V zajetí jeruzalémského démona - Babička

18. června 2017 v 12:00 | Safirika
Nazdárek lidi, tak po dlouhé, dost dlouhé době konečně přidávám další díl, kdy se naše dvojice opět posune vpřed ve svém vztahu. Přeji příjemné počtení a pokud chcete další díl napište do komentů.



"Už jsi se sbalil, Alty?" zeptá se Malik, když připraví koně.
"Jo." odpoví a ukáže mu malý vak.
"To je všechno?" zeptá se překvapeně.
"No, jenom to základní a navíc toho stejně moc nemám." pokrčí rameny a připevní vak na koně. "Připravil jsi jídlo na cestu?" zeptá se tentokrát Altair.
"Jo. Mělo by to stačit na dva dny, ale cesta by na koních měla zabrat maximálně den a půl. Jistota je ale jistota." Sbalil toho tolik hlavně kvůli posledním pár dnům, kdy měl jeho milý enormní chuť k jídlu. "Můžeme vyrazit?" zeptá se nakonec černovlásek.
"Já kdykoliv." a lehce vyskočí do sedla.
Spolu se za vedení Malika vydají na cestu vyprahlou pouští. Oba dva převážně mlčí, i když občasně prohodí pár slov. Altaira to nudí a unavuje.



Muži dojedou na křižovatku, kde u ukazatele stojí stráže, kteří hlídají obyvatele a převážně rychlost.
"Co kdybychom se trochu pobavili?" pobídne svého koně a dojede ke strážím.
"Dobrý den, pánové. Co kdybychom si zahráli takovou hru? Jestli ne, tak mě chytněte." vybídne je, kopne koně do slabin a tryskem vyrazí vpřed. Stráže se na sebe zmateně podívají, vytasí meče a rozběhnou se za ním. Řvou na něj, nadávají, ale je to marný. Cíl jim pomalu mizí před očima. Malik to pouze pobaveně sleduje. To by do svého anděla neřekl. Sám se takhle občas baví, ale hodně dlouho se mu nic takového nepoštěstilo. Již mu všichni zmizeli z dohledu. Raději pobídne koně a pokusí se je dohnat.
Po cestě nachází pouze rozzlobené stráže a o kus dál i altairova koně. Však bez jezdce. Sice ví, že jeho přítel je výborný bojovník a umí se i dobře schovávat, ale teď ho zachvátily obavy. Sesedne z koně a začne ho hledat.
Nikde ho nemůže najít a ani necítí jeho přítomnost. Vrátí se pár kroků zpět ke káře plné sena. Sice je to výborná schovka pro asasíny, ale kdyby tu byl, tak by ho cítil. Frustrovaně se o ni opře zády a začne přemýšlet, kde ho tak mohl minout. V křoví naproti němu něco zapraská. Že by se skrýval tam? To by bylo od něj originální. Než však stačí udělat krok, něco nebo někdo ho zezadu chytne a strhne do káry.

Automaticky se připraví na obranu a ani si neuvědomí, že mu oči změní barvu. Bělmo mu zčerná na uhel a černé duhovky zcela zrudnou.
Přepadne do káry, kde se na něj v seně usmívá Altair. Jeho úsměv se hned vytratí, když si všimne jeho očí. Zděsí se a na moment je v něm znát nejistota, kterou brzy nahradí vztek.
"Ty nejsi Malik." procedí skrze zuby a napřáhne se k útoku.
"Altaire, počkej!" vyhrkne démon a rychle se útoku vyhne. Pokusí se přetočit do bezpečnější pozice, ale marně. Altair se mu posadí na břicho a jediným ladným pohybem aktivuje skrytou čepel. Je připraven zabít.
"Nějaká poslední slova?" zeptá se. Ne však kvůli lítosti či cokoliv jiného, je to jen něco, co vždy dělal.
"Můžu ti dokázat, že jsem to já, Malik."
"Jak? Nevěřím ti, démone." zavrčí na něj, ale ještě na něj neútočí. Možná říká pravdu pomyslí si. Zvlášť když si vzpomene, jak to tenkrát pro démona nebylo nijak obtížné ho přišpendlit na zeď.
Malik se zamyslí. Tohle je ošemetná situace a je jasné, že si Altair myslí, že je posednutý. Musí mu dokázat opak.

"Tu jizvu máš od Abbáse, když jsi mu se mu pokoušel říct pravdu o jeho otci... nebo když jsme byli menší, tak jsme se ulejvali z hodin plavání, a místo toho jsme dělali kraviny a hledali tajné chodby v pevnosti... nebo když jsi usnul během studia a Al Mualim šel pryč, tak to jsem byl já, kdo ti pokreslil obličej inkoustem..." upřímně doufá, že to dostačující důkaz a že tak uvěří, že je to vážně on.

Altair skryje skrytou čepel a nevěřícně na něj hledí. Není si jistý zda mu má věřit. Malik se na něj pouze nervózně a upřímně pousměje. Než stihne Altair cokoliv udělat, strhne ho Malik k němu a rukou ukáže ať je zticha. Když Altair váhavě kývne na souhlas, ukáže mu dva vojáky mířící kolem nich. Něco si mumlají. Otočí se jejich směrem a anděl spatří jejich černé oči. Začne se třást a pohlédne na Malika, který ho chytne za ruku. Stráže po chvíli odejdou a pár konečně vyleze z úkrytu.

"J-jak jsi to věděl? Vždyť nebyli slyšet." zeptá se Altair zmateně.
"Většinu démonů lze vycítit dle jejich zlých záměrů." odpoví.
"A to jsi vycítil jak?" zeptá se znovu. Malik se zhluboka nadechne než začne mluvit.
"Chci ti něco říct a věř mi říká se to těžko. Neříká se mi to vůbec lehce a mám strach, že mě potom budeš nenávidět..."
"Nic takového nemůže změnit to co k tobě cítím."
"Tak dobře, jen jsem tohle říkal a ukázal těm, které jsem chtěl zastrašit... S démony jsi se již setkal, ale ne všichni jsou zlí a ne všichni se chtěli tak narodit."
"Teď nechápu, kam tím míříš." odpoví Altair nechápavě.
"Nejlepší zřejmě bude, když ti to ukážu." odpoví a začne se Altairovi měnit přímo před očima. Z hlavy mu po stranách vyrostou čtyři páry tmavých rohů. Jeho oči se opět zbarvily do rudo černa. Altaira to vyděsí, ale snaží se zůstat v klidu.
"Takže... ty jsi démon?" dostane nakonec ze sebe.
"Přesněji řečeno, měl bych být poloviční démon. I když se zdá, že démonická část u mě převažuje než ta lidská."
"Nech mě, ať v tom mám jasno. Jsi poloviční démon. Takže jsi se mohl narodit i jako člověk, je to tak?"
"Ano, ale i tak jsem slabší než ostatní démoni."
"Může démon... posednout démona?"
"Většinou ne, pokud jeho "oběť" není nějak oslabena. Po fyzické nebo psychické stránce."
"A když jsi se tenkrát bodl?"
"Nechtěl jsem, abych byl posedlý a hlavně jsem nechtěl aby tě víc zranil." Zmlkne a počká na andělovu reakci. Ten na něj pouze zamyšleně hledí, ale nakonec se k němu nakloní a zblízka ho studuje. Každičký detail. Když už Malik v nic nedoufá, Altair ho obejme tím nejvřelejším obětím.
"Moc děkuji, že jsi mi to řekl... Je mi jedno že nejsi člověk, pořád to jsi ty, koho miluji." zašeptá mu do ucha a políbí ho na tvář.
Malik si není jistý jak má reagovat a tak se nechá unést objetím. Jak asi bude reagovat, až zjistí že ani on není člověk? pomyslí si démon, ale nijak po tom dál nebádá.
Nakonec to je Altair, kdo prolomí obětí. "Nemyslíš, že je čas vyrazit?" zeptá se povzbudivě.
Černovlásek se letmě pousměje a kývne v souhlas. Oba se poté opět vydají na cestu.


"A tvoje babička, ke které jedem je taky jako ty?" prolomí Altair ticho.
"Ano. Patří k nejvyšším a nejsilnějším démonům co existují. Nijak se jí ale neboj, i když musím uznat že je spíše taková ráznější a má svůj vlastní smysl pro humor."
"To zní jako fajn ženská." zavtipkuje a dál si po cestě povídají.


*-*-*-*


"Připraven?" zeptá se Malik přede dveřmi.
Ten se pouze pousměje a odpoví: "Poznat tvoji rodinu? Kdykoliv."
"Tak, jdeme na to." řekne spíše sobě a zaklepe na dřevěné dveře malého domku, který z venku nevypadá zrovna nejlíp.
"Mario, jdi otevřít ty zatracený dveře." ozve se zevnitř ženský hlas. Nakonec dveře otevře mladá, hnědovlasá žena s milým úsměvem. Úsměv se jí ještě rozšíří, když si všimne, kdo to před ní stojí.
"Maliku!" vyhrkne šťastně a obejme ho. "Vítej zpátky." dodá, když ho konečně pustí.
"Ahoj." odpoví a spíše se snaží nahlédnout dovnitř. Opět se vrátí k ní. "Altaire, tohle je Maria. Babči služebná. Mario, tohle je Altair. Chovej se k němu stejně jako ke mně." Představí je.
"Zajisté." odpoví se záhadným úsměvem.
Malik následně s Altairem vejdou do domku. Vevnitř je to malé a útulné. V rohu v jakési kuchyňce stojí shrbená postava v černém kabátě. Mrknutím oka tam již nebyla a stála přímo před nimi. Stará vrásčitá žena se na ně šibalským úsměvem usmívala.
"Už jsem si myslela že jsi si dělal srandu." řekne chraplavým hlasem.
"Taky tě rád vidím. Vypadáš pořád dobře."
"No, sice mi není dvacet, ale na hrob se ještě necítím." zažertuje. "Budeš tak hodný a představíš nás? Tolik času zase nemám." změní rychle téma.
"Málem bych zapomněl. Babi, tohle je Altair. Můj přítel. Altaire, tohle je moje babička." začne stručně.
"Moc mě těší..." než však stihne Altair říct cokoliv jiného, vmíchá se do toho Malik.
"Byl bych moc rád, kdybychom u tebe mohli nějakou dobu zůstat."
"A důvod?" zeptá se a nadzvedne jedno obočí.
"Ten ti povím později." odpoví vyhýbavě.
"To jsem si myslela. Takže, Altair, správně?" obrátí svou pozornost na anděla. "Co kdyby tě tady Maria provedla po městě, zatímco si já půjčím na chvíli tady mého vnuka?"
"To je výborný nápad." přitaká Malik.
"Tak dobře..."
"Neboj, bude se ti to tu líbit." oznámí mu Maria, lehce ho chytne za ruku, jedním okem mrkne na Malika a odvede anděla ven.


"Tak, co se děje, že jsi najednou za mnou po tak dlouhé době přišel? Hmm? Co jsi zase provedl." spustí babička, když se ujistí, že jsou sami.
"A to za tebou nemůžu zajet jen kvůli návštěvě a zájmu?" odpoví s úsměvem Malik.
"Ty? Nikdy." rozesměje se babička. "Tak to vyklop, průšviháři."
"Tak dobře." povzdechne si s letmým úsměvem, který nahradí nervóznějším. "Stala se mi taková, jak bych to řekl, nehoda..."
"Jaká nehoda?"
"Taková, kdy se provedlo speciální kouzlo, které zavinilo, že..." je tak v rozpacích, že nemůže najít správná slova
"Takže to, co jsi mi napsal je pravda. A ten tvůj přítel je těhotný, je to tak?"
"Ano." odpoví se sklopeným zrakem.
"Jak se ti mohlo něco takového stát? Takové kouzlo se používá, když si tím je člověk jistý!" spustí na něj.
"Byla to nehoda! Chtěl jsem to, ale ne teď."
"To mi tedy vysvětli."
"Byl jsem zraněný, velmi naštvaný. Téměř na dně. Ovládal mě vztek… no a poté mě posedl démon..." poslední tři slova zamumlá velmi rychle.
"Děláš si ze mě srandu? Raději se neptám. Pokračuj."
"Využil mě a… a nevím proč použil to kouzlo."
"Možná proto, že sis to podvědomě přál." odpoví mu mile.
"Teď už chápu, proč jsi za mnou přijel. Dobře jsi udělal. Akorát jednu věc nechápu."
"Jakou?"
"Proč jsi si vybral zrovna takového pitomce?"
Malik se nad tím uchechtne. "Možná je pitomec, ale je můj. Nevím roč zrovna on, ale vím, že on je ten pravý."
"Dobře, každého přitahuje něco jiného. A ví o tom, že jsi démon?"
"Jo, už jsem mu to řekl."
"A zdá se, že to vzal dobře."
"Řekl bych že jo." odpoví a na chvíli se zamyslí. Vzpomene si na jablko a na to, jak se z Altairovi objevila křídla, když ho měl u sebe. Vyndá ho z vaku a ukáže babičce. "Nevíš, co je tohle?" zeptá se.

Babička vykulí oči. "To je jeden z nejstarších artefaktů co existují. Dokáže zapečetit obří moc, a poté ji vypustit. Spíše ale slouží jako pečetící artefakt. Kde jsi ho vzal?"
"Získali jsme ho pro bývalého mistra, ale to není to hlavní. Hlavně mě zajímá, může to například z anděla udělat člověka?"
"Taková zvláštní otázka, na kterou neznám odpověď. I když předpokládám, že možné by to bylo. Sice asi velmi obtížné ale možná proveditelné." Na chvilku se zamyslí. "Chceš snad říct, že..." není schopna to dopovědět.
"Myslím si, že je Altair anděl. Ten artefakt na něj reaguje a když se ho prvně dotknul, vyděl jsem jeho křídla. Nemyslím si však, že by o sobě věděl pravdu. Náš svět je pro něj něco neznámého."
"Hmm, to je velmi zajímavé. Ale i kdyby někdo zapečetil jeho moc, když byl malý, tak tak se u něj museli projevit nějaké příznaky."
"To netuším, ale nic takového netuší. A nechci na něj vychrlit tolik věcí najednou. Zatím ani nemá ponětí, co se s ním vlastně děje."
"Naprosto tě chápu, ale měl by jsi mu říct pravdu. Celou pravdu." poslední slova velmi zdůrazní.
"Ano. Ale až nastane vhodná příležitost." odpoví.
"Měl by zjistit pravdu o svém původu, a nejlépe bude, když to uvidí na vlastní oči. A poté bych mu řekla pravdu i o tom kouzlu. Já zatím přezkoumám ten artefakt." navrhne mu.
"To zní dobře."


*-*-*-*-*


Mezitím na druhé straně města

Na druhé straně města se prochází Altair s Mariou, které zatím vyprávěl svůj příběh. Nakonec se zastaví u studny, na malou pauzu.
"...no a poslední dobou si proto přijdu velmi divně." dopoví Altair.
"Kdybych nevěděla, že jsi chlap, tak bych ti řekla, že ji těhotnej. Ale to je kravina, takže v tomhle ti jako ženská nepomůžu." odpoví se smíchem.
"Jo, to je naprostá kravina." odpoví slabě. Tohle by ho nenapadlo. A proč by mělo, vždyť je chlap. Ale teď, mez těmi věcmi okolo démonů si není jistý. "Mohla by jsi mi dát chvilku o samotě?" zeptá se.
"Ale jistě." odpoví a odejde na druhou stranu ulice ke stánku s ovocem. Anděl za ní dojde a řekne: "Myslím, že se na chvilku projdu..." Maria už otevírá, že něco řekne, ale on jí zarazí. "Jestli by ti to nevadilo, tak se můžeš vrátit. Nazpátek už trefím." Rychle dodá.
"Jak si přeješ." I když by ráda něco namítla, slíbila Malikovi, že s ním bude zacházet jako s ním. A tak mu raději nechá svobodu.
"Děkuji. Mír a pokoj s tebou." odpoví a vydá se změtí uliček pryč co nejdál od lidí a okolního světa.

Nakonec se ocitne sedící na pár prknech na vrchu vysoké věže. Nechává se unést výhledem. Naposledy kdy tak udělal, bylo ten večer. Při té vzpomínce mu přejede mráz o zádech. Nakonec se ale uklidní a uvolní se.
"Co tu děláš?" ozve se zničehonic známý hlas. Altair sebou cukne a málem spadne dolů. "Buď prosím tě opatrnější." usmívá se na něj Malik.
"Takhle už mě neděs!" vyjede na něj Altair. Ušklíbne se a lehce ho šťouchne do ramene.
"Promiň, nechal jsem se unést."
"A jak jsi se sem vlastně dostal?" zeptá se najednou.
"To není důležité." odpoví a nakloní se k němu blíž, až se téměř dotýkají rty. "Promiň, že jsem tě vylekal." špitne a něžně ho políbí.
"Omluva přijata." uchechtne se anděl.
"Co kdybychom se přesunuli jinam? Někam, kde nehrozí riziko pádu." navrhne, když se odtáhne.
"Naprosto s tebou souhlasím." vstane a skočí skok důvěry.

Oba se následně vrátí zpět do babičky domku, kde mají již připravený koberec s polštáři a přikrývky. Oba leží v těsném obětí. Již téměř usínají, když Altair prolomí ticho.
"Maliku, spíš?" zašeptá.
"Ještě ne." zašeptá nazpátek. "Děje se něco?"
"Ne, jen jsem se chtěl na něco zeptat."
"A na co?" zeptá se starostlivě.
"Nevíc co to bylo za lektvar, co mi tenkrát dal ten démon?" Nad touto otázkou si Malik neví rady. Má mu říct pravdu? Bude na to připravený? Není si jistý.
"Ne, promiň ale nevím." zalže.
"Myslíš, že by bylo možné, aby po tom lektvaru mohl muž otěhotnět?"
"To zní hloupě. Řekl bych že to nejde. A již se nad tou nocí netrap. Ano?"
"Asi máš pravdu." odpoví nakonec Altair.
"Tak už hezky spi."
"Dobrou."
"Dobrou." odpoví Malik a hlavou se mu hodí spousta otázek, které by se měly brzy zodpovědět.




Tak doufám, že se Vm líbilo a kdybyste měli nějké nápady, co do dalšího dílu, tak pište.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alik Alik | 29. června 2017 v 20:54 | Reagovat

Bože to bylo hustý honem další díl nebo ten monitor rozbiju

2 Alik Alik | 29. června 2017 v 21:12 | Reagovat

Skvělá ukázka toho ze lhát se nemá jsem zvědaví co Altair udělá Malikovi az zjistí pravdu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama