Ps:miluji tě

10. listopadu 2017 v 20:23 | Rosemary |  Normal
Ahojte lidičkové Safirika se omlouvá, ale má toho bohužel teď moc a tak je tu malá jednorázovka. Pozor jedná se o smut. Tak snad se Vám bude lbit s láskou Rosemary.



" Hej Armine, pamatuješ si naše poslední chvíle?" zeptal se muž s plačící tváře. Vypadalo to, že čeká, až mu někdo odpoví.
O NĚKOLIK TÝDNU DŘÍVE
" Opravdu je mi dobře." Zamumlal už posté Armin.
" Ano, sice mi to říkáš už posté, ale nevypadáš nejlépe." Starostlivě odvětí Christian.
" Ale opravdu je mi dobře jen jsem trochu ospalý."

" Dobře tak si jdi odpočinout." Zašeptal Christian a políbil ho na spánek.
" Dobrou noc."
" Dobrou prdelko." Zasmál se Christian Arminovu naštvanému pohledu.
Nahoře si povzdechl. Poprvé lhal Christianovi, ale on musel.

TÉHOŽ DNE RÁNO:
" Pane Woodsi, je mi to moc líto, ale bohu…." Nestačil doříct doktor.
" Kolik."
" Já…já.."
" Tak kolik."
" Maximálně dva týdny." Řekl smutně doktor Argent.
" Dobře." Zavřel oči Armin. "Děkuji za upřímnost na shledanou."
" Na shledanou." Odpověděl doktor. Když vyšel Armin ven z ordinace už na něj čekal jeho milovaný Christian.
" Tak co? Jsi už v pořádku?" strachoval se Christian.
" Ano, ještě bude pár týdnů trvat než se začnu plně zotavovat."
" To je úžasné!" zvolal Christian a políbil Armina na ústa.

ZPÁTKY DO PŘÍTOMNOSTI:
Armin ležel na posteli a celý se třásl. Byla mu zima a hrozně špatně.
" Broučku?" zavolal Christian. Nikdo mu neodpověděl tak se šel nahoru podívat. Když otevřel dveře zamrazilo ho. Jeho brouček ležel na posteli a bylo mu očividně špatně.
" Armine? Bože co se děje?" zpanikařil Chris.
" T..T..oo je dd..obrý." zablekotal Armin.
" Ne očividně není. Jedeme do nemocnice."
" Nnee.. říí..ka..l jseem t.ti, žže tto b…ude chv…íli tr..va..t."
" Ale tohle je .."
" Nne. V ppoh..odě."
" Dobře, tak já si k tobě lehnu ano?"
"Jj-o." Zamumlal Armin. Christian na nic nečekal a vlezl si k němu do postele. Přitáhl si ho do náruče a přikryl se s ním dekou. Armin se uvolnil a bylo mu o trošku lépe. Christian ho nádherně hřál a jeho dech byl pro něj jako lano. Spokojeně zavřel oči a usnul. Christian přemýšlel nad jejich životy. Byly spolu už 13 let. Dohromady se dali když bylo Arminovi 15. V 19 zjistili, že je nemocný a nevědí co mu je. Pak následovali různé testy, léky, pokusná antibiotika a tak dál. Dneska byl jeho nejlepší den v životě. Jeho miláček se konečně uzdraví. Byl nesmírně rád a děkoval všem bohům, že ho vyslyšeli a uzdravil ho. Okolo druhé ráno ho vzbudil rachot a kašel z koupelny. Zkontroloval místo vedle sebe, ale Armin byl pryč. Svítilo se z koupelny a tak urychleně vstal a šel se tam podívat. Jeho brouček byl ohnutý přes záchod a zvracel.
" Armine, to je v pořádku. Vše je v pořádku." Konejšil ho a hladil mu záda.
" Pro..mi..ň.., žže j.sem tě vz…budil."
" V pořádku, miláčku v pořádku. Jen klid." Seděli v koupelně asi dvacet minut než Armin opět usnul. Charlie si povzdechl a zvednul ho ze studené země, jemně ho přenesl do postele a zabalil okolo něj deku.
" Bože co mi to děláš."zašeptal, vtiskl mu polibek do vlasů a taky usnul. Ráno bylo pro oba peklo,nejenže byli nevyspalí, ale taky měli hlad, ale ani jeden se nepřinutil vstát, aby udělal snídani. Po deseti minutách se už to opravdu nevydrželi a tak se oba zvedli a došli dolů do kuchyně.
" Vidím, že je ti opravdu dobře." Zasmál se Chris, když si Armin přidával osmou palačinku.
" Já ti to říkal, jenom prostě ještě teď na začátku budu mít tyto stavy." Usmál se na něj Armin.
" To je dobře. Včera jsi mě vyděsil."
" Já vím, promiň."
" Hej, tady není nic za co by jsi se musel omlouvat." Zamračil se Christian a objal svého broučka okolo pasu.

O PÁR DNÍ POZDĚJI:
" Armine, tohle už není normální. Pořád zvracíš a včera si kašlal krev." Pochodoval po pokoji Chris a snažil se přijít na to co má dělat se svým paličatým manželem.
" Říkám ti, že jsou to pouze poslední dozvuky a.." nestačil doříci, protože ho zachvátil další záchvat kašle. Chytil se za ústa a hrudník, který ho bolel jako kdyby mu někdo do něj dělal díru. Když jeho záchvat pominul a on se lehce uklidnil, všiml si, že má na rukou krev a Christian mu ji něžně stírá z koutků úst.
" Je mi dobře opravdu." Zamumlal a vyčerpaně usnul.
" Spi." Avšak nebylo nic v pořádku. Arminovi záchvaty se stupňovaly a den ode dne byl slabší a slabší až nakonec nedokázal vstát z postele. Christian se o něj pozorně staral a ujišťoval se, že mu vůbec nic není. Ale ani on nebyl z oceli a když se šel koupat, plakal jako malý kluk, protože ho děsilo co se děje s jeho milovaným. Často byl frustrovaný, že nemůže nic dělat a tak si chodil zaběhat. Nikdy však nějak daleko.
" Broučku chceš něco." Zašeptal Chris, Arminovy do vlasů. A něžně jej líbnul.
" Ne, nic nepotřebuju. Stačí když jsi tu se mnou." Zamumlal potichu Armin.
" Miluju tě."
" Já tě miluju víc. Chrisi, děkuji ti za vše. Nejenom teď, ale za celých 13 let co jsme spolu prožili. Byl jsem opravdu šťastný. Děkuji ti, za tvoji lásku a něhu. Si úžasný člověk a já tě moc moc miluju. Chrisi ty pláčeš?" zašeptal pobaveně Armin.
" Kdo by brečel ty hloupý." Rychle si utíral oči Christian. Armin se na něj zašklebil a nastavil pusu. Chris mu s radostí vyhověl a vlepil mu pusu a znovu mu zašeptal ty dvě slůvka.
" Dojdu ti pro něco na zub." Vstal od postele a sešel dolů do kuchyně. Chvíli tam stál a plakal pak svojí lásce oloupal a nakrájel jablka. Mezitím nahoře naposledy vydechl mladík, který v posledních dnech života prožil tolik lásky a péče, že málem puknul štěstím, ale také prožil tolik utrpení, bolesti, mučení, že by to nepřál ani svému nepříteli. Jeho poslední myšlenka byla na chlapce dole v kuchyni. Z očí mu vyteklo pár slz než jeho srdce naposledy zabušelo.
" Armine, doufám, že ty jablka sníš, protože jsem se říznul, když jsem je krájel." Zamumlal naštvaně Christian.
" Armine?" zeptal se, přešel k posteli a snažil se probudit jeho manžela.
" Hej, tohle není vtipné." Pokusil se ho probudit ještě jednou.
"Ne, ne, ne. Armine vstávej, slyšíš? Vstávej. Říkal si, že jsi zdravý, že je ti dobře, že….že mě miluješ. Tohle mi nesmíš udělat." Poslední větu zašeptal a svezl se na kolena, pořád se díval na nehybného mladíka a cítil jak mu po tvářích tečou slzy.Snažil se najít nějaké známky života, ale bylo pozdě jeho brouček už nedýchal. Christian začal křičet a brečet zoufalstvím. Klečel před postelí houpal se dopředu a dozadu, a usedavě plakal. Jeho žal momentálně převzal kontrolu nad jeho tělem a on se zmohl jen na tiché výčitky tam nahoru a pláč. Po půl hodině pláče zavolal do nemocnice a snažil se jim vysvětlit co se stalo, jenomže pokaždé, když se konečně uklidnil začal nanovo plakat a tak mu operátorka řekla ať nezavěsuje, že si ho najdou. O dvacet minut později z jejich baráku bylo vynášeno tělo, které doprovázel naříkající muž. O týden později byl pohřeb. Chrisitan s nikým nemluvil, pouze seděl před rakví s všechny ignoroval. Po pohřbu ho vyhledal Arminův bratr Alecto.
" Chrisi, nebuď tak smutný. Můj bratr by si nepřál tě vidět takhle zničeného." Snažil se ho uklidnit, ale mělo spíše opačný účinek. Christian se naštval a jednu mu vrazil.
" Ty mi neříkej co by chtěl a co ne. Od té doby co jste zjistili, že je gay jste s ním zpřetrhaly všechny vazby a i když byl v nemocnici po prvním záchvatu jste se o něj nestarali. Nikdo z vás nepřijel." S tím odešel do jejich domu. Skácel se na podlahu a znovu se rozplakal. Naivně si myslel, že když otevře dveře přivítá ho jeho manžel s něžným polibkem a objetím. Byl naivní. Nic už nebude stejné. Uběhly dva týdny, ale pro Chrise to byla věčnost. Byl ošklivý den když se Chris vydal na hrob svého miláčka. Koupil lilie, protože věděl, že je Armin miluje. Došel na hřbitov a zastavil se u náhrobku s citátem
" Milovat je ta nejkrásnější věc na světě."
" Promiň, že jsem se nezastavil hned, ale měl jsem trochu depresi, ale teď už je to v pořádku." Usmál se něžně.
" Miluju tě ani nevíš jak moc. Strašně tě miluju a chybíš mi."
" Hej Armine, pamatuješ si naše poslední chvíle?" zeptal se muž s plačící tváře. Vypadalo to, že čeká, až mu někdo odpoví. Ale nikdo mu neodpověděl, nikdo už mu nikdy neodpoví. A to byl ten zlomový bod. Christian si vytáhl pistol z kapsy zašeptal ty dvě jemná slůvka a zmáčkl spoušť. Rána se rozléhala po celém hřbitově a pak už jste jen mohli vidět padající tělo.



BONUS:


Chris se probral na nějaké louce. Chvíli se rozhlížel okolo než ucítil ránu na hlavě. Rychle se otočil, aby viděl kdo ho uhodil. Za ním stál uplakaný a nahněvaný Armin.
" Ty idiote, proč jsi to udělal." Plakal a mlátil ho do hrudi. Chris byl zkamenělý.
" Proč, proč, měl jsi celý život před sebou." Mumlal dál Armin.
" Och bože miluju tě, tak moc tě miluju a život bez tebe není život." Objal ho Christian a vášnivě ho políbil na rty.
" Taky tě miluju a moc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smith smith | 13. listopadu 2017 v 7:32 | Reagovat

Brečím jak malá holka O_O strašně pěkné, ale smutné jen tak dál. Doufám, že bude mít Safirika více času její povídka je bombasticá :-D

2 Liara Liara | Web | 7. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

Už dávnejšie som pri čítaní neplakala. Ozaj nádherná poviedka. Zrejme v blízkej budúcnosti prečešem celý tento blog. Prekrásne napísané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama