V zajetí jeruzalémskkého démona - Dětské dny

19. ledna 2018 v 12:00 | Safirika
Ahojte, tentokrát bude příběh rozkouskovný na části. Na něco jako malé bonusy, jak se dvojici daří při výchově dětí.

První slova

Altair zasvěcoval asasínské rekruty a Malik hlídal chlapce. Došel do jejich pokojíku a s úsměvem se posadil naproti nim.
"Ahoj chlapci. Je čas se konečně naučit mluvit." pronesl hrdě. Kluci se na sebe pouze podívali a Darim šťastně zapískal. "Tak jo, umíte říct třeba TÁTA?!
"Ab." zapištěli oba chlapci nadšeně.
"Ne, táta."
"Ab" řekli oba jednohlasně.
"Tá-ta."


"A-b." Malikovi již došla trpělivost.
"Řekněte kurva Táta."
"Kurva!" zapištěl vesele Darim a Tazim to po něm tiše zopakoval.
"Co to slyším?" vešel do místnosti Altair plný překvapení.
"Kurva." zopakovali oba chlapci a démona polil studený pot.
"Kdo vás to naučil?" zeptal se a lehce mu zacukalo v jednom obočí.
"Táta!" zapištěl vesele Darim a Malik by byl raději, kdyby v tuto chvíli ještě neuměli mluvit.

První kroky

Darim místo ab chodil, již běhal. No spíše se naučil sám od sebe chodit a po pár opatrných krůčcích začal ťapat sem a tam. Za to Tazim nejraději seděl a zkoumal nebo si prohlížel různé objekty a knížka.
"Tazime, zlato, nezkusíme chodit?" zeptal se Altair chlapce s milým a nadějným úsměvem.
"Ne." zavrtěl chlapec hlavou a dál se věnoval svým věcem.
"Ach jo… vůbec nechce chodit." postěžoval si Altair Malikovi.
"Zkusím ho trochu popostrčit." ušklíbl se démon.
To zase dopadne pomyslel si anděl. Malik ho mezitím opustil a došel k Tazimovi s Darimem v patách. Sebral mu hračky a beze slova odešel pryč. Tazim se na něj naštvaně podíval.
"To nebylo moc pěkné." řekl Altair a sebral svému milému malou knížku a šel naproti chlapci. U dveří se zastavil v překvapení, když se jeho mladší syn postavil na své malé nožky a začal pomalu k němu ťapkat. Altaira naplnila hrdost. Tazim k němu došel a napřáhl k němu své malé ručičky. Anděl si ho okamžitě vzal do náruče a nemohl se přestat usmívat.

1. narozeniny

Již to byl celý rok od toho, kdy se chlapci narodili. A oba rodiče to plánovali pořádně oslavit.
"Nemůžu uvěřit tomu, že to byl celý rok." nadhodil nadšeně Altair.
"Jo, je to jako včera co… se narodili." volil svá slova.
"Pohlídáš chlapce? Dojdu na trh nakoupit pár věcí."
"A nechceš s sebou vzít i chlapce?" zeptal se Malik. Altair podezíravě nadzvedl jedno obočí. "No, aby se nadýchali trochu čerstvého vzduchu. Darim se tu pořád nudí a Tazimovi by to jenom prospělo."
"No tak dobře." odpověděl anděl a zavolal na chlapce. Tazimovi se moc nechtělo, ale Darim se již nemohl dočkat. Společně se vydali do města. Dost se spozdili, než se dostali domů, jelikož Darim neustále utíkal, vyvolával malé boje a schovával se. Když dorazili do pevnosti, čekalo je veliké překvapení. Místnost byla vyzdobená a stůl byl plný všemožných dobrot. Uprostřed kterých byl veliký bílo červený dort se znakem asasínů a jmény jeho dvou dětí. Naproti nim stál Malik, babička a Maria.
Všichni tři příchozí neměli slov a pouze tam ohromeně stáli.
"Všechno nejlepší." zvolali s úsměvy. Darim ožil jako první a běžel ke stolu. Tazim se spíše držel abovo uniformy a tázavě se na něj podíval.
"Všechno nejlepší." usmál se na něj anděl a Tazim poté následoval svého bratra, který nečekal a již se cpal dortem.

Projevení schopností

Chlapcům byli již 2 a půl let a stále se u nich neprojevovali schopnosti. Altairovi to moc nevadilo. Byl by i rád, kdyby jeho děti měli normální život. Za to Malikovi to přivádělo starosti. Byl si jistý, že jejich děti určitě nějaké ty schopnosti zdědili. Museli. Bohužel, nemohl to nijak ovlivnit a ani uspěchat. Byl večer a oba chlapci byli již uložení v postelích. Malik vešel do společné ložnice a Altair na něj již čekal v posteli. Anděl si všiml, že jeho milý nemá zrovna dobrou náladu.
"Nemáš chuť na trochu zábavy?" začal Altair a obejmul démona zezadu.
"To si nechám líbit." zavrněl démon a pustil se do předehry.
Mezitím ani jeden z chlapců nemohl usnout a tak si povídali strašidelné příběhy, které zaslechli v pevnosti mezi asasíny. Darim se chystal dopovědět svůj příběh, když k jejich uším dolehl velmi zvláštní zvuk.
"Maliku, to ne… aAh." ozval se křik a oba chlapci byli okamžitě na nohách v pohotovosti. Aniž by si uvědomovali jakékoliv změny, vtrhli k rodičům do pokoje. Darim tam spíše vletěl a odtáhl Malika stranou a Tazim si s roztaženýma rukama stoupl před Altaira. (oba byli ještě oblečení, nebo alespoň v kalhotách)
"Nech aba na pokoji, nic neudělal!" bránili anděla. Oba dva se nad tím museli smát. Altair vzal Tazima a posadil se s ním na postel. Malikovi se na ústech rozlil široký úsměv. Nevěřil tomu co viděl a ani mu nějak nevadilo, že je vyrušili. Oba dva jeho synové konečně projevili své schopnost.
Hlasitému Darimovi zářili zlatě oči a stejně jako Altair měl zářivě bílá křídla a lehce špičaté uši.
Tazim na druhou stranu měl jeho oči. Stejně jako Malik měl rudé duhovky, zkosené zorničky a černé bělmo. Měl dva malé růžky a k jejich překvapení i černý ocásek. No, každý démon je zřejmě originál, i když genetika je tam minimálně.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Štěpánka Štěpánka | E-mail | 25. ledna 2018 v 2:17 | Reagovat

Budeš v povídce pokračovat? přijde mi škoda, že bys měla skončit.....tato je jedna z mích oblíbených

2 crazyhunters crazyhunters | E-mail | 25. ledna 2018 v 7:18 | Reagovat

[1]: Budu ještě pokračovat, ale nebude to příběh jako takový, ale spíše takové úryvky, jako se nachází v tomto článku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama