"Svět už má dost kopií, buď originál."

V zajetí jeruzalémského démona - Zákazy a omluvy

25. srpna 2017 v 12:00 | Safirika
Ahojte, tady vám přináším jeden z posledních dílů z této série. Bohužel se jedná o kratší díl, jelikož se nacházím v situaci, dky se snažím psát a místo toho mě napadají nápada k úplně jiným příběhům, než bych potřebovala. Věřím že se bude líbit a brzo se můžete těšit na celkové vyvrcholení. Budu ráda za každý váš názor.

Dny pomalu ubíhaly. Ze dnů se stávaly týdny a pro Altaira to bylo horší a horší. K jeho vlastnímu údivu se mu bříško krásně zakulatilo a on byl čím dál vyčerpanější. Z dlouhé chůze ho bolely záda a častěji má chuť k jídlu. Nejhorší však pro něj bylo Malikovo věčné komandování a neustálé kázání. Věčně všechno dělal špatně. Měl toho plné zuby.
Úplně nesnášel, když ho začal komandovat úplně po ránu. Většinou jenom kvůli kravinám, alespoň takhle to cítil anděl.


Jednoho rána už toho měl tak akorát dost. Nestačilo, že měl špatné spaní a každou chvíli se budil a nevěděl jak ležet, ale ještě mu kázání začalo hned u snídaně.
"Žádné víno, dokud se to malé nenarodí!" a sebere mu lahev vína, kterou nahradí obyčejnou vodou.
"Ale..." nemůže mu ani vzorovat.
"Žádné ale. Přestaň si stěžovat a začni přemýšlet, co by ti prospělo."
"No jo pořád." zamumlá si pod nosem a začal se šťourat v jídle. Babička to pouze s Mariou tiše sledovaly.
Po jídle se anděl vydal do města na procházku a aby se uklidnil a pročistil si hlavu. V malém prašném městě rozžhaveném od slunečního záření, nebylo moc věcí, co by ho rozptýlily. Jenda věc se však najde v každém městě. Stráže. Vždy je s nimi tolik srandy.

"Vzdej se!" řvou za ním stráže, když Altair skáče ze střechy na střechu. Vypadá přitom jako kdyby letěl. Když skočil na budovu, ze které nemohl na žádnou jinou, věděl, co ho čeká. Ještě víc zrychlí, odrazí se a přesným skokem přistane v káře se senem. Minou ho těžké kroky a on vyleze ze svého úkrytu. Otočí se a dá se na cestu.
"Támhle je! Chytněte ho!" ozve se za ním a on se dá opět na útěk. Zahne za roh a něco, nebo lépe řečeno někdo ho strhne do káry se senem.
"Co to?..." ten někdo mu dá ruku přes pusu a oba tam čekají až se rozruch venku uklidní. Když se vše uklidní, vystrčí oba muži hlavu ze sena a Altair zjistí, že to byl Malik, kdo ho strhl z cesty.
"Co tu sakra děláš?"
"Měl bys víc odpočívat. Už se nemůžeš honit po městě se strážemi za zadkem. Mysli na sebe a jaké by to mělo následky na dítě."
"Nestojím o tvé kázání. Poslední dobou od tebe neslýchám vůbec nic jiného!" vykřikne na něj.
"Protože mi nedáváš důvod jednat jinak. Měl by jsi se taky začít starat."
"To tak." vyplivne, vyskočí pryč a uteče.

Plíží se stíny ulic až k bráně, za kterou si ukradne koně, se kterým se dá na cestu k babče. Dorazí až tam a tiše se proplíží kolem dveří. Koutkem oka zahlédl v rohu babičku, jak něco hledá v truhle.
"Altaire, zlatíčko, pojď se na něco podívat." zavolá na něj babička aniž by zvedla zrak.
"Děje se něco?" zeptá se nechápavě a trochu s obavami, i když to vlastně může být příjemná změna.
"Ne, jen... podívej se co jsem našla." řekne vesele a ukáže mu staré dětské oblečení.
"Ehm, moc pěkné." neví co na to říct. Navíc pořád ještě zcela nepřijal ten fakt, že bude mít dítě.
"... a tyhle jsou po mém prvním synovi... a tyhle, ty nosil i Malik, když byl malý prcek..." a ukáže mu malé oblečení. Pokusí se představit si Malika v takovém malém oblečku a nad tou představou se musí smát.
"Chci ti je darovat, určitě se ti hodí, ať to malé bude cokoliv." řekne mu mile.
"To je od Vás moc štědré." poděkuje a následně tam s babičkou prohlížejí nejrůznější oblečky. Takhle stráví několik hodin. Prohlédli si vše v truhle a příjemně si přitom popovídali a babička přitom zavzpomínala na staré dobré časy.

"Musíte mu něco říct. Už to s ním nevydržím. Pořád mi něco zakazuje. Vždyť nemůžu ani pohnout prstem aniž by mě kontroloval. A teď tu není, jen proto, že ví, že jsem tu s Vámi." začne zničeho nic anděl, velmi zničeným hlasem.
"Hmm, já s ním promluvím. Vždyť není svoboda to, o co sám usiluješ?" zeptá se spiklenecky.
"Ano to je. Moc Vám děkuji." vydechne si úlevou.
"Ještě neděkuj. Sám by ses měl podívat na své činy a jaké mohou mít následky." a nasadí tajuplný úsměv, který ho zmate.
"A-ano." vykoktá a vydá se do pokoje, který sdílí s Malikem. Posadí se na postel a začne si čistit a ostřit zbraně. Se spokojeným úsměvem si prohlédne skrytou čepel a uzná, že odvedl velmi dobrou práci. Znaveně vše uklidí zpět na své místo a svalí se do postele. Jednu ruku si dal přes oči a tu druhou si dal na své břicho. Kdyby nevěděl to, co ví teď, řekl by si, že je pouze tlustý. Stále mu to z části připadá neuvěřitelné.

Cukne sebou, když pod svou rukou ucítí pohyb. Ten pocit, ten mu otevřel oči. Cítil se náhle šťastně. To dítě je nevinné, neozbrojené, neschopné se bránit. To on, se o něj musí postarat. Je to jeho úděl. Zavře oči a šťastně si povzdechne.
"Altaire, jak se… co dělají ty zbraně na posteli?!" vyjede na něj, když vejde do pokoje a spatří několik vrhacích nožů a krátký meč na posteli.
"Ty jsem zapomněl uklidit." povzdechl si anděl a dobrá nálada byla ta tam.
"Mohl ses zranit, zvlášť když ležíš hned vedle..." anděl se posadí a hledí na něj takovým pohledem, který kdyby mohl, tak by ho zavraždil.
"…nekoukej na mě takhle, dělám to pro tvé dobro a dobro našeho dítěte. Takže mě zkus alespoň jednou poslechnout." snažil se unaveně.
"Už toho mám tak akorát dost!" vykřikne Altair a napřáhne se pěstí, která najde svůj cíl na Malikově tváři. Ten narazí do kamenné zdi a svalí se na zem.
Altair opustí místnost a mine přitom Mariu a babičku, která si ho změří pohledem.
"Už to nešlo vydržet." řekne anděl na svou obranu a zase se dá na cestu.
"Prober ho a ať za mnou poté přijde." Nařídí babička Mariu, která okamžitě ví, co dělat. Maria k němu dojde a lehce ho poplácá po tváři.
"Maliku..." probere ho mile. "...chce tě babička."
"Vyřiď, že už jsem na cestě." řekne a pomalu se postaví.
"Jistě." odpoví a odejde.

"Každý by měl mít trochu svobod a místa." začne babička, když Malik vejde do místnosti.
"To vím, ale on by měl být mnohem opatrnější. Vždyť jeho činy mohou ohrozit jak jeho tak i to nenarozené dítě." řekne na svou obranu.
"Jenomže stres může mít stejný následky jako neopatrnosti, před kterými ho neustále varuješ."
"A já ho snad stresuji?"
"Řekla bych z toho, co jsem poslední dobou viděla a slyšela, že dnes to pro něj byla poslední kapka."
"Ale někdo na něj musí dohlédnout, než se sám zničí."
"Od toho tu jsi ty. Je tvá povinnost jeho a to malé ochraňovat, ale též mu musíš dát svobodu."
Nad těmi slovy se zamyslí. Je pravda, že mu poslední dobou hodně mluvil do toho co je dobré a co je špatné. A když slova nezabrala, přišla na řadu hrubá síla. Co všechno se muselo stát, aby si to uvědomil.
"Půjdu to napravit." řekne a okamžitě vstane.
"Hlavně to nepokaž." podpoří ho.

Vyjede okamžitě na cestu, aby našel svého naštvaného anděla. Našel ho k večeru na okraji města několik minut před západem slunce.
"Mohu dostat povolení mluvit s tebou?" zeptá se a opatrně se ho dotkne na rameni. Anděl na něj pouze znaveně pohlédne.
"Prosím, mluv se mnou."
"O co jde?"
"Chci se ti omluvit. Byl jsem blbec. Měl jsem poznat, že tě to štve.
"Vážně? To ti došlo až teď?"ušklíbne se.
"Dokážeš mi to odpustit?" zeptá se plný naděje.
"Možná."
"Skvělé, mám pro tebe překvapení na omluvu." praví Malik nadšeně.
"Mám se bát?" zeptá se Altair a nadzvedne jedno obočí.
"To je na tobě." odpoví se záhadným úsměvem. Anděl si ho změří pohledem a nakonec kývne na souhlas. Již se chystá namířit ke dveřím, když ho Malik zastaví. "Ještě chvilku, jelikož je to překvapení, chci abys sis tohle zavázal přes oči." řekne a ukáže mu šátek.
"Na to zapomeň." zabručí.
"Prosím." a udělá na něj psí oči. I když se tomu pohledu snaží uhnout, nakonec mu neodolá, vezme si šátek a zaváže si ho přes oči.
"Jen doufám, že se mě nechceš zbavit." zabručí a chytne Malika za ruku.
"Po tom všem, co jsme spolu prožili? Nikdy. Věř mi, prosím." poslední větu zašeptá, letmo ho políbí a začne ho vést pryč.
Míjí uličky města až dorazí do přístavu, kde anděl zpomalí. "Děje se něco?" zeptá se démon opatrně.
"Jsme v přístavu, že jo." odpoví mu otázkou a roztřesou se mu kolena.
"Ehm, jenom jím procházíme, nejsme blízko... vody. Už je to jenom kousek."
"Tak dobře." řekne nakonec a dá do kroku. Začíná z toho mít špatný pocit. *Co když spadne do vody a utopí se?
"A už jsme tu." řekne radostně Malik a rozváže mu šátek. Altairovi se rozprostře výhled na přístav, ve kterém parkují lodě. Slunce pomalu začíná klesat a před ním se nachází deka s košíkem, jídlem a flaškou vína.
"To je... nemám slov." vydechne oslněn neznámou a hrozivou krásou. Nikdy netušil, že může být výhled na vodu tak krásný.
"Co na to říkáš." zeptá se.
"Je to, úžasné." dojde k zábradlí a lehce se nakloní.
"Tušil jsem, že se ti to bude líbit." řekne a stoupne si k němu. Chvíli se jen tak kochají výhledem, když se jejich směrem vyřítí malý chlapec v otrhaných hadrech. Zřejmě nějaký zloděj, který nejprve odstrčí Malika stranou a poté strčí do Altaira, který ztratí rovnováhu a spadne po hlavě do vody. Začne kopat nohama a mávat rukama. Snaží se odhrnout vodu, ale marně. Pomalu začíná klesat ke dnu. Víčka mu začínají klesat a z úst mu uteče několik bublin vzduchu. Nemůže se však vzdát. Něco, nebo lépe řečeně někdo ho chytne za ruku a oba si pomalu prorazí cestu nad hladinu. Jen co vystrčí hlavu nad hladinu, rozkašle se a ta silná ruka ho táhne za límec ke břehu. Ztěžka ho jeho zachránce vytáhne až na dřevěné molo, které pod jejich tíhou lehce zapraská. Anděl znaveně otevře oči a spatří nad sebou mokrého Malika, který si ho starostlivě prohlíží a je na něm vidět neznatelná úleva.
"Jsi v pořádku?" zeptá se ho.
"Bylo mi i hůř." odpoví a posadí se.
"Opatrně." vyhrkne Malik a jistí ho.
"Jsem v pořádku, vážně." pokusí se ho zklidnit.
"Dokážeš mi to prominout. Nechtěl jsem, aby se něco takového přihodilo."
"To je v pořádku, nemohl jsi to tušit." snaží se a obejme ho. "...už to neřeš, ano? Slib mi to."
Démon kývne na souhlas a pokusí se o úsměv.
Zbytek večera stráví mokří na dece pozorující oblohu.




A jako malý bonus: Nový titulní obrázek u této povídky a také obrázek k prvnímu dílu ZDE

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama