou uličku. Kris se opatrně vydá uličkou až na její konec, kde narazí na obří starodávné dveře.
Jsou vyrobené ze světle hnědého dřeva a mají okované strany, spolu s kovanými ornamenty. Pokusí se je otevřít, jenže jsou velmi těžké. Musí se do nich opřít celou svou silou, aby je vůbec otevřel. Poté co vejde do místnosti, naskytne se mu výhled na rozsáhlou knihovnu. Kromě však polic s knihami tu byly i vitríny s nějakými 'artefakty'. Kristián si ohromeně prohlíží všechny knihy a artefakty až se takhle dostane do samotného srdce knihovny. Ve středu stál jakýsi kamenný, zdobený stojan s knihou. Kniha vypadá úplně obyčejně, jenže něco ho k ní přitahovalo. Možná to byla zvědavost, ale Kristián dojde ke knize a lehce přejede po jejím obalu. Byl z kůže. Zatají dech a otevře ji. Kniha byla psaná ručně a její listy byly již nažloutlé. Kristián se zaměří na písmo. Řekl by, že je napsaná v latině. Ještě že mu latina celkem jde.
Soustředí se tedy na text a pro sebe si nahlas čte. Přečte si pouze pár vět, které nedávají smysl a chce přetočit stránku, když se řízne do prstu a malá kapka ukápne na text. sakra probleskne mu hlavou. Vždyť právě teď znehodnotil staré umělecké dílo. Ta kniha mohla mít neuvěřitelnou cenu a teď to podělal. Okamžitě zavře knihu a utře si prst do černého trička. Z ničeho nic za sebou zaslechne kroky.
"Chasi?" zeptá se se a otočí. Jenže za ním nikdo není. Rozhlédne se kolem dokola a nikde ani živáček. "Doufám, že nezačnu bláznit jako Chase." řekne si pro sebe. Už se chystá odejít na začátek knihovny a dát se do třídění, když za sebou zaslechne slabé zamňoukání. Kristián se otočí a spatří za sebou světlou kočku s krásně modrýma očima. Celá se třese. Udělá krok v před, jenže se jí podlomí tlapky a kočka spadne na zem. Kristián k ní dojde a opatrně k ní natáhne ruku. Kočka se nebrání.
"Ahoj kamaráde. " řekne Kris a vezme ji do náručí a jde i s ní ven na světlo. Během chůze si ho kočka prohlíží. Když vyjde z domu, pořádně si ji prohlédne. Má světlou srst, ale ne úplně bílou. Něco na ní mu ale udělá starosti. Kočka má popáleniny a má škrábance až do krve. Nejvíc popálenin má na obličeji.
"To je dost ošklivé, měl bych tě vzít k doktoru." řekne Kristián, jako kdyby si myslel, že mu kočka bude rozumět. Ta ho pouze sledovala. I s kočkou nasedne do auta a položí ji na sedačku spolujezdce. Ta sotva zvedne hlavu. Kristián dupne na plyn a odjede.
Sice moc dobře nechápe, co ho to popadlo, jenže při pohledu na tu zraněnou kočku, nebo spíše kocoura má pocit, možná to bude i nutkání mu pomoc. Vždycky rád pomáhal a dával přednost ostatním, ale nikdy, že by hned s někým neznámým šel k doktoru. Nebo spíše ke zvěrolékaři.

Když konečně dojedou na před veterinární kliniku, je tam spousta aut.
"Doufám, že je to jenom zlý sen." zabručí, když vejde do čekárny plné lidí. Posadí se, položí si kocoura na klín a začne vyplňovat registrační papíry.
"Takže, jak ti budu říkat?" zeptá se a podívá se na kocoura, který ho po celou dobu bedlivě sleduje svýma velkýma modrýma očima a zamňouká na odpověď. Kristián se na něj usměje a na chvíli se zamyslí?
"Jaké by ti asi tak slušelo jméno?" Zeptá se sám sebe. "Co třeba Lucifer?" zeptá se a pohladí kocoura po hlavě, který šťastně zavrní. "Líbí se ti?" Na jeho odpověď Lucifer dál přede a lísá se k němu.

Asi po hodině čekání přijde do čekárny sestřička s tím, že jsou konečně na řadě.
"Dobrý den, tak kohopak to tu máme?" zeptá se doktorka s úsměvem a převezme si od Kristiána kocoura a trochu si ho prohlédne. "Zřejmě vím, proč jste přišli. Jakpak se jmenuje?" zeptá se a položí ho na stůl.
"Lucifer." odpoví Kristián.
"A jak dlouho už máte takového fešáka?" pokračuje doktorka v rozhovoru a přitom si připravuje potřebné věci. Kristián nad touto otázkou krapet znervózní.
"Přes rok už to bude." zalže.
"A jak se mu to vůbec stalo?" zeptá se starostlivě, když si připraví injekční jehlu.
"Našel jsem ho takhle přede dveřmi. Nechávám ho, ať chodí ven. Nikdy se mu nic takového nestalo…. Bude v pořádku, že ano?"
"Ale jistě, tady ho dáme dohromady a nezůstane mu ani jizvička, ale teď pane, bych Vám byla vděčná, kdybyste počkal venku. Hned jak skončíme dám Vám osobně vědět. Ano?"
"Tak dobře." odpoví Kristián trochu smutně.
"Nebojte, bude v pořádku." řekne doktorka povzbudivě. Když Kristián odejde ze dveří, zavolá doktorka na sestřičku, aby jí šla asistovat.
Kris se posadí na sedačku a po malé chvilce přemýšlení vyndá telefon a vytočí jedno číslo. Po krátkém vyzvánění mu to zvedne jakási dívka.
"Ahoj Jane." začne Kristián.
"Nazdar, co se děje?" zeptá se vesele Jane.
"Nic, proč by se mělo něco dít? To ti nemůžu jen tak zavolat?"
"Můžeš, ale to se ze mě dřív stane stará bláznivá kočičí dáma." Zavtipkuje Jane.
"Tak, to tedy ne. Z tebe a kočičí dáma? Odkdy ty ujíždíš na kočkách?"
"Jednou začít můžu. Tak s čím ti můžu pomoct?"
"Já jen, musel jsem do nemocnice, tak jestli by jsi za mě nezaskočila a nepomohla za mě Chasovi."
"Co se ti stalo?" vyhrkne ustaraně.
"Mě nic, ale strejda měl nehodu a nikdo jiný není v okolí, nebo nemá čas." zalže tak přirozeně, jako kdyby mluvil pravdu.
"To je strašné. Hele v klidu, vůbec nespěchej. Vezmu to za tebe. Vezmi si tolik času, kolik budeš potřebovat. Hlavně, ať se strejda uzdraví."
"Díky Jane, jsi zlato."
"Já vím, ale potom za to budu něco chtít."
"A co máš na mysli?"
"Nech se překvapit." odpoví mu tajemně a než stihne Kristián něco říct, zavěsí.

-*-*-*-*-

"Tak, Luciferovi by už mělo být lépe." řekne doktorka, když vyjde i se spícím kocourem ležícím v proutěném košíku. Opatrně ho podá Kristiánovi, který si ho s úsměvem a i částečnou úlevou převezme. I když je obvázaný, je stále roztomilý.
"Mockrát Vám děkuji "
"Rádo se stalo. Vždy ráda vidím, když se někdo takhle stará o své zvířecí kamarády."
"Jo, já taky." odpoví.
"Ještě vám tady dám jednu mastičku, na ty jeho popáleniny. Mažte mu to ráno a večer a brzy by se měly úplně zahojit. Ani nepoznáte, kde je měl." Dodá s úsměvem a podá mu mast.

Než se však vydají na cestu domu, zajede Kristián ještě nakoupit jídlo pro Lucifera i něco malého pro sebe. Domů se nakonec vrátí až k večeru. Všude už je tma. Ještě, že bydlí kousek od centra. Odemkne a sotva projde dveřmi, kvůli všem taškám a s košíkem s kocourem v náručí. Košík s Luciferem poté položí před postel, uklidí nákup a připraví Luciferovi misky s jídlem a pitím, kdyby se vzbudil. Sám se poté navečeří, osprchuje a nakonec sebou flákne do postele. Jen tak se chvíli převaluje a přemýšlí co se mu za celý den přihodilo, ale i tak stejně brzy usne.

Kristián se ocitne v lese. Rozhlédne se kolem sebe. Je tma a obklopuje ho hustá mlha. Vidí sotva na pár metrů. Podívá se na oblohu, jestli by se mohl řídit podle hvězd, jenže ty zakrývají koruny stromů. Rozhodne se vydat na cestu. Sice neví kam, ale ovládat sny, nebo v nich cestovat mu nikdy nedělalo problém. Někdy mu i přišlo, že je může ovládat. Kráčí lesem, avšak cesta mu vůbec neutíká a připadá si, jakoby bloudil v kruzích.
Raději se posadí, opře se o strom a začne vymýšlet nějaký plán, jak se odsud dostat. Nic ho však nenapadá.
Zničeho nic před ním něco zapraská. To upoutá jeho pozornost. Zvedne hlavu a spatří před sebou zvláštní zlatě červené světlo. Vyzařovalo jakousi hřejivou a uklidňující energií. Neví proč, ale má nutkání jít k němu.
Vstane a opatrně se vydá ke zdroji světla. Tahle dojde až na samotný okraj lesa, kde se mu naskytne výhled na starý dům z rána.
Ten ale nebyl vůbec starý, nýbrž se zdál, že má novou fasádu a celkově působí nově. Už nepůsobí strašidelně, ale přívětivě. Může dům vůbec vypadat přívětivě? Těžko říct. Světlo již zmizelo a už ho nemělo co vést. Kristiánovi na tom ale nezáleží. Možná to bude jeho zvídavou povahou, nebo bůh ví proč chce prozkoumat ten dům. Možná protože když ho viděl jako starou barabiznu, tak ho zajímá jak to bude vypadat vevnitř teď. Nejdříve zaklepe na dveře, které se sami otevřou. Vevnitř se nachází stejný viktoriánský nábytek, akorát v novém vydání. Vejde do chodby a zalije ho příjemné teplo.
Koutkem oka zahlédne postavu mířící do sklepa. Rozhodne se ho sledovat. Sejde schody do sklepa, projde chodbou až ke dveřím, které tentokrát byly otevřené. Pomalu vejde do místnosti, kterou osvětlují olejové lampy a jejich světlo ozařuje zvláštní artefakty a knihy které vyděl již ráno. Jenže teď to všechno působí snad ještě víc záhadněji. Přejde k jedné z knih a lehce přejede po jejím obale. Ta kniha z rána Proběhne mu hlavou a vydá se ke středu místnosti. Kniha je přesně na stejném jako místě jako ráno, akorát se nezdá tak sešlá. Přejde ke knize, zatají dech a otevře ji. Je prázdná. Jak to, že je prázdná, když ráno byla popsaná? Opatrně přejede po stránce. Pod jeho dotykem se začne v knize objevovat text. Kristián Walker
"Cože? Co to má znamenat?" zamumlá si pro sebe a začne listovat knihou. Byla plná zvláštních věcí. Různých ingrediencí a návodů. Nazval by to knihou kouzel, kdyby něco takového bylo vůbec skutečné.
Kristián sebou trhne, když za zády zaslechne zařinčení řetězů. Otočí se a spatří blonďatého muže ve Viktoriánském oblečení s řetězem okolo krku. Má na sobě tmavé kalhoty s tmavou vestou a bílou košilí. Nejvýraznější na něm však byly jeho pronikavě modré oči. Vsadil by se, že už je někde vyděl, ale kde? Těžko říct. Pohledem pátrá kam vede mužův řetěz a zarazí se, když zjistí, že vychází z jeho srdce.
"Co to sakra znamená?"podiví se a muž se k němu trochu přiblíží.
"Kdo jste?" zeptá se, ale žádná odpověď. "Hmm" opatrně sáhne na řetěz a zkusí za něj zatáhnout, nebo spíše zkusí ho vytáhnout, když ho v tom neznámý muž chytne za ruku, čímž ho zastaví. Muž otevře ústa jakoby se chystal něco říct, když se nad jejich hlavami ozve výbuch a následné hučení plamenů. Ze shora je slyšet křik dětí.
Plameny postupně začnou pohlcovat zdi, skříně i vitríny kolem. Kristián nemešká a vydá se k východu, jenže muž ho chytne za rameno a odstrčí ho za sebe akorát, když se ve dveřích objeví černá silueta, které rudě žhnou oči. Stínová postava se začne pomalu přibližovat k nim. Muž se otočí ke Kristiánovi a s přísným, ale i lehce ustaraným výrazem se dotkne Kristiánova čela a něco zamumlá.

V tom okamžiku se Kristián probere celý propocený. Pomalu se posadí a rozhlédne po tmavé místnosti. Hledá jakékoliv náznaky, že ještě sní. Nic ale nenaznačuje tomu, že by spal. Vše vypadalo stejně jako předtím. Trochu se mu uleví. Opět si lehne a přetočí se na bok, jenže k jeho překvapení se k němu mačká spící Lucifer. Kristián se pousměje a jednou rukou Lucifera obejme.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hasi Hasi | 6. prosince 2016 v 22:36 | Reagovat

ÚŽASNÁ POVÍDKA....doufám, ze brzy napíšeš pokračování nemůžu se toho dočkat....moc povedené :-D

2 crazyhunters crazyhunters | 24. prosince 2016 v 22:17 | Reagovat

[1]: Jsem ráda že se líbí :-D a druhý díl je již na cestě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama