Ukáza

29. dubna 2018 v 17:13 | Rosemary
AHojda milí čtenářové, tady Vám posílám ukázku z mé další povídku: Pár kroku ke štěstí

Byl jsem velmi unavený. Celý víkend, strávený v práci se na mně podepsal. Ráno vstávání v 5 hodin a večer jít spát až po půlnoci. Jediná věc, která mě těšila, byla ta, že na mě čeká můj milovaný. S Tobiasem jsem chodil už 8 let. Vyznal jsem se mu, když mi bylo 15. Krátce na to jsme spolu začali chodit a po necelých dvou letech se konalo velké stěhování.

" Zlato, jsem doma," zakřičím mezi dveřmi. Normálně na mě čekal u dveří, ale dneska tam nebyl.
" Zlato?" nikdo se neozval a tak se vydám do naší ložnice. Když vejdu, krve by se ve mně nedořezalo. Můj milovaný si to rozdával s holkou.
" Děláš si ze mě prdel!" zakřičím.
" Patricu?" vydá ze sebe.
" A koho bys jiného čekal? Třeba další šlapku?" moje zlost je na nejvyšší možné výši.
" Hele!" ozvala se ta mrcha.
" Žádný hele. Jako co si myslíš? Že si sem můžeš vodit koho chceš?"
" Vlastě, jo myslím si to, protože zapomínáš na jednu důležitou věc." odporoval mi Tobias.
" Jo a na jakou?" odvětil jsem ironicky.
" Tenhle byt je psaný na mě." V tu chvíli mě polil studený pot. Měl pravdu. Sice jsme ho kupovali společně, ale domluvili jsme se, že bude psán jen na jednoho a na toho druhého auto. Chtělo se mi brečet. Co mám asi tak teď dělat?!
" Fajn." Vzdal jsem se. Obešel jsem postel a vrhl se ke skříni, začal jsem z ní vytahovat moje věci a házel jsem si je do batohu, protože jsem tam už dále nemohl zůstat.
" Patricu, co to děláš?" ozvalo se za mnou.
" Co myslíš, že dělám? Zrovna teď jsem dostal chuť si protřídit prádlo." Vyjelo ze mě.
" Páťo nesmíš mě opustit, už jsme spolu tak dlouho." Snažil se mě ten nevděčník přemluvit.
" Na to jsi měl myslet dřív, než si tý krávě strčil ptáka tam kam slunce nesvítí." Sebral jsem tašku a šel jsem ke dveřím.
" Patricu, Patricu počkej. Páťo." Křičel za mnou, ale já se ani neotočil. Sednul jsem do auta a začal mlátit do volantu.
" Proč? Proč právě já?" z očí mi začaly kanout slzy. Nastartoval jsem a chtěl jsem jet do nejbližšího hotelu. Jel jsem po prázdné cestě, když v tom se najednou něco vyřítilo z boku. Strhl jsem volant, ale nevšiml jsem si stromu, do kterého jsem narazil. Začala mě obklopovat tma a mé celé tělo bolelo. Poslední co mi prolétlo hlavou byla neuvěřitelná křivda od člověka, kterého jsem miloval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama