V zajetí jeruzalémského démona - Rodinné trable

2. března 2018 v 12:00 | Safirika
Ahojte,
po dlouhé době další bonus k démonovi

Opačné chování

Od té doby, co se projevily jejich schopnosti očekával Malik, že se podle toho budou i tak chovat. Spíše očekával, že z Darima bude vzorný asasín, bude si vážit všeho živého a jednoduše, že to bude malý, vzorný, hodný andílek. A od Tazima očekával šprýmy, schválnosti, odpor k zákonům, rodičům a podobné neposlušné, hýřivé a teoreticky špatné chování. Bohužel opak je pravdou. Darim byl jeden velký malér, zlobil, dělal šprýmy a schválnosti a vždy se tomu smál. To si na něm oblíbil Malik, jelikož mu připomínal jeho samotného za mlada. I když i on, stejně jako jeho druhý syn miloval knihy. Na moment se zamyslel. Co jeho děti vlastně zdědili po Altairovi? Vzhled a schopnosti, ale něco z chování? To by měl zjistit a taky by měl Tazima chovat se jako správný démon. To si nařídil jako úkol pro dnešek.

"Darime!" zavolal na chlapce. Došel do tajné místnosti, kterou používal jako soukromou laboratoř a studovnu a vzal odtamtud jednoho pavouka.
"Ano?" zeptal se chlapec a vešel do místnosti.
"Posaď se ke stolu." řekl Malik a i s pavoukem se posadil naproti chlapci.
"Mám nějaký problém?" zeptal se rozpačitě.
"Ne, vůbec ne. Jen jsem s tebou chtěl strávit trochu času a..."
"Je to kvůli tomu, že jsem stejně jako ty démon?" přešel Tazim přímo k věci. Na toto téma s tátou velmi často hovořil.
"Ano. Nemá cenu ti lhát, nebo podobě." řekl a položil na stůl pavouka, který udělal líně pár kroků.
"Co máš v plánu?" zeptal se ho podezíravě.
"Chci, abys toho pavouka zabil."
"Ne."
"Proč?"
"Protože nechci."
"Udělej to!"
"Ne."
"Nic na tom není."
"Ne."
Takhle se dohadovali ještě dobrých dvacet minut. Do místnosti vešel Darim a aniž by si jich všiml, tak si pro něco kráčel. Malik se naštval, vzal pavouka a hodil ho stranou, přímo na Darima. Pavouk mu přistál na obličeji a Darim začal pobíhat po místnosti jako slepice bez hlavy. Nakonec narazil do dveří od pokojíku, pavouka ze sebe s odporem shodil a zavřel se pryč od nich.
"To nic neznamená." zabručel Malik.
"Jistě." odpověděl Tazim a potlačoval smích.

o dalších dvacet minut

"Zab tu mouchu." poručil Malik Tazimovi.
"Ne." a hádka začala nanovo. Darim konečně vyšel z pokojíku a něco si pískal. Prošel kolem nich, mávl rukou a mouchu připlácl ke stolu a nevzrušeně šel dál.
"To je marné, viď?" povzdechl si unaveně Malik.
"Jop." odpověděl Tazim a povzbudivě se usmál a v duchu bratrovi poděkoval. Darim se zatím za zády usmíval.

Bratříček nebo sestřička

Poslední dobou oba dva rodiče na svých chlapcích pozorovali velmi neobvyklé chování. Vůbec se spolu nebavili a i když už spolu prohodili pár slov skončilo to hádkou. Jednoho dne se oba rodiče rozhodli celou situaci prošetřit.
"Darime, pojď na chvilku se mnou, co kdybychom tě zkusili naučit šermovat?" začal Altair. Věděl, že Darim půjde. Vždy ho přemlouval, ať ho učí.
"Jasně! Hurá!" křikl energeticky a běžel za tátou, který s ním šel před pevnost do kruhové arény.
Altair mu podal malý dřevěný meč a sám si vzal, ten pro jeho výšku.
"Začneme několika lehkými kroky, ano?"
"Já zvládnu i ty těžší!" křenil se Darim.
"Jak chceš." a začal lehce útočit. Pevností se ozývaly rány jejich mečů.
"Zajímala by mě jedna věc." začal Altair.
"Jaká?" zeptal se nechápavě.
"Co je mezi tebou a Tazimem. Proč se spolu nebavíte a spíše se hádáte." To Darima vykolejilo.
"Jen tak." zalhal a začal zuřivěji útočit.
"Vždyť jste bratři." pokračoval.
"Možná, ale s Tazimem je děsná nuda." zakňoural. "Nemůžu mít jiného bráchu? Nebo sestru… to je jedno. Určitě by byla lepší než Tazim."
"Takové řeči neříkej." napomenul ho Altair.
"Proč? Vždyť je to pravda!"
"A to je důvod být na něj naštvaný?"
"Ano! Ne! Nevím!" byl v rozpacích.

Mezitím se Malik posadil k Tazimovi, který studoval pár svitků.
"Co to čteš?" zeptal se Malik.
"Svitek." odpověděl podrážděně. Po určitou chvíli bylo v místnosti hrobové ticho.
"Tati, já chci brášku nebo ségru. Darim mě štve. Chci někoho s kým bych si mohl číst a klidně povídat."
"To je velké přání." odpověděl Malik.
"Prosím, nejde to zařídit?" začal prosit.
"A to ti nestačí Darim?"
"Darim je idiot. Vůbec nic nechápe. Jediné co ho zajímá je vyhledávání sporů." Malik pouze nadzvedl jedno obočí.
"Hmm, a nemyslíš, že jenom trochu přeháníš? Určitě by se našlo něco, o čem byste si mohli povídat."
"To… nevím." odpověděl upřímně a sklopil oči. "Fajn, ještě to s ním zkusím."
"To se mi líbí." odpověděl a odešel.

Téhož večera

"Darim chce dalšího sourozence."
"Tazim taky." povzdechl si Altair.
"Víš co to znamená." pošeptal Altairovi do ucha.
"Na to zapomeň!" ohradil se. "Jednou mi to stačilo."
"Ty bys nechtěl další dítě?" vábil ho Malik.
"Nech toho." snažil se z toho vybruslit a otočil se na něj zády.
"Myslím, že by jim další sourozenec prospěl." pokračoval.
"Jo, a pak se budou hádat i s ním."
"Nebo je taky může zcelit k sobě."
"..."
"Já vím, že chceš." opět mu zašeptal a políbil ho na tvář. Altair se na něj otočil a byl okamžitě vtažen do démonovo náručí. A tak to vypadá, že se bratři možná dalšího sourozence dočkají.

Velká hádka

Napětí mezi bratry každým dnem rostlo a hádky mezi nimi se nebezpečně stupňovaly.
"Ty zabedněnče!"
"Idiote, všechno pokazíš! Proč ses nemohl držet plánu!" křikl Tazim na Darima.
"Protože ten tvůj plán nestál za nic!"
"Za to ten tvůj byl ten nejlepší!"
"Nemůžu za to, že jsi děsný strašpytel!"
"Alespoň si nedělám srandu z ostatních!"
"Alespoň mám nějaké kamarády!" to se Tazima dotklo.
"To odvoláš!"
"Nikdy!" oba dva se napřáhli a chystali se poprat, když k nim přišli oba rodiče.
"Co se to tu děje?" spustil Altair.
"Já chci jiného bratra!" křikli oba dva najednou. Altair si s Malikem vyměnili ustaraný pohled.
"Může mi jeden z vás dvou říct o co tu jde?" zeptal se Malik. Oba dva mu všechno řekli a něco málo si na svém vyprávění i přidali.
"Darime, tvůj bratr má pravdu. Měl jsi se držet plánu." řekl vážně Altair. Darim se obrátil na tátu a hledal v něm oporu.
"Myslím, že by jsi si měl vzít příklad ze svého bratra a měl by jsi přestat být tak ukvapený." snažil se mu říct mile Malik.
"Všichni jste se proti mně spikli!" křikl na ně a bylo vidět jak se mu do očí začali hrnout slzy.
"Darime..."
"Určitě jsem v něčem lepší než on!" a ukázal na Tazima. "Že jo?" to už bylo na Darima moc.
"Tak nic." sklopil hlavu. "Když vám jsem tak na přítěž tak vám udělám laskavost a zmizím." křikl a než by to kdokoliv čekal, utekl z místnosti. Běžel k věži, ze které skočil do sena a odtamtud utíkal, co mu malé nožky stačily. Nakonec se schoval na druhé straně vesnice v kupce sena.

Usmíření

Svým útěkem vzbudil obavy u obou rodičů.
"To jsme přehnali." začal Malik a přecházel po místnosti.
"Tazime, proč se vlastně hádáte? Jste bratři měli byste si pomáhat. Ty máš vlastnosti, které Darim nemá a zase naopak. Doplňujete se." začal Altair a posadil se vedle Tazima.
"Já… nevím." odpověděl upřímně.
"A i když tě bratr štve, dáš mu ještě šanci?" Tazim kývl na souhlas. "Dobře, teď ho půjdeme najít. Jsem si jist, že se daleko nemohl dostat." zavelel Altair.
"Nebude lepší se rozdělit?" zamyslel se Malik.
"Asi, a jak se dozvíme jestli ho ten druhý našel?"
"Hmm, dobře, žádné rozdělování. Najdeme ho spolu. Jako rodina."
"To se mi líbí." souhlasil Altair a všichni se vydali hledat Darima.

Pomalu se začalo schylovat k večeru a Darim byl stále schovaný v seně. Odmítal se vrátit zpět. Jak ho mohla jeho rodina tak potopit?
"Darime!?" zaslechl, jak volají jeho jméno. Ale neznělo to vůbec naštvaně. Spíše ustaraně. Určitě ho chtějí obměkčit. To se jim ale nepovede. Ještě více se schoulil do sena.
"Darime..." řekl Altair a spolu s Malikem se posadili na okraj kárky se senem.
"Víme, že tam jsi." řekl Malik a odhrnul seno aby viděl na svého syna.
"Nechtě mě v klidu umřít." zakňoural a pokusil se zahrabat do sena, však marně.
"Co bychom byli za rodiče, kdybychom tě nechali umřít, hmm?" ušklíbl se Malik, i když to nebylo zrovna na místě.
"Šťastní?"
"Nebuď bláhový, záleží nám na tobě." ujal se slova Altair.
"Tak proč?" nechápal.
"Darime, ty a tvůj bráška se navzájem doplňujete. Ty jsi jako divoký a nespoutaný oheň a on je klidný jako voda. Chápeš o čem mluvím?" Darim kývl hlavou na souhlas. "To je dobře. Povíš mi, proč vlastně s Tazimem nevycházíš?"
Darim se zmyslel a nemohl vymyslet žádný vážný důvod. Všechny ostatní důvody byly pouze výmluvy.
"Co kdybyste se usmířili, co myslíš?"
"Jo, omluvím se mu hned teď!" opět se usmíval.
"Tak vylez, Tazim je hned tady." povzbudil ho.
Darim vylezl, stoupl si před Tazima s podíval se mu do očí.
"Mrzí mě co jsem o tobě řekl… Budeme zase bratry?"
"Taky mě to mrzí." řekl Tazim a objal ho. Darim ho taky objal a oni opět vypadali jako rodina.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 4. března 2018 v 12:33 | Reagovat

Úžasné O_O

2 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 4. března 2018 v 12:34 | Reagovat

[1]: spřátelíš blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama