Den 11 - Alice in wonderland

2. února 2018 v 14:00 | Safimary
Ahojte,
tady je další díl naší obrázkové challenge.


Safirika se vydala za divným králíkem. Nejdříve se jí nechtělo, ale pak si řekla, že by ráda věděla kam ten králík jde. Došla k podivnému stromu u kterého byla díra. Naklonila se nad ní a v ten moment na ní ten králík skočil a Safirika zahučela dolů do díry. Padala velmi dlouho. Cestou dolů narazila na spoustu podivných věcí. Poletující nábytek, samotný fakt, že padala velmi dlouho byl divný, ale nejvíce podivné bylo, když viděla jak králicí mastní karty. Konečně viděla konec, ale moc si neoddechla, protože to znamenalo, že se rozmázne o podlahu. Když už byla velmi blízko zavřela oči. Čekala náraz, ale nic se nestalo. Pomalu otevřela oči a všimla si, že levituje kousek nad zemí. Než se stačila rozhlédnou spadla na zem.
" Au. Pitomej králík." Zanadávala. Teď se v klidu rozhlédla. Byla v místnosti kde byly troje dveře. Zamračila se a zalomcovala jimi. Ani jedny neotevřela. Nakonec si všimla malých podivných dvířek. Sklonila se k nim a šťouchla do nich. K jejímu překvapení se dveře doopravdy otevřely.
" To je moc pěkné, že se otevřely, ale jak teď k sakru mám do nich vlézt?!" zabručela a postavila se. Rozhlédla se a všimla si, že na stole leží buchta a nějaké pití. Přiblížila se a přečetla si nápisy na nich.
" Sněz mě a vypij mě?" podivila se. " Jo jasně, kterej debil by to snědl? Nebo vypil? Vůbec není divný, že se to tu objevilo. Doopravdy bych chtěl vidět debila, který na to skočil." Posměšně si odfrkla a odvrátila se od jídla. Najednou se začala zmenšovat až nakonec byla tak malá, že se vešla do těch dveří. Už už chtěla vyrazit, když v tom si všimla, že se zmenšila jenom ona bez oblečení.
" Tak tohle už je vážně ujetý." Naštvala se a utrhla si kousek látky ze svého oblečení. Udělala si provizorní šaty a šla vstříct dobrodružství, které jí čekalo na druhé straně dveří.

V TEN SAMÝ MOMENT
Rosemary seděla v knihovně a četla si Alenku v říši divů.
" Safiriko, mohla by jsi na chvíli?" zakřičela a čekala až za ní Safirika dojde. Uběhlo pár minut, ale Safirika nešla. Rose to bylo divné a tak se vydala za Safirikou. Nikde ji však nenašla.
" To je divné. Kam šla?" divila se. Vyšla ven a vydala se porozhlédnout se po okolí. Narazila na obrovský strom.
" Páni, to je, ale velký….AHHHHH." Zakřičela, když spadla do díry. Padala velmi dlouho. Rose se začala smát.
" To je sranda!" zakřičela a dál se smála. Najednou dopadla na zem. Rychle se oklepala a vstala. Rozhlédla se po pokoji a zaměřila se na stůl. Došla k němu a zvedla buchtu.
" Sněz mě?" podivila se a pak jen pokrčila rameny s kousla si do buchty. Najednou se začala zmenšovat až byla malinká jako prst.
" Tak tohle je dobrej matroš." zasmála se znova a vydala se ke dveřím. Ani nepostřehla to, že je tak jak jí bůh stvořil. Otevřela dveře a aniž by se rozhlédla vkročila dovnitř. První čeho si všimla bylo to, že už nemá pevnou půdu pod nohama a opět padá. Dopadlo do keříku s růžemi. Když se postavila všimla si, že před ní stojí žena s opravdu velkou hlavou. Najednou si dala dvě a dvě dohromady. Je v říši divů. Jak se sem k sakru dostala? A neměla by být vymyšlená?
" Ehm, ahoj?" pokusila se navázat kontakt s největší pravděpodobností s královnou.
" Co tu chceš? Hlavu dolů!" zakřičela.
" Ne, počkejte prosím! Přišla jsem sem, protože mi někdo řekl, že bych tu zapadla."zakoktala se Rose. A jen doufala, že si tu pitomou pohádku pamatuje dobře.
" Jak zapadla?"
" Mám uši a ocas a no tak nějak nezapadám. Všichni se mi kvůli tomu smějí. No a někdo mi řekl, že zdejší královna má hlavu obrovskou a bere k sobě ty co nezapadají. Nevím proč, ale nejste královnina sestra?" zeptala se a snažila se vypadat co nejkrotčeji.
" Ne nejsem královnina sestra! Já jsem královna! Právě si řekla, že mám obří hlavu? Hlavu dolů!" znovu zakřičela královna.
" Ne počkejte, jen jsem zopakovala co jsem slyšela. A Vaše hlava není obrovská, proto mě zmátla ta koruna." Obhajovala se Rose.
" Moje hlava není obrovská?" udivovala se královna.
" Ne není. Je stejná jako všech ostatních. Teda až na vlasy." Poznamenala Rose.
" Co? Co je s mými vlasy? Hlavu dolů." Rose už s tím svým hlavu dolů začala štvát.
" Nic s nimi není. Teda až na to,že jsou úžasné. Jak jste udělala tenhle odstín červené? Nebo to je přírodní?"
" Samozřejmě, že jsou přírodní. A vůbec proč jsi pořád za tím keřem. Vylez."
" Nemůžu. Nemám oblečení. Vyhnali mě tak." Královna se zamračila a Rose věděla, že má vyhráno. Právě si naklonila královnu! Teď to jen nepohnojit dokud se odsud nedostane. Pak jí napadlo něco strašného. Co když je Safirika tady? To by bylo strašný. Přitahuje nehody jako lepidlo a taky přitahuje hodně divných lidí.
" Doneste jí oblečení!" zakřičela královna na stráž.
" Moc děkuji."
" Ty nemusíš děkovat drahoušku. Já se o tebe postarám." Řekla rádoby jemným hlasem Královna. Rose pouze polkla a doufala, že se její noční můra nevyplní.

U Safiriky
Safirika se procházela divným lesem až narazila na obří houbu na které byla stonožka.
" Á, Alenka je tady." Co to mele pomyslela si Safirika. Jaká Alenka?
" Promiňte, ale já nejsem Alenka."
" Možná jsi, možná nejsi."
" Cože?"
"Léta jsou tu opravdu krásná?"
" Eh?"
" Jo kloboučník ti pomůže?"
" Kloboučník kdo.."
" Spolu nás zachráníte."
" Koho?"
" Kamarád vždy přijde na pomoc."
" Jaký…"
" Už to vidím. Liška která utočí pálkou."
" Co…"
" Teď bys však měla již jít. Už na tebe čekají."
" Kdo?"
" Tak běž."
" Neví…"
" Běž."
" Ale.."
" Běž."
" Jdu." Odsekla Safirika a šla dál. Najednou jí přerušil hlas vedle hlavy.
" Kampak jdeš?" Safirika se lekla a instinktivně vyrazila rukou vpřed.
" Au." Zaskučil někdo. Safirika viděla válející se postavu na zemi. Nejdříve chtěla pomoci, ale ten chlap jí přišel divný.
" Au. Holka tak to ti teda říkám ty máš, ale ránu." Pochválil jí dotyčný. " takhle složit mě dokázala jen moje milenka." Začal povídat. " to ti teda řeknu. Ta mi jí dala a týden jsem se nezvedl." Povídla dál a když se zvedal. " Tak ty seš ta Alenka ne Alenka."
" EH?" bylo jediné na co se vzmohla Safirika. Vůbec nechápala o čem to ten magor povídá.
" No jakože jsi Alenka, ale taky být Alenka nemusíš." Vysvětlovat chlápek s vysokým kloboukem.
" Je to jasné. Zbláznila jsem se." Začala panikařit Safirika. " Nebo jsem v pořádku a vy jste jen banda magorů." Přemýšlela dál.
" Nejsem magor, jsem kloboučník." Obhajoval se kloboučník.
" Aha a já jsem Harry Potter." Zasmála se Safirika.
" Kdo? No to je jedno Harry. Tak pojď musím tě odvést na čaj. Ten zajíc bývá nervózní, když se zpozdím. Tak pojď. Šup šup." Začal kloboučník a strkal do Safiriky.
" Já nejsem Harry a kam to jdeme." Kloboučník jí však neposlouchal a dál jí vyprávěl o své milence.

U Rose
Rose seděla s královnou v sáloně. Královna jí česala vlasy a povídla jí o svém životě.
" Víš, Rose. Jsem dobrá královna. Možná si můžeš myslet něco jiného." Říkala jí, když jí doplýtala cop.
" Ne já si myslím, že jste ta nejúžasnější královna jakou jsem kdy potkala. Jste spravedlivá a krásná a milá. Jste žena kterou bych jednou chtěla být." Přesvědčovala královnu. Dokud jí bude lézt do zadku bude to ok.
" Zůstaň tu se mnou a já tě vše naučím." Prohlásila.
" Opravdu?"
" Ano." Po odpoledním čaji se Rose vydala na toulky. Vyšla ven a všimla si, že je tam obrovská bouda. Podivila se co tam dělá a tak vešla dovnitř. Uvnitř byla obrovská kočka, která nevypadala přátelsky. Rose zakřičel a pak bylo jen ticho. Královna uslyšila křik a rychle se vydala za oným křikem. Cestou jí potka Will a na královnino nařízení šel s ní. Královna se vydala k boudě a s očekáváním jí otevřela. Nahlédla dovnitř a zarazila se. Rosemary seděla na zemi a na nohách jí dřímala obrovská hlava šelmy, která všem naháněla strach, ale teď byla tak bezbraná a odevzdaná Rose, která jí hladila po čumáku a drbala jí za ušima.
" Královno!" zakřičela Rose a rozpustile se usmála. Milovala kočky.
" Slyšela jsem křik." Oznámila jí královna.
" Och, za to se omlouvám.Lekla jsem se když na mě skočil." Omlouvala se Rose.
" To je v pořádku, ale teď už pojď je čas na vyzkoušení šatů." Zavelela královna.
" Ano, už jdu." Souhlasila Rose a postavila se. Kočka na ní smutně pohlédla a Rose se na ní na oplátku usmála.

U Safiriky
" Kloboučníku kam to jdeme?" nevydržela to Safirika.
" Na čaj." Odpověděl jako by to byla samozřejmost.
"Aha a ke komu?" vyzvídala dál.
" Za tím králíkem." Usmál se na ní a dovedl ji k dlouhému stolu, kde seděl králík a netrpělivě koukal na hodinky.
" Jdete pozdě. Jdete pozdě. Už není čas." Začal poskakovat všude.
" V klidu zajíci." Pronesl Klobouční.
" Já nejsem zajíc, ale králík." Naštval se králík.
" Promiň, promiň. Harry, posaďse." Vybídnul jí kloboučník.
" Nejsem…ne to už je jedno." Vzdala tenhle souboj. S bláznama se nemá cenu dohodovat.
" Tak tohle je Alenka ne Alenka?" zeptal se králík.
" hmm." Odpověděl Klboučník a už se ládoval sušenkami.
" Musíš nám pomoct." Začal králík.
" S čím?"
" S královnu."
" A co je s ní?"
" Je děsná, nemilosrdná a všem seká hlavy." Promluvil Kloboučník.
" A co s tím mám dělat já?" nechápala Safirika.
" Ty jí musíš porazit." Prozradil jí králík.
" Aha."
" Neboj, pomůžeme ti." Slíbil Kloboučník. " jenom musíme najít šklíbu."
" Koho?"
" Šklíbu." Znovu zopakoval, ale dál to neřešil.

U Rose
Rose už byla unavená. Celý den si musela zkoušet šaty a už jí to nebavilo.
" Tak pro dnešek je hotovo." Zavelila královna.
" Dobře." Souhlasila Rose.
" Teď půjdeme do lesa a najdeme tu podělanou kočku." Zavrčela královna. " Wille jdeš s námi a vezmeš tu kočku. Jdeme."
Všichni tři se vydali do lesa. Rose si nemyslela, že je to dobrý nápad, ale nedovolila si nic říci.

U Safiriky
Safirika s kloboučníkem hledali šklíbu.
" Copak to tady máme?" ozval se hlas vedle Safiriky. Ta se rychle otočila a zírala přímo do očí kočky.
" Kdo.." divila se Safirika.
" Šklíbo." Zvolala Kloboučník nadšeně.
" Dobrý den." Pozdravil je. " Kloboučníku, mám dobré zprávy, nemáme tu jenom jednu návštěvu, ale hned dvě. Zaslechl jsem, že se objevila v zahradách úplně nahá. Jo a má prý ocas a uši." Pověděl jim Šklíba. Safirika nenápadně zbledla. Ocas? Uši? Jen ať to není ona. Modlila se. Kloboučník se někam vytratil a Safirika zůstala se Šklíbou sama.

U Rose
Rose následovala královnu. Jako zbraň si vzala basebollovou pálku. Doufala jen, že jí nebude muset použít. Najednou si všimla, že mezi strom někdo je. Vydala se tím směrem. Uviděla Safiriku jak klečí na zemi a nad ní se vznáší kočka. Dala si dvě a dvě dohromady. Ta kočka očividně chtěla ublížit Safirice. Napřáhla se a už už chtěla odpálit kočku velmi daleko.
" Rose, ty jsi jí našla." Zaradovala se královna. Safirika i se Šklíbou se obě dvě otočili na nově příchozí.
" Zatkněte je." Nařídila králvna a už je odváděli do zámku. Královna se usadila na trůn a pokynula Rose, aby si sedla vedle ní. Rose tak učinila a nervózně se podívala na Safiriku. Safirika taky nevypadala nejklidněji.
" Tak konečně tě mám Alenko." Zasmála se královna. Chtěla pokračovat, ale přerušil jí jeden ze ztrážných. " Moje královno, našli jsme tohohle špeha jak se k vám snaží dostat." Dořekl a vhodil do místnosti Kloboučníka.
" Kloboučníku."poznamenala chladně. " Oba jste odsouzeni na useknutí hlavy." Rozhodla. Vojáci sebrali vzpínající se Safiriku a smějící se ho Kloboučníka.
" Proč se směješ." Zavrčela Safirika.
" Je to ironie, jsem kloboučník a přijdu o hlavu." Smál se dál kloboučník. Rose na nic nečekala a vydala se na zahradu. Doufala, že jí kočka pomůže. Safirika s kloboučníkem stály před gilotinou.
" Poslední slova?" Zaradovala se královna.
" Jo ty velká kebule." Zakřičela Rose na obrovské kočce. " Máš tu nevíc brovskou hlavu a stěmahle vlasama vypadáš jako klaun. Joa tentvůj milovaný Will je pěknej kurevník. Spí se všemi. Ženy i muži. Je mu jedno s kým, hlavně, že to nejsi ty."." Pokračovala a zároveň nabrala Kloboučníka se Safirikou na hřbet velké kočky. Poté běželi do lesa.

" Safiriko jsem tak ráda, že jsem tě našla." Začala Rose a objala Safiriku.
" Jo, já o tebe měla taky strach." Kloboučník se před ně postavil a rozpřáhl ruce. Safirika i Rose se na něj zamračili a každá mu dala jednu ránu do žeber. Chvíli si ještě povídali, když vtom zaslechli hlas za nimi.
" Ty jedna, mrcho. Věřila jsem ti. Brala jsem tě skoro jako dceru." Zařvala královna. Rozpřáhla se a chtěla jí uhodit. Avšak nepočítala s velkou kočkou, která stála za ní. Jednou otevřela pusu a královna už nebyla.
" Ty si moje kočička." Začal jí Rose hladit. " ale měla by jsi jí někdy vyplivnout nebo budeš mít bolesti břicha." Navigoval kočku. Všichni se rozesmáli. Najednou se Rose se Safirikou cítily strašně unavené a posléze usnuly.
Když se probudily, ležely na gauči a měly před sebou knížku Alenka v říši divů.
" Teď jsem měla opravdu divný sen." Začala Safirika.
" Jo já taky." Přiznala Rose.
A byl to sen nebo skutečnost?

Následující den - cming soon


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | E-mail | 4. února 2018 v 18:29 | Reagovat

Tak tohle bylo zatím to nejlepší dílo co jsem četla a ten obrázek??? Holky daří se Vám...jen tak dáááááááááááááál

2 Štěpánka Štěpánka | E-mail | 5. února 2018 v 7:00 | Reagovat

Tak to je uzasne...moc se mi to líbilo honem neco dalsiho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama