Den 8 - zvířecí podoba

26. listopadu 2017 v 22:00 | Safimary
Ahojda lidičkové, další díl naší challange. Tak si ho užijete.



Rosemary a Safirika se vydaly do lesa na toulky. Kecaly spolu a tak zašly dál než chtěly.
" Hele kde to jsme?" zeptala se Safirika
" Hmm, já nevím. Asi někde ve středu lesa."
" A jak dojdeme domů?"
" Já nevím."
" Já taky ne. Co budeme dělat?" strachovala se Safirika.
" Spolehneme se na tvůj orientační smysl a dojdeme třeba na Antraktidu?" zavtipkovala Rose.
" Hahaha, jako kdyby ten tvůj byl lepší."
" Oh, máš bod." Zasmála se Rosemary.
" No tak teď vážně Rose. Co budeme dělat?"
" Prostě půjdeme dál. Někde ten les končit musí."
" To ano, ale abychom jako nechodily do kola jako dva debilové."
" To už možná jsme." Na to se obě dívky rozesmály. Po hodině chození dorazily k chalupě, která vypadala opravdu staře.
" Půjdeme dovnitř?" Zaprosila Rose.
" Já ti nevím."
" Prosíííííííím."
" Fajn, ale na nic nebudeš sahat."
" Slibuju tak pojď." Rozzářila se Rose. Když vešly dovnitř, obě se zachvěly.
" Hele nemyslím si, že je to dobrý nápad." Snažila se přemluvit Rose Safirika.
" Nebuď srab a pojď." A už jí nebylo.
" Screw you." Zamumlala a vydala se za ní. Rose mezi tím došla do sklepa a už si prohlížela veškeré věci, které tam byly.
"Rose?"
" Dole." Jakmile Safirika dorazila všimla si velké knihy na stole. Rose také zaujala a tak se jí zeptala.
" Myslí, že je to kniha kouzel?"
" Nevím a myslím, že by nám to mělo být jedno." Ale to už jí Rose otevírala.
" Rose…."
" Co? Jsem od přírody zvídavý člověk." Bránila se. Safirika se podívala na první stránku a chtěla jí zavřít.
" Né já si to ještě přečtu. Neotevírejte knihu a nečtěte jí." Přečetla nahlas. " Bože to je to nejdebilnějí varování jaké jsem kdy slyela."
" Možná ano, ale mi se tím budeme řídit. Takže to nečti." Nařídila jí, když se rozhlížela okolo.
" Ite.."
" Och bože už to čteš." Zděsila se Safirika.
" V klidu. Co se může stát? Ite nunc iungere ad me custodem animalis. Ita qui mandatis domini tui." Zvolala mocným hlasem.
" Hmm, nic se nestalo." Zamumlala Rose. Zavřela knihu a odešla. Safirika z toho neměla dobrý pocit.
DRUHÝ DEN RÁNO:
Safirika s Rose zůstaly na noc v lese, protože nakonec nenašly východ. Jako první se probudila Safirika. Zívla si a když se postavila zjistila, že je skoro stejně velká jako stromy. Podívala se dolů a zděsila se. Byl z ní DRAK!!!! Zařvala a tím vyplašila ptáky. Najednou uslyšela ze zdola nějaké pískaní. Podívala se dolů a nemohla tomu uvěřit z Rose byla malá liška.
" Nic se nemůže stát? Nic se nemůže stát?! Kurva tohle mi nepřipadá jako nic!"
" Promiň." Pípla Rose, ale když si vezmeme jak velký je výškový rozdíl mezi nimi je tak Rose musela křičet.
" Okamžitě to dej do pořádku."
" Jo." Rose se rozeběhla zpátky do chalupy, ale chalupa nikde.
" Co tím chce říct nikde? To jako, že odešla?" zavrčela naštvaně Safirika. Rose jí něco říkala, ale ona jí nerozuměla.
" Počkej." Zamumlala Safirika a vzala Rose do ruky.
" Moc mě to mrzí."
" Kdybychom alespoň věděly to zaklínadlo." Posteskla si Safirika.
" Ite nunc iungere ad me custodem animalis. Ita qui mandatis domini tui." Zopakovala doslovně Rose.
" Tak teď zavoláme bratrovi a necháme ať nám to přeloží."
O 6 HODIN POZDĚJI
" Co se děje Safiriko?"
" Mohl by jsi nám něco přeložit?"
" Jistě, ale příště nemusí tolik řvát. Zníš jak nasraný drak." Zasmál se svému vtipu a Safirika ho chtěla sežrat. ( NEODOLALA JSEM XD)
" Mám to v překladu to znamená : Vyzývám tě zvířecí ochránce spoj se se mnou. Tak ti nařizuje tvůj pán." Safirika se chtěla chytnout za hlavu.
" Co to přesně znamená?" optala se tentokrát Rose.
" Bože ty máš nějaký pisklavý hlas Rose."
" Prostě odpověz." Zavrčela Safirika.
" No píše se tu, že je to zaklínadlo, které vás spojení s vaším zvířecím já. Vyprchá za dva dny."
" Hmm díky."
" Není zač. Ale proč jste to chtě.." nedořekl protože mu to típly.
" Takže ještě den."zamumlala Rose.
" Jo."
DALŠÍ DEN:
" Opravdu už mě tím začínáš srát." Zavrčela Rose.
" Ale copak ty moje malé liščátko." Zašišlala Safirika. Tohle jí tak bavilo.
" Vidím ti přímo do tvého nosu. Nemám ráda tvůj nos! Ani ty chlupy tam!"
" Uklidni se za chvíli už budeme zpátky v naší formě."
" Doufám." Zamumlala a omdlela.
" Rose!?" chtěla ještě něco dodat, ale to už i jí dohnala temnota. Za chvíli na zemi ležely dvě dívky a doufaly, že jejich trápení je u konce.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonito Bonito | Web | 26. listopadu 2017 v 22:25 | Reagovat

pekne vidiet ešte nejaky aktivny anime blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama