Více než magie - Vánoční speciál

24. prosince 2016 v 17:30 | Safirika
Tak, tady je jedno z vánočních překvapení, jak jsme slíbily. Tento díl nijak nenavazuje na ty další, ale odehrává se již v době, kdy je celá kouzelná rodinka pohromadě.

Pár dní před Štědrým dnem

"Už jsi našel tu krabici?"
"Jo, už ji nesu, ale stejně nechápu, k čemu všemu potřebuješ tolik ozdob."
"Je to něco jako tradice. Při zmínce vánoce, se mi vybaví krásně ozdobený dům který voní cukrovím, vánoční stromeček a hlavně večer kdy se sejde celá rodina sejde popovídá, všichni si užíváme vánoční pohodu u pohádek a opět si připadáme jako malé děti." odpoví zasněně Kristián a dál se věnuje výzdobě stromku.
"Mě to přijde jako normální den jako každý jiný." zamumlá Lucifer.
"Tak to bych řekl, že je na čase to změnit. Společně i s holkami si to užijeme a uvidíš, že se pak budeš těšit stejně jako já."
"Tak to se nechám překvapit." odpoví Lucifer a chce ho políbit, jenomže Kristián se ale odtáhne.
"Počkej chvilku." řekne a spěšně začne lovit v bedně, až nakonec vytáhne jmelí. Jednou rukou ho dá nad hlavu a druhou si přitáhne Lucifera k sobě a pořádně ho políbí.
"Fůůj, to si to nemůžete nechat pro sebe?" ozve se dětský hlásek a oba se podívají po holčičce, která se chechtá mezi futry. Oba muži se na sebe spiklenecky podívají a oba než by se dívka nadala stáli u ní, a každý jí dával pusu na tvář po jmelím.
Evelyn se z toho zajíkne a rozběhne se do svého pokojíku za svou mladší sestrou. Lucifer se uchechtne a jedním mohutným skokem se změní na obří kočku s křídly a rozběhne se za dětmi, čímž tam nechá Kristiána úplně samotného. Toho to ale ani moc netrápí. Místo toho si začne pobrukovat koledy a opět se pustí do zdobení.



*-*-*-*

"Nemůžeš se bránit věčně, stejně tě dostanu!" zvolá Kristián a schová se za sněhovou stěnu.
"Mě nikdy nedostaneš! Na to bys mě nejdřív musel najít!" křikne Lucifer na odpověď.
Po několika málo vteřinách se spustí nelítostná palba. Všechny strany se v pravidelných intervalech schovávají za své stěny a nebo se nemilosrdně snaží trefit nepřátelský tým. Sice je tato rodinka rozdělená na 3 týmy, palba ale probíhá pouze na dvou stranách.
Kristiánovi dojde, že je proti holkám úplně sám. Lucifer se určitě zase někde fláká. Rozhodne se tedy ho jít překvapit. Měl by se však věnovat dívkám. Proto prstem vyryje do sněhu pár symbolů, ustoupí stranou a zamumlá jakési kouzlo. Nikdy předtím nezkoušel, a tak byl rád, když se ze sněhu začaly tvořit sněhové koule a létat na protější tým patřící dívkám. To mu poskytne trochu času.
Opatrně se tedy opatrně proplíží okolo sněhových zídek až před tu Luciferovu, po kterém tam není ani stopa. Rozhlédne se kolem. Něco mu tu nesedí.
"Occulta revelando." zamumlá, oči se mu zlatě zablesknou a díky tomu malému kouzlu se mu přímo před nosem objeví sněhové iglú. Obejde ho, až narazí na vchod ze kterého čouhají nohy.
Kristián vleze do iglú, ve kterém nalezne odpočívajícího Lucifera, jak leží na zádech se zavřenýma očima.
"Našel jsem tě." řekne šibalsky a nakloní se nad něj.
"Čeká mě snad trest?" zeptá se a nadzvedne jedno obočí. Z jeho tónu bylo slyšet vybídnutí.
"Bude mi potěšením." ušklíbne se, chytne ho za ruce a začne se k němu pomalu sklánět. Už se téměř dotýkají rty, když se iglú zatřese a strop na ně začne padat. Než však stihnou něco udělat, celé iglú se zhroutí a zasype je.
"Našly jsme vás!" vykřiknou na ně dívky od ucha k uchu s úsměvem, když se konečně vyhrabou ze sněhu. Při pohledu na ty nevinné dětské tvářičky se nešlo zlobit. A proto se oba chlapci dali taky do smíchu.
A po chvíli se zase začnu koulovat.

Na Štědrý den

"Jdi od toho, ať zbude něco na potom." okřikne Kristián Lucifera, když mu po několikáté ukradne cukroví. Ten se pouze ušklíbne, sní to a uteče. Po několika dalších minutách, když se Kris otočí spatří jak dvě malé ručičky kradou cukroví.
"Co to vidím?!" zeptá se s hranou naštvaností. Dívky se zajíknou a s hihňáním utečou. Kristián se pro sebe usměje a vyndá zrovna čerstvě upečené cukroví. Položí ho na prkýnko na lince za sebou a vrátí se k přípravě další várky. Za sebou zaslechne plíživé kroky, ale schválně je ignoruje. Hodlá totiž zloděje okřiknout ve správnou chvíli.
"Neměl by jsi to jíst horké, bude ti špatně." řekne niž by se otočil. Lucifer se zarazí se sušenkou těsně u pusy.
"Přinuť mě." odpoví a sní najednou celou sušenku. Na první moment se zdá, že se nic neděje, ale po pár chvilkách se jeho výraz změní. Celý v obličeji zrudne a začne panikařit. Začne zběsile mávat rukama a kolem něj se vytvoří plameny. Kristián se mu snaží pomoc a trochu ho zchladit, ale jako by tam vůbec nebyl.
Lucifer se změní v obří kočku z jejíž tlap šlehají plameny, stejně jako z jeho tlamy a dvou ocasů a začne zběsile běhat po bytě. Jeho plameny zapálí záclony, které ihned vzplanou. Poté skočí na stromek, který samozřejmě shodí na zem a zachvátí ho oheň.
To už Kristiánovi rupnou nervy, vykřikne svazovací kouzlo, čímž Lucifera zastaví, pak řekkne ješě jedno a to ho přiměje změnit se zpět do lidské podoby.
"To jsi přehnal!" zařve na něj a pustí Lucifera. Ten se podívá za sebe a spatří dohořívající stromek a cáry, které zbyly ze záclon.
"Jejda." řekne a nervózně se zasměje.
"Jejda?! Děláš si ze mě srandu? Víš vůbec cos to provedl?!"
"Vždyť je to jen stromek." odpoví, jako by se vůbec nic nestalo.
""Jen stromek? Víš ty co?… Zapomeň na to. Žádný vánoce nebudou!"
"Co ti zase je? Vždyť z toho děláš vědu…"
"Víš co… Mě se zdá že ani žádné vánoce nechceš! Děláš pořád samé naschvály a ani to nebereš trochu vážně!"
"To jen ty z toho děláš bůh ví co! Je to zbytečnost!"
"Zbytečnost? Zbytečnost. Ts. Není to zbytečnost! Je to tradice, kdy se sejde celá rodina, tráví spolu čas a jsou šťastní!"
"Mě to může být stejně ukradený. Stejně do tý tvý rodiny nepatřím!" jeho tón se změní z naštvaného na smutný.
"Co to meleš za kraviny? Jasně že patříš." odpoví trochu zmateně.
"Ne! Tvoji rodiče mě nikdy nepřijmou a navíc chtěli mě zavřít do pekla! Zbavit se mě!"
""To není pravda! A ani jsi jim pořádně nedal šanci!"
"Ts, těch jsem dával až moc a víš tyco?! Líp mi bylo samotnému! Neměl jsem tolik problémů!"
"Tak si jdi! Nikdo tě tu nedrží!"
"Fajn!" odsekne Lucifer. Otočí se na podpatku, vezme si bundu a zabouchne za sebou dveře. Ještě za sebou zaslechne, jak na něj Kristián řve, ať už se nevrací.

Naštvaný se vydá cestou co nejdál jak jen to jde. Během několik krátkých chvil se spustí obří sněhová vánice, při které není vidět na krok. V této bouři mu ani jeho schopnosti nepomáhají, ale i přes to vše stále pokračuje v cestě, i když mu postupně začíná být zima. Což je pro něj úplně nový pocit. Proto si přitáhne bundu těsněji k tělu. Jde mnoho dlouhých minut, než si uvědomí že bloudí ulicemi města.
Zahne do jedné z postaních uliček a plný vzteku se napřáhne pěstí s úmyslem praštit do zdi. Svůj cíl však netrefí, neboť z něj všechen vztek vyprchá a nahradí ho jiný pocit. Smutek. Místo toho se o zeď ope a pomalu sjede až na zem, kde si přitáhne nohy k tělu a nechá vše, co ho trápí plynout. Pomalu mu tváři začnou stékat horké slzy, které se postupně mění v kapky ledu.
"Co tu sedíš tak sám, můj milý?" zeptá se ho jemný ženský hlas. Lucifer nepatrně nadzvedne hlavu, aby spatřil ženu před sebou. Před ním stojí mladá žena celá oděná v bílých šatech, s ledovýma očima a sněhově bílou pletí.
"Co tě trápí?" zkouší to dál, ale Lucifer stále mlčí. ""Mě se můžeš svěřit. Nikomu to nepovím."
"Pohádal jsem se s někým,, kdo je mi velmi blízký." vyhrne ze sebe nakonec.
"Můj malý chudáčku. Nech mě ti pomoc od bolesti." řekne a pohladí ho po tváři. Pod jejím dotekem mu tvář pokryje jemná jinovatka. Lucifer se tomu nápadu nebrání. Postava se k němu nakloní až se téměř dotýkají rty. Už by ho nejspíš políbila, kdyby ho z transu nevyrušily dětské hlasy, které hledají svého otce. Lucifer se ohlédne po těch hlasech a opět po dívce před ním, která už tam ale nebyla.
"TATI!" křiknou ustaraně dívky, když k němu doběhnou a okamžitě ho obejmou. "Tady! Našly jsme ho!" zvolají a sedící muž se podívá směrem, kterým děti volaly a spatří jak ze sněhové bouře vystupuje čím dál líp viditelná postava s baterkou. Když k němu osoba s baterkou dojde, spatří v jejím výrazu jistou úlevu.
"Tady jsi..." začne Kristián, ale nenachází ty správná slova. Místo toho si před něj podřepne a nejistě se pousměje. Úsměv mu ale moc dlouho nevydrží a rychle se vytratí. Zhluboka se nadechne a řekne: "Omlouvám se." Při těch dvou slovech sebou Lucifer trhne. "Neměl jsem na tebe tak vyjet. Moc se ti omlouvám." poté chvilku počká, než si stoupne a nabídne mu ruku. Lucifer ji přijme, ale když si stoupne, podlomí se mu zmrzlé nohy a padne mu do náruče. "Pomalu tygře. Jsi celý promrzlý. Pojďme spolu domů." podepře ho a společně se vydají domů. Dívky se chytnou za ruce a ta nejstarší, Evelyn chytne Lucifera za ruku a usměje se na něj. To ho zahřeje u srdce. Nikdy by si nepomyslel že bude mít vlastní milující rodinu.

Doma


"Tady, horký čaj na zahřátí." řekne Kristián, když vejde do obýváku, kde sedí zachumlaný Lucifer. Ten však odmítne.
"To je dobrý, jsem přeci jen anima. Trocha zimy mi nevadí."
"To zkus na někoho jiného. Ještě před chvílí jsi byl zmrzlý jak rampouch. Nenech se přemlouvat a vem si ten čaj." a Lucifer si ho vážně vezme, jelikož ví, že se se svým čarodějem nemá cenu hádat.
"Dík." odpoví tiše.
"Co? Neslyšel jsem tě." začne si dělat srandu. Oba se tomu lehce zasmějou, ale jinak tam sedí tiše a s obavami sledují toho druhého.
"Omlouvám se." začnou oba ve stejnou dobu.
"Byla to moje vina. Neměl jsem dělat takové kraviny a trochu ti pomoct." pokračuje Lucifer, než se Kristián vzmůže na slovo.
"Ne, nebyla. Byla to moje hloupost. Věnoval jsem se jenom tomu, aby byly Vánoce co nejvíc perfektní, až jsem to přehnal."
"Ale i tak jsem neměl říkat takové věci."
"A já na tebe neměl tak vyjet."
"Asi za to můžem oba. Co?" řekne nakonec Lucifer již s úsměvem.
"Asi jo." odpoví Kristián a taky se usměje. Nenápadně se podívá na strop a k jeho překvapení zjistí, že Lucifer sedí přímo pod jmelím. "A asi bychom to měli urovnat, nemyslíš?" zeptá se a sedne si mu na klín.
"Ten nápad se mi líbí." odpoví. Kristián se k němu nakloní blíže a políbí ho. Polibek netrvá dlouho, ale kouzlo momentu, touha odpustit tomu druhému a být mu na blízko to vše vynahradí.
"My chcem taky pusu!" Zapiští dívky, když je spatří, čímž je samozřejmě zaskočí, ale jinak nic nenamítají. To by si u holek moc nepolepšili. Dívky na nic nečekají, vlezou si k nim. A oba muži si dívky více přivinou k sobě do obřího rodinného objetí.

Tímto vám chceme popřát krásné prožití vánočních svátků a vše nejlepší do nového roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama