Více než magie 3. díl

19. května 2017 v 21:00 | Safirika
Ahojte,
nový díl Více než magie je tady. Věřím, že se vám bude líbit.


"Hmm, to byl zvláštní sen." zamumlá rozespale Kristián, když se probudí. Přetočí se na bok, aby se podíval na budík, jak dlouho ještě si může poležet, jenomže výhled mu znemožňuje ležící Lucifer, který ho po očku sleduje.
"Dobré ranko, kamaráde. Spalo se ti dobře?" zeptá se kocourka a podrbe ho za uchem. Lucifer na něj mňoukne a pod jeho dotykem začne spokojeně vrnět. Vrní i ještě chvilku poté, co ho Kristián přestane drbat a šáhne po budíku nacházející se za kocourem. Zamžourá na hodiny a když si uvědomí, kolik už je, vyletí z postele jako raketa.


Začne pobíhat po domku, rychle se oblékne, nahází věci do brašny a v kuchyni si rychle namaže plátek chleba, který si strčí do pusy. Hodí brašnu přes rameno a vyběhne ze dveří. Chce je zamknout, ale než je stihne zavřít sedne si do nich Lucifer.
"Promiň, kamaráde, ale musíš tu zůstat." poví, ale kocour se ani nehne. Pouze na tázavě nakloní hlavu. Kristián zkontroluje čas.
"Promiň, ale už vážně musím běžet." řekne a nohou ho odstrčí na stranu. Zamkne a rozběhne se směrem k centru. Rovnou to vezme zkratkou přes park..
V parku mu však cestu zatarasí hlouček lidí, které zevnitř odstrkují policisté. "No tak, lidi, netlačte se tolik!" zvolá jeden. "Udělejte nám trochu místo!" zvolá druhý, ale lidé je moc neposlouchají, jenom takové ty slušné výjimky. Jinak se ostatní tlačí dál dopředu a snaží se nakouknout do středu.
Černovláskovi se nechce mačkat mezi lidmi a navíc k tomu všemu jde pozdě. Místo toho to obejde a opět se rozběhne.
Teprve pár metrů od knihovny zpomalí. Než však vejde, ještě se jednou rychle podívá na hodinky. Zas tak pozdě nejde. Na druhou stranu by se měl pochválit. Za takový sportovní výkon. A navíc dnes trhl osobní rekord. Chůzí by mu cesta trvala půl hoďky, během nebo klusem by to zvládl za 20 minut, ale dnes to zvládl sprintem i s menší zastávkou v parku za rekordních 15 minut.
Opatrně vejde do budovy a pokusí se proplížit ke svému místu. Jen co ale vejde, spatří svého šéfa. Přestane se plížit a se sklopenou hlavou dojde až k němu.
"Pane Walkere, to je tento měsíc již po páté, co jste přišel pozdě. Doufám, že pro to máte řádné vysvětlené." spustí na něj hrubým, hlubokým a mohutným hlasem.
"Omlouvám se ,pane, ale…"
"Žádné ale, pane Walkere. Znáte pravidla."
"Ano, pane, znám."
"Nejenže je znáte, ale dokonce je i porušujete. Chodíte pozdě, děláte si přestávky kdy chcete a odcházíte dřív než je povoleno a to bez jakýchkoliv omluv..." Nejraději by na to něco namítl, jenomže ho i tak vedoucí nepustí ke slovu. "… Ještě jednou se tak stane a máte padáka. Vyjádřil jsem se jasně?!"
"A-ano pane." odpoví Kristián kajícně a s tím jeho šéf odejde.
"Promiň. Snažil jsem se ho zdržet." vykoukne zpoza rohu Chase.
"V pohodě, není to tvoje vina." odpoví a svalí se do židle a brašnu opře o stůl. "Kretén jeden" zabručí si pod vousy.
"To mi povídej… Jinak máš zkontrolovat a zarchivovat všechny věci a knihy z toho starého baráku." řekne Chase a podá mu spis papírů.
"To si ze mě dělá srandu." odpoví nevěřícně a vezme si od něj papíry.
"Stačí jen zjistit jestli to je vše a jestli něco nechybí.
"Bude to otrava, ale alespoň se vyhnu kápovi."odpoví a vydá se do skladu.
"Jasně, když tak se tě pokusím varovat, pokud půjde za tebou." řekne a odejde.

Kristián vejde do skladu a spatří před sebou holdu krabic plných knih. Tolik knih by dokázalo zaplnit jednu jejich stěnu z obou stran a ještě by to bylo málo.
"hurá do toho." povzdechne si a dá se do práce. Prozatím tu je vše.
Zkontroluje pouhé tři krabice a již se mu to zdá jako věčnost. Pustí se do čtvrté, kde zjistí, že jedna kniha ani v seznamu není. Měl by jí tam zapsat? Tím si není jist. Ale za šéfem se mu jít zrovna nechce.
Kniha je z tmavé, hnědé kůže a velmi zaprášená. Sfoukne z ní prach, jenomže zjistí, že to nebyl zas tak dobrý nápad. Prach se rozptýlí kolem, černovlásek začne kašlat a mávat kolem sebe rukama, aby ho odehnal. Když se uklidní a prach usadí, přejede lehce rukou po hřbetě knihy. Nemůže na ní najít žádný název či vůbec nějaký nápis. Opatrně ji otevře. Sice napovrch vypadá staře a opotřebovaně, vevnitř vypadá zcela jako nová, tedy až na okraje listů, které se zdají býti ohořelé.
Začne listovat knihou. Je plná kreseb s popisky, které se střídají s krátkými texty doplněné o řekl by básničky či říkanky v cizím jazyce. Možná v latině.
Zastaví se na stránce, kde se nachází dvě postavy. Dva lidé, nebo alespoň ta jedna vypadá jako člověk. Ta druhá je taková zvláštní. Má rohy, křídla dlouhý ocas a velmi špičaté uši. A obě postavy jsou navíc spojeny řetězem, který u obou postav vystupuje z hrudi a tu zvláštní navíc poutá kolem krku a končetin.
V textu zachytí slovo anima. Celý text, nebo lépe řečeno celý inkoust se zaleskne a na papíru se pod obrázkem zjeví krátký text. Kristián po něm překvapeně přejede prsty a opatrně jej přečte.
Když dočte poslední slova, z knihy vyjde světelná, tlaková vlna, která ho ofoukne a za sebou zaslechne zacinkání řetězu. Zmateně se rozhlédne kolem, ale nic se nezměnilo. Vše zůstalo tak jak to vidí.
Raději tu knihu zaklapne a přidá ji na hromádku k ostatním. Otočí se k ní zády a rád by se vrátil k práci, kdyby ho ta kniha tak nelákala.
Než si vůbec uvědomí co dělá, má knihu v rukou a chystá se ji schovat do brašny. Otevře ji, ale k jeho překvapení v ní nalezne zkrouceného Lucifera, který na něj upírá svůj pohled a šťastně na něj mňoukne.
Kristián překvapením upustí knihu a rozhlédne se kolem.
"Co tu děláš?" vyhrkne jako kdyby čekal, že mu kocour odpoví.
"Ach jo co teď s tebou?" povzdechne si, vyndá ho z brašny, do které následně uklidí knihu. Chvilinku ho hladí a drbe, než se opět dá do práce.

Na konci směny schová Luciera do brašny ke knize a opatrně se protáhne kolem šéfovo kanceláře a co nejrychleji se vydá k východu. Těsně u dveří ho zastaví jemu dobře známý a nenáviděný hlas.
"Walkere." zaburácí šéfův mohutný hlas.
To je špatný pomyslí si, nahodí falešný úsměv a otočí se na něj.
"Ano pane?" zeptá se ´.
Byla tu policie a ptala se na vás." Po tomhle mu úsměv zmizí a nahradí ho obavy a zvědavost.
"Vážně? A nevíte proč?" optá se zmateně.
"Ne, ale dal jsem jim vaší adresu. Raději si dávejte bacha." varuje ho a kocour se v brašně zavrtí. Toho malého pohybu si všimne jeho šéf. "Co to máte v té tašce? Ukažte mi to!" zaburácí.
"Nic tam není, pane." zalže a přehodí si brašnu z boku za záda.
"Nelžete a ukažte to. HNED!" zavrčí iritovaně.
"Ale pane..."
"Žádné ale. Ukázat!" Kristián opatrně přendá brašnu dopředu a otevře ji. Šéf do ní nakoukne a spatří kocoura. Než kdokoliv stačí cokoliv říct nebo udělat, Lucifer vyskočí mohutným skokem ven a přistane na šéfovi. Kocour okamžitě začne škrábat toho obřího, hrubého tlusťocha, který se ho snaží sundat, ale marně. Kocour se přemístí na obličej a šéf zoufale, ale i tak přísně na Kristiána, ať ho okamžitě z něj sundá.
"Ano, pane." odpoví pohotově, jenomže než stihne ho stihne chytit, kocour skočí na skříň, kde se usadí. "Pojď dolů." snaží se ho přilákat, však marně.
"Pohněte si, a chopte se ho konečně!" křikne na něj podrážděně šéf.
"Pracuji na tom." odpoví frustrovaně a rozhodne se vylézt na skříň, aby ho konečně lapil. Když je skoro na vrcholu, natáhne se pro kocoura, který k jeho smůle skočí na další. "To si ze mě děláš prdel." zamumlá si pro sebe.
"Co tam hledáš?" ozve se zespoda Chaseův hlas.
"Sklapni a raději mě jisti." křikne na něj Kristián v odpověď.
"Jak si přeješ." odpoví bezstarostně a opře se o skříň. Během malé chviličky však vyšplhá ke svému kolegovi. "Co tu hledáme?" zeptá se a malinko se nakloní, aby lépe viděl.
Jen co to udělá, začne se skříň naklánět. Oba dva se na sebe vytřeštěně podívají, a když se začnou klátit k zemi, oba seskočí.
Kristián nemešká a rozběhne se za Luciferem, který přeskakoval ze skříně na druhou, až se nakonec usadil před skříní, u které si myslel že nespadne, však mylně.
Skočí přesně ve chvíli, kdy začne skříň padat. Chytne Lucifera a přistane vedle spadlé skříně mezi popadanými knihami.
"Mám tě." vydechne si úlevou a přimáčkne si kocoura blíže k tělu.
"WALKERE!!" zahřmí šéf přes půl polorozpadlé knihovny. Krisovi přejede mráz po zádech. Vstane a s Luciferem v rukou dojde před rozzuřeného šéfa.
"Máte padáka. Sbalte se a ať vás tu víckrát nevidím!" procedí skrz zuby.
"Jistě. Stejně nestojím o práci v blbým archivu." odpoví Kristián a odejde.


O několik hodin později

"Ještě jednu flašku." poručí Kristián a položí prázdnou lahev před barmana.
"Promiň kámo, ale už máš dost." odpoví barman a vezme od něj prázdnou flašku.
"Říkám, že chci ještě jednu flašku!" poručí naštvaně a zdůrazní to tím, že bouchne pěstí do stolu.
"Ale poslední." nechá se ukecat barman a podá mu flašku.
"Tss. Dík." odsekne a nahne si.
"Aby ses neutopil." zazní za ním povědomý hlas.
"Na to se cítím až moc dobře." odsekne a otočí se na blonďáka.
"Nevadí, když se připojím?"zeptá se s úsměvem. Kristián pouze pokrčí rameny a objedná mu pití.
"Co se stalo, že si tu musíš vylejvat zlost?"
"To tě nemusí zajímat." opět odsekne a začne zkoumat dno lahve, jako kdyby to bylo něco zajímavého.
"A co když mě to zajímá?" Nedá se odbít.
"Vyhodili mě z práce. Jasný? Nechci se o tom bavit." vyštěkne.
"To by tě zas tak trápit nemělo. Máš navíc a navíc ten buzerant za to nestál. Dle mého si to zasloužil."
"A na to si přišel jak?" zeptá se arogantně.
"Mám takové tušení." odpoví tajemně.
"A to mám dávat na tušení někoho, koho ani neznám?"
"Ale já znám tebe. Jmenuješ se Kristián Walker. Pracoval jsi jako knihovník. Nejlepší kamarád je Chase. Měl jsi kamarádku s výhodami Jane. Tvůj otec je Dean Walker, velitel ozbrojených sil ve výslužbě… Ot… Matka Marco Walker,..." uchechtne se. "… žena v domácnosti. Oba mají pouze jediné dítě. Tebe. Mají celkem pořádný majetek, ale ty o to nemáš zájem. Oba se rádi účastní lovů."
Kristiánovi poklesne čelist a zalije ho vztek a úžas zároveň.
"Jak to víš?" procedí skrz zuby.
"Mám své zdroje.. Možná ti to někdy povím." I když mu moc nevěří, prozatím mu to jako odpověď postačí. "Pojď, odvedu tě domů." řekne nakonec blonďák a vstane.
"Ještě se mi nechce." zamumlá v odpověď. Blonďák pouze luskne prsty a Kristián pocítí, jak se mu zamotá hlava a žaludek obrátí vzhůru nohama.
"Všeho moc škodí. Pojď. Pomůžu ti." řekne a podepře ho. Krisovi se udělá ještě hůř a zavrávorá. Blonďák ho vezme na čerstvý vzduch, kde se mu krapet uleví. "Lepší?" zeptá se opatrně. Černovlásek kývne v odpověď. "Raději to vezmem přes park, je to tak kratší."
"Jak to všechno víš?" zamumlá zvědavě.
"Až budeš připraven, tak ti všechno povím, slibuji."
Spolu se vydají chladnou nocí domů. Blonďák ho jednou rukou objímá kolem ramen. Nijak nespěchají a občas prohodí těch málo pár slov. Když dojdou ke Kristiánvo domu, blonďák odemkne a chce uložit černovláska do postele. Ten se však vzpouzí.
"Ještě nechci do postele."
"A když tam půjdu s tebou?" navrhne s úsměvem a sundá si košili s tričkem, čímž odhalí lehce vypracovanou hruď s obří jizvou. Které si ale nikdo nevšímá.
"To zní líp." souhlasí a nechá si svléknout hořejšek a zakrýt peřinou. Lehne si na bok, aby byl obličejem muži před sebou.
"Teď se prospi." pošeptá mu a věnuje mu lehký polibek na tvář a položí si hlavu vedle něj.
"Dobrou." odpoví Kristián s úsměvem a zavře oči.
"Dobrou Krisi." zašeptá blonďák a taky zavře oči.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 28. května 2017 v 1:30 | Reagovat

Ahojky Sbenko jak se máme?
Jinak hesky pribieh jen tak dále :D

2 Luky Luky | 29. května 2017 v 17:27 | Reagovat

Moc božííííííííí... honem další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama