V zajetí Bradavických démonů part 1

6. dubna 2018 v 12:00 | Safimary
Ahojte lidičkové,
tak tady je úplně nová povídka, která je zároveň pokračováním Eyes of serpent a V zajetí jeruzalémského démona.V tomto příběhu se tyto da světy střetnou a zde se dočtete,co se v takovém případě může stát. Snad se bude líbit

Kurzíva - Eliabeth z Eyes of Serpent
Tučně - Tazim z V zajetí jeruzalémského démona

Zase jsem se nepohodla s tátou. Myslí si, že jsem malá holka a nedokážu se o sebe postarat. Hlavně když jde o kluky. Měla jsem mít dneska rande s jedním klukem z Nebelvíru. Nevím co mu vadilo víc jestli to, že je z Nebelvíru nebo, že je starší. A tak jsme pohádali. A jako obvykle, jsem se utekla schovat na dámské záchody ve třetím patře jinak známe taky jako záchody Ufňukané Uršuly.


" Ahoj Uršulo. Můžu se tu schovat?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
" Samozřejmě. Alespoň nějaká společnost. Víš, když jsi mrtvá tak je tu docela nuda. Zase jsi se pohádala s tátou?"
" Jo. Nechápu co má proti tomu, že bych s někým chodila."
" Závidím ti tvoje starosti. Já už dlouho nic necítila."
" Ach jo. Přeji si, abych konečně mohla někoho potkat aniž by mi do toho táta kecal." Jen co jsem to dořekla všude okolo mě zapraskalo světlo a zvedl se vítr. Chvíli se nic nedělo jen vítr slábnul a pak najednou před mnou stál pohledný mladík v divném oblečením, který vypadal více zmatený než jsem v tu chvíli byla já sama. Zvláštně se na mě podíval. Měla jsem z něj husí kůži a jeho oči vypadaly jako kdyby mi viděly až na dno duše. Zkusila jsem se pohnout, ale jen co jsem změnila pozici, změnil pozici i on. Cítila jsem mezi námi jiskření, ale než jsem dokázala zaostřit na pocity, které on právě cítil, přerušila nás Uršula.
" Oh, taky bych chtěla umět takhle kouzlit, abych si přála kluka a on se tu zjevil." Jen co Uršula promluvila vypadalo to jako kdyby neznámí lehce zamrzl, ale velmi rychle se vzpamatoval. Cítila jsem v něm nejistotu, nevíru, ale taky něco jako úžas. Uršula se k němu začala pomalu přibližovat, ale neznámí od ní zase oddalovat. Uršula ho nahnala až ke stěně. Chtěla jsem mu pomoct, ale nemohla jsem. Cítila jsem z něj neznámé nebezpečí, ale také mě jistým způsobem uklidňoval. Najednou mu vyjely dvě ostré dýky z rukávů. Nikdy před tím jsem nic takového neviděla. Popravdě jsem o tom četla v jednom z arabských svitků tak je možné, že on se to taky takhle dozvěděl a teď je pouze kopíruje. Jenomže nato aby je pouze kopíroval byla práce perfektní.

Půjčil jsem si otcovu knihu kouzel a našel v ní velmi zajímavé kouzlo. Kouzlo, díky kterému, nyní cituji "Lze klíčovou dírkou nahlédnout do jiného světa". Samozřejmě mě to velmi zaujalo a chtěl jsem to vyzkoušet. Vše jsem si vše připravil a myslel, jsem že pouze do toho světa nahlédnu, skrze vodní hladinu, ale bohužel, to se nestalo. Určitě se muselo něco pokazit, jelikož když jsem přidal poslední ingredienci, začala se v kotlíku tvořit hustá mlha, která mě celého obklopila. Nemohl jsem vidět na krok. Když se konečně rozplynula, stál jsem v podivné šedivé místnosti. Ta místnost vypadala staře. Naproti mně stála velmi krásná dívka, řekl bych mého věku ve zvláštním oblečení. Nespouštěl jsem z ní oči. Mé soustředění přerušila jakási velmi hlasitá, napůl průhledná dívka. Sice měla lidskou podobu, ale nevěřím, že to je člověk. Začalo se to ke mně přibližovat. Automaticky jsem couval, ale vůbec to nepomáhalo. Narazil jsem do zdi. To je špatné pomyslel jsem si. Najednou jsem si na něco vzpomněl, aktivoval jsem skryté čepele a zaujal bojový postoj, připraven se bránit.
"Jen si bodni do ubohé Uršuly, tu to přece nebolí." Zafňukala neznámou řeči a zněla uraženě a celkem naštvaně a k mému úžasu se nabodla na mé čepele, které jejím tělem lehce prošly. Vytřeštil jsem na ní oči a všiml si, kde se nyní nacházejí mé ruce, když čepele prošly skrz. Možná to byla jen špatná shoda náhod, ale mé ruce se dotýkaly, ehm jejího poprsí. Cítil jsem, jak se mi do obličeje nahrnula krev. Skryl jsem čepele a ruce stáhl k tělu.
"M-moc s-se o-omlouvám." vykoktal jsem a očima zabloudil k dívce, jenž tam stála a vše sledovala. Očima jsem ji prosil o pomoc.

Ten kluk se na mě podíval tak upřímným pohledem, že jsem neodolala a podívala jsem se mu do mysli. Vím, že by se to nemělo dělat, ale když se před vámi objeví sexy kluk, který vypadá jako z minulosti a navíc mluví starou arabštinou prostě vám to nedá a taky se o něm budete chtít dozvědět co nejvíce. První co mě zarazilo, bylo to, že jsem se mohla dostat jen k povrchovým myšlenkám, ale i to stačilo, abych se dozvěděla, že není z této doby. Má dva bratry a dva otce. Jako já. Začal mi být sympatický. Rozhodla jsem se mu pomoct.
" Uršulo, přestaň, děsíš ho. Jdi od něj." Promlouvala jsem k Uršule a všimla jsem si, že se zamračil. Nejspíš mi ani nerozumí.
" Ale on mě bodl." Nafoukla se Uršula. Pouze jsem si povzdechla.
" Ne, to ty jsi se nabodla. On se pouze bránil. Nejspíš nikdy ducha neviděl." Dořekla jsem a dál jí odháněla od neznámého.
"Fajn." Urazila se a zmizela v záchodě.
" Bože komu jsem co provedla?!" zeptala jsem se sama sebe a znovu se podívala na neznámého. Ten teď pouze stál. Už vypadal klidnější.
" Ahoj." Řekla jsem starou arabštinou a doufala jsem, že můj přízvuk nezní příliš idiotsky.

Ta překrásná dívka odehnala tu, co se na mě lepila. To od ní bylo velmi milé. Zvlášť když uvážíme fakt, že pomohla naprostému cizinci. Zarazilo mě ale, že jsem ve své mysli cítil něčí přítomnost. Jako kdyby to něco chtělo číst mé myšlenky. Doma máme taky pár takových bytostí, tak si v hlavě neustále tvořím ochranou zeď, nebo bariéru, která mi chrání mé soukromé myšlenky a vzpomínky. Mám však takové tušení, že to byla ta dívka. Sice její řeči nerozumím, ale je mi velice sympatická a musím uznat že mě svým způsobem přitahuje. Na nic takového bych však v tuto chvíli neměl myslet.
Zničehonic na mě promluvila mou řečí. To jsem netušil, že ji někdo tady bude umět. Její výslovnost byla obstojná a měla nosový přízvuk. Nemůžu si pomoct, ale dělalo jí to mnohem roztomilejší.
"Mír a pokoj s tebou." opětoval jsem pozdrav. Doufám jen, že pozná že se jedná o pozdrav.

" Mír a pokoj s tebou. " řekl ten mladík. Jsem si jistá, že to je jejich pozdrav. Přemýšlela jsem na co se ho mám zeptat jako první. Nakonec jsem usoudila, že klasické otázky by prozatím mely stačit.
" Kdo jsi a kde jsi se tu vzal?"

"Mé jméno je Tazim a pocházím z Masyafu ze Sýrie. A smím-li znát tvé jméno?" zeptal jsem se nejistý její druhé otázky. Sám pořádně nevím co se stalo. Nejraději bych byl co nejnenápadnější a nevěřil ostatním, ale nevím proč, ale mám takový pocit, že jí věřit mohu.

"Já se jmenuji Elizabeth. Tazime, můžu ti tak říkat? Jaký je rok tam u vás?" snažila jsem se tomu přijít na kloub. Avšak musím na to pomalu, abych ho nevyděsila nebo cokoliv jiného. Najednou jsem uslyšela zvonění na hodinu.
" Do háje. První hodina lektvary. Táta mě zabije, když zjistí, že tam nejsem. Do prčic." začala jsem nadávat a ani jsem si nevšimla, že nadávám jeho řečí a tudíž můj rozhovor se sebou vyslechl i Tazim.

Již jsem chtěl odpovědět, když začala nadávat. Sice se to na dívku nehodí, ale nemůžu si pomoc vypadala lehce komicky a mile zároveň. Musel jsem se nad tím lehce pousmát.
"Hodina? To je tady škola? Nebo je to spíše domácí výuka?" zeptal jsem se, když přestala nadávat již s vážnějším výrazem. Jak to, že jsem se dostal z Masyafu do neznámé školy?

Lekla jsem se, když promluvil. Měl tak nezvykle hluboký hlas. Nevím proč, ale i když vypadal na mého vrstevníka jeho oči říkaly, že je mnohem starší.
" Ano, tohle je škola. Jmenuje se Škola čar a kouzel v Bradavicích. Momentálně se nacházíme ve Skotsku a rok je 2015." Odpověděla jsem mu a čekala jsem na jeho reakci.

"2015?" nemohl jsem věřit vlastním uším. Tušil jsem jinou dobu, ale tohle. Byl jsem v šoku. Škola čar a kouzel, to i chápu, je to oproti mé době dost pokrokové, ale ten rok jsem nečekal. A ke je sakra Skotsko. No, mám dost věcí k prostudování.
"T-takže ty ovládáš kouzla?" zeptal jsem se, abych vyplnil to ticho, které tam vzniklo.

"Ehm, jo něco málo. Ale nejdříve budeme muset vymyslet jak tě vrátíme do tvé doby. Obracečem času by to asi nešlo. Lektvarem taky a žádné kouzlo neznám." přemýšlela jsem. Pak mě něco napadlo.
"Tazime, půjdeš se mnou prosím za naším ředitelem školy? Je to mocný kouzelník a možná nám pomůže z téhle situace." optala jsem se ho.

"Abych pravdu řekl, dostal jsem se sem pomocí lektvaru, ale jeho přesné složení si nepamatuji. A myslíš, že mi bude moc pomoct?" zeptal jsem se s náznakem obav. Věřím jí, ale i tak mám své pochyby ohledně toho všeho.

"Takže lektvar jo? Hmm, to bude spíše parketa pro otce. Sice se v nich také hodně vyznám, ale nemiluji je tolik jako on. Náš ředitel je jeden z mála kouzelníků, kteří doopravdy dokážou nemožné a když už nebude znát odpověď, navede nás správným směrem." řekla jsem a i nadále přemýšlela jak mu pomoci. Nakonec jsem se rozhodla, že jít za Brumbálem je nejlepší možnost. Přistoupila jsem k neznámému a k mému potěšení nezačal ustupovat jako u Uršuly. Vzala jsem ho za ruku a odváděla jsem ho z dámských záchodů.
" Musíme být tiše, aby na nás nikdo nepřišel. Přece jenom jsou tohle pořád dámské záchody a ty tím pádem tu nemáš co dělat."řekla jsem zlehka a usmála jsem se na něj.

Dámské záchody? To mám vážně štěstí. No, ten Brumbál zní slibně. Doufám, že mi pomůže, i když nevadilo by mi se tu chvilku zdržet.
"No, tuším, že by nás moc lidí nemělo spatřit, když je hodina." nadhodil jsem a následoval jí do neznáma. Popravdě jsem rád, že jsem na ní narazil, jelikož je to tu rozlehlé jako v pevnosti a určitě bych tu určitou dobu bloudil.

" Jo to je další věc. Teď bych měla sedět na hodině a vařit Kostirost." přitakala jsem a zasmála se když jsem si vzpomněla na otcův výraz, když jsem ho udělala poprvé. Taková nevíra. Šli jsme ztichlým hradem. Přemýšlela jsem jestli mám něco říci. Procházely jsme okolo portrétu a najednou na mě zasyčel jeho obyvatel. Byla to osamocená krajta, se kterou si často povídám.
" Ahoj malčččká."
" Dobrý den."
" Koho to tu máme? ČČČí je to mládě?"
" Nevím na to sssse sssnažžžím přijít."
" Dej sssi na něj pozzor. Cccítím z něho nebzzzpečí. Nechccci aby ti někdo ublížžil moje mládě."
" Neboj ssse. On mi neublížží." domlouvala jsem jí. Pak mi došlo, že Tazim vůbec nerozumí co říkám a tak jsem se na něj podívala. Vypadal šokovaně. A já nevím jestli je to z hadí řeči a nebo nikdy neviděl pohybující se obrazy.

Pokud budete chtít pokračování prosím zanechte koment.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Kira | 10. dubna 2018 v 19:50 | Reagovat

totáááááááááááááááááááál....dlaší další další..ještě ještě ještě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama