V zajetí jeruzalémského démona - Krutá pravda

4. srpna 2017 v 12:00 | Safirika
Ahojte, tady Vám přináším další díl démona. Altair se konečně dozví pravdu. Jak na to zareaguje se dozvíte zde. Pokud se Vám bude líbit a jestli budete chtít další díl, nezapomeňte napsat komentář.
Příjemné čtení Vaše Safirika.

Následujícího rána se Altair vzbudí a zjistí, že vedle něj nikdo není. Třeba musel něco zařídit, pomyslí si a dál nad tím nepřemýšlí. Protáhne se, oblékne se a otevře dřevěné dveře. Vejde do malé jídelny, kde je život v plném proudu. Maria připravuje jídlo a jeho milý něco probírá se svou babičkou.
"Dobré ráno." pozdraví a upoutá tím tak svou pozornost.
"Dobré." odpoví mu ostatní.
"Jak se ti spalo?" optá se ho babička.
"Velmi dobře." odpoví a dojde k Malikovi. Chystá se posadit, když si ho Malik přitáhne k sobě a jemně ho políbí na rty. Altaira to lehce zaskočí, ale zároveň příjemně potěší a jeho tváře chytnou lehce načervenalou barvu.
"Dobré ráno... " řekne s úsměvem a nechá svého anděla, ať se posadí. "Připravil jsem ti snídani." dodá s úsměvem a podá mu talíř, na kterém se nachází chléb, kus sýra a ovoce.


"Děkuji." řekne a dá se do snídaně. Po několika soustech mu však začne být nevolno. Začne ho bolet břicho a začnou se mu zvedat šťávy. Snaží se to překonat, přeci jen není žádný slaboch. Nakonec to však nevydrží a než by se kdo nadál, odběhne od stolu a popadne prázdný kýbl akorát ve chvíli, kdy to z něj vyjde. Malik se lekne a okamžitě k němu přispěchá.
"To bude v pořádku." chlácholí ho a nechá si od Marii přinést kus čistého hadru, kterým mu otře ústa. Maria mu ještě přinese čistou vodu na vypláchnutí pusy.
Když se Altairovi konečně uleví, pomůže mu Malik je stolu.
"Vypij tohle, po tomhle nevolnost přejde." řekne babička a postaví před něj pohár s velmi zvláštní tekutinou, která však příjemně voněla. Anděl se nejdříve podívá na Malika, který pouze kývne hlavou na znamení, že je to v pořádku.
Nakonec se rozhodne a tekutinu najednou vypije. Nechutná zrovna nejlíp, ale jestli to zastaví nevolnost, tak to vydrží.
Po pár minutách nevolnost konečně ustoupí a Altair se opět pustí do snídaně. Mezitím si babička přivolá svého vnuka k sobě.

"Myslím, že je čas mu říct pravdu. Čím dřív to bude vědět, tím líp se připraví na to nejtěžší." pošeptá mu. Malik se pouze podívá na svého milého a celý znervózní. Má strach. I když nerad, nakonec s tím souhlasil.
"Altaire..." začal, ale nebyl schopný dokončit větu.
"Vidím, že to budu muset udělat za tebe." povzdechne si baba.
"Běd mě dobře poslouchej. To, co ti teď povím ti nejdříve může připadat podivné a nebudeš třeba tomu chtít věřit, ale je to pravda." řekne a posadí se k němu. Anděl nejistě kývne hlavou, absolutně netuší, proč ho čeká takový rozhovor.
"Jak již ti Malik řekl, v tomhle světě neexistují pouze lidé. Existují zde i démoni, andělé a jiná havěť. A také se zde nalézají míšenci těchto nadpřirozených bytostí a lidí. Můj vnuk a já jsem toho příkladem." odmlčí se a počká, jestli pochopil její sdělení.
"O tom už vím, ale proč mi to říkáte?"
Babča si pouze nad tím povzdychne. Vážně si musel pořídit takového idiota? Určitě musel pojmout již nějaké podezření.
"Alty, zlato, jsi z části anděl. Jeden z tvých rodičů musel být člověk a ten druhý anděl." vyklopí to na něj najednou. Její slova ho překvapí. Nejprve ho to zaujme a překvapí, ale následně rozesmutní.
"Co se děje? To tě to tak
zaskočilo?" zeptá se ho.
"Krapet..." špitne smutně.
"Jeho rodiče zemřeli, matku nepoznal a na otce si téměř nepamatuje." odpoví za něj Malik, spraží babičku přísným pohledem a obejme svého anděla. "To je dobré." pošeptá mu a pohladí ho po zádech, díky čemuž se Altair krapet uvolní.
"To je mi líto, ale myslím, že je na čase, aby jsi se dozvěděl pravdu o sém původu a do určité míry i o tvém osudu..." začne babička znova. Tohle Altair moc nechápe.
"Na tohle si raději stoupneme, ano?" vyzve ho a oba si stoupnou od stolu.
"Tento artefakt,..." ukáže mu zářící úlomek ráje. "je schránka, která v sobě dokáže držet určitou moc a tento má v sobě tu tvou. Řekla bych, že když jsi byl ještě malé děcko, tak tam jeden z tvých rodičů zapečetil tu tvou. Zřejmě aby jsi mohl žít nerušený a normální život."
"Tomu se mi nechce věřit." namítne. Babča čekala, že něco takového odpoví a tak dojde k němu blíže a dá úlomek k jeho srdce. Čím blíže se úlomek přibližuje k Altairovi, tím více září. Když je co nejblíže jak to jde, tak se jeho zář přesune na zlatoočka, jehož oči začnou zářit stejně jasným světlem, jako úlomek sám. Čím více se do něj vlévá záře, tím více se mu zjevují jasně bílá křídla. Nakonec světlo jablka uhasne, načež světlo anděla zazáří jako nejjasnější hvězda. Když i tato zář ustane, je anděl ve své pravé podobně.
Sám nevěří tomu co se právě stalo. Prohlíží si ruce a otáčí se, aby spatřil svá křídla. Všichni jsou tím ohromeni. Nestává se přeci moc často, aby byl démon v takové blízkosti anděla v jeho pravé podobě a nezemřel, i když v tomto případě se nejedná a plnokrevného anděla, ale o polovičního křížence.
"To-to je nemožné." vydechne v úžasu zlatoočko.
"Vše je možné..." odpoví babča s milým úsměvem. Ten jí však netrvá dlouho a její tvář zvážní. "Nyní jsem si jistá, že nadešla ta správná chvíle, aby ti něco řekl můj vnuk." a obrátí se na Malika, který znervózní. Pohlédne do očí svého anděla, ve kterých spatří naději a něco, co by nerad zničil. Nemůže nalézt správná slova a tak raději mlčí i přes očekávající pohledy ostatních.

"Maliku?... " osloví ho Altair. "O co se jedná?"
"Já, já nevím, jak to říct." odpoví a dál mlčí.
"Ach jo...." povzdechne si babča. "Na to, co ti povím, by ses raději měl posadit." řekne nakonec a anděl neví, jestli má poslechnout, ale nakonec stejně tak udělá. Babička si sedne naproti němu a naprosto vážně se mu podívá do očí. "Zřejmě bude tohle pro tebe mnohem těší přijmou, jelikož to je něco, co se denně nevidí..." Altair netrpělivě naslouchá, téměř ani nedýchá. "Nosíš v sobě nový život,který až přijde pravý čas se zrodí z tebe." řekne a lehce mu položí ruku na již zvětšené břicho.
Altair nakloní hlavu na stranu a absolutně nechápe, o čem ta ženská mluví. Jeho pohled mluví za vše.
"Jsi těhotný a čekáš dítě." vychrlí na něj nakonec. To je pro něj příliš, kdyby stál, tak by se mu z toho určitě podlomila kolena. Sám si nakonec položí ruku na břicho, ale víc mlčí. V místnosti zavládne hrobové ticho. Zničeho nic však ticho ohluší zvuk, kdy se převrátí židle a spadne na zem, když Altair prudce vstane se zaťatými pěstmi.

"Ty jsi o tom věděl?..." zeptá se zlomeným hlasem zády k démonovi.
Malik však mlčí, není si jistý správnou odpovědí.
"a řekni mi to popravdě." dodá, jako kdyby mu nevěřil.
"Ne..." odpoví potichu.
"Nelži! Tyhle oči neošálíš!" křikne na něj a prudce se otočí. Nyní si stojí tvář. Altairovi planou oči zlatou září.
"Já... to že jsi anděl jsem zjistil, když jsi bojoval s Al Mualimem..."
"A o..." pokoušel se nalézt správná slova, kterých se mu nedostávalo. Malik však věděl co má jeho milovaný na mysli.
"Toho jsem si vědom již od samého začátku."
"Takže je to tvoje vina!" zavrčí.
"Jenom z části... nechtěl jsem, aby se to stalo takhle..."
"Lhal jsi mi, a já hlupák ti věřil." Již v něm vře krev. Obalí ho zlatá aura vyvolaná a okořeněná nekontrolovaným vztekem a magií.
"Začíná tu být trochu dusno a navíc bychom těm dvěma měli dát trochu času o samotě." pošeptá babča Marii.
"Chápu, takže je pošleme jinam." odpoví a babča pouze kývne hlavou. Stoupnou si naproti sobě a během pár okamžiků zalije místnost jasné bílé světlo. Které, když pomine, ocitnou se muži sami uprostřed pouště. Jediný kdo si toho z nich je vědom je démon.
"Prosím Altaire, uklidni se..."
"Sklapni! Už mi nebaví poslouchat tvé lži." s tím chytne démona jednou rukou pod krkem a pomalu ho zvedne do vzduchu. Jeho sevření je tak silné, až mu brání v dýchání. "Zaplatíš za všechny své lži." zavrčí na něj.
Malik, aby se zachránil se proti své vůli pomalu změní do své démonní podoby.
"P-prosím... alespoň si to nech promyslet. Nedělej... žádné...ukvapené...závěry." vydechne z posledního. Anděl ho probodává pohledem a zničeho nic, jako kdyby si to rozmyslel zmizí.
Malik padne na zem, drží se za krk a snaží se popadnout dech. To nedopadlo dle nejlíp.

Znaveně se dovleče domů, kde na něj již nedočkavě čeká jeho babička s Mariou.
"Tak jak to dopadlo?" pobídne ho s úsměvem.
"Co myslíš?" odpoví jí znaveně. Ještě teď cítí na krku andělův stisk.
"Já ti říkala,ať mu to povíš co nejdřív."
"To se ti líp řekne." odpoví a svalí se na židli. "Poraď, co mám dělat?Altair mě nechce ani cítit." začne sklesle. Je na něm jasně vidět, jak se trápí.
Babička vstane a sedne si k němu, kde ho jednou rukou obejme okolo zad a druhou rukou mu otře, slzy, které se probojovaly na povrch.
"Hlavně teď nebreč. Dej mu chvíli čas, aby to vše vstřebal. Ty se mezitím vzchopíš a během západu slunce ho půjdeš hledat. Řekneš mu vše co bude třeba. Hlavně žádné lži a udobříš si ho. A až se tak stane, tak se vrátíte sem." předhodí mu celý plán. Malik se na ní podívá pln naděje a obav. "To zvládneš." povzbudí ho nakonec a ho lehce štípne do tváře.

*-*-*-*-*

Slunce začalo pomalu klesat, když Altair pomalu otevřel oči. Ležel zkroucený v káře od sena. Netušil, kde se nachází a ani jak se sem dostal. Promne si oči a pokouší se dát si věci do souvislostí. Naposled si pamatuje, jak se nechal ovládnout vztekem. Vztekem na Malika. Za to... že mu lhal. Nevěřícně se podívá na své břicho, až teď, když na sobě nemá brnění, vidí jak se mu zvětšilo.
Takže to je pravda pomyslí si. Vezme nůž a jeho hrot přiloží na břicho připraven ukončit to. Ruka se mu rozklepe. Nůž mu vyklouzne z ruky a zapíchne se do země. Podlomí se mu kolena.
Ne, tohle nemůže udělat. Nemůže jen tak ukončit nevinný život. Zvlášť, když ho to stálo tolik utrpení. A co když mu to bude podobný? Honí se mu hlavou.
Znaveně vstane a začne se šourat po městě. Dojde k jedné lavičce, na kterou se posadí a pozoruje západ slunce. Nechává se hřát uhasínajícím se světlem.
"Je to nádhera, viď." ozve se vedle něj až moc známý hlas. Altair se ani nehne. Černovlásek si přisedne k němu a nikdo z nich neřekne ani jedno slovo. Až, když je slunce téměř pryč, prolomí jeden z nich konečně ticho.
"Omluvám se." řekne tiše démon.
"Proč jsi mi to neřekl?" zeptá se, aniž by se na něj podíval.
"Bál jsem se, že mi neuvěříš, nebo že mě za to opustíš." přizná pravdivě.
"I tak, měl jsi mi to říct..."
"Já vím… možná jsem byl příliš slabý. Odpustíš mi to prosím?" upřímně se na něj zahledí. Zlatoočko jeho pohled šibalsky opětuje. Nakonec natočí hlavu a s přísným výrazem si prstem poklepe na tvář. Malik to pochopí a nakloní se. Již se téměř dotýká rty jeho tváře, když se Altair otočí a vlepí mu pořádnou facku.
"Au…" vyjekne démon překvapeně. "zřejmě jsem si to zasloužil."
"To máš za to, že jsi mi lhal..." a následně si ho přitáhne k sobě a řádně ho políbí.
"A tohle za to, ostatní." dodá, když se od něj konečně odtrhne.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kadar Kadar | 6. srpna 2017 v 16:59 | Reagovat

To bylo božííííí. Prosím další díl už se nemůžu dočkat.

2 crazyhunters crazyhunters | 11. srpna 2017 v 20:12 | Reagovat

[1]: Podpora Malikova bratra je skvělá a  na dalším díle se již pracuje ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama