V zajetí Bradavických démonů part 2

29. dubna 2018 v 17:11 | Safimary

Ahooojky jsme tu zas po deší době.. Moc se omouváme, ale máme teď maturity a tak skoro nic nestíháme....tady je další díl tak enyoi...


Kurzíva - Eliabeth z Eyes of Serpent
Tučně - Tazim z V zajetí jeruzalémského démona



Docela mě překvapilo, když jsme procházeli chodbou kolem jednoho obrazu a ten obraz začal mluvit. Mluvil k Elizabeth jazykem hadům a k mému překvapení ona mu odpovídala. Zajímalo by mě, o čem mluvili. Moc hady nemusím. No, neměl bych být už tolik překvapený. Vždyť musím vypadat komicky. No, pro teď už vím, že tu mají podivné lidi, kouzelníky a živé obrazy. Vždy když projdeme kolem obrazů, tak mě sledují. Je to nepříjemné a já jsem neustále připraven k obraně.


" Promiň, jen mě chtěl pozdravit. Nikdo s ní moc nemluví. Taky je pravda, že na celém hradě jsem jen já u můj druhý táta kdo s ní dokáže mluvit." omlouvala jsem se mu. Pokračovali jsme do ředitelny, když v tom jsem zaslechla jak někdo jde. Podle hlasu to byl Septem Malfoy. Nikdy jsem ho moc nemusela. Je arogantní a myslí si o sobě bůh ví co. Rychle jsem Tazima popadla a strčila ho do nejbližší třídy. To jsem však nečekala, bylo, že Tazim byl stále nervózní a tím jak jsem ho popadla jsem ho překvapila a on se začal bránit. Tak jsme oba skončili na podlaze. Tazim byl nade mnou a opět mu z rukávu koukaly dýky. Musím říct, že byly nádherné. Až se trochu uklidní požádám ho, aby mi je ukázal.

Netuším co to do mě vjelo, možná můj asasínský výcvik a tátova slova ať nikomu nevěřím, ale nyní jsem Elizabeth mířil čepelí na krk. Zezadu jsem zaslechl blížící se kroky. Byli blízko. Neváhal jsem, skryl jsem čepele, oba nás postavil na nohy, přitáhl jí k sobě a schoval nás za široký sloup.
Zadíval jsem se do jejích smaragdově zelených očí a dal si prst před ústa aby zůstala zticha. Spolu jsme čekali až kroky přejdou.

Tazim si mě přitáhl k sobě a spolu jsme čekali až Malfoy přejde. Cítila jsem jeho horký dech na své tváři, z jeho těla sálalo teplo a jeho vůně byla omamná. Začalo mi bušit srdce a doufala jsem, že si toho Tazim nevšimne. Když nás Malfoy míjel zastavil se, a sehnul se pro něco na zemi. Zvedl mojí brož, která mi vypadla, když na mě Tazim skočil. Chvíli si ji prohlížel než si jí strčil do kapsy.
" Budeš moje Snapeová. A pak přetáhnu tu tvojí sladkou prdelku." zasmál se a šel dál. Byla jsem naštvaná. Jak se ten hajzl opovažuje. Určitě mu nechám svojí prdelku. Ani jsem si nevšimla, že se mračím a tisknu se více k Tazimovi jako kdyby mě mohl ochránit.

Nevím, kdo to šel, ale vím že když si ho Elizabeth všimla, tak se ke mě víc přitiskla. A navíc v jeho hlase byl znát jed a samolibost. Takoví lidé jsou nejhorší. Bohužel jsem nerozuměl, co říkal, ale to mi nevadí. Jsem si jist, že ho dokáži porazit. Kouzelník nekouzelník.
Její přítomnost mi byla velmi příjemná a cítil jsem něco, co slovy nedokáži popsat. Lehce jsem jí pohladil po zádech, jako znamení dobré vůle a když byl vzduch čistý, pustil jsem jí.
"Moc se omlouvám." zamumlal jsem se sklopenýma očima. Jistě mě vidí jako nějakého podivína.

" Za co? To já bych se měla omluvit. Promiň, že jsem na tebe tak skočila, ale věř mi, tohle není člověk, kterého bys chtěl poznat." Usmála jsem se na něj a pokynula jsem hlavou, aby šel za mnou. Konečně jsme se dostali až k Brumbálovi.
" Milka čokoláda." řekla jsem heslo a vešli jsme do Brumbálovi pracovny.
" Pane profesore, máme problém." řekla jsem překvapenému řediteli.
" Dobrý den slečno Snape. A kdo pak je tohle?" zeptal se Brumbál a podíval se na Tazima.
" Víte to je Tazim a tak trochu je nebo spíš není z téhle doby."
" Hmm, zajímavé. Pane Tazime smím Vám tak říkat? Proč jste k nám zavítal?"
" Víte pane, on Vám nerozumí." a tak jsem přeložila to na co se ho ředitel ptal.

Vešli jsme do pracovny, kde stál postarší muž dlouhým bílím plnovousem. S Elizabeth pronesl několik slov a poté se obrátil na mě. Zprvu jsem mu vůbec nerozuměl, ale Elizabeth překládala jeho slova pro mě a moje pro něj. Ptal se mě na spoustu věcí. Nejvíce ho zajímalo odkud pocházím a jak jsem se sem dostal.
"V otcově knize jsem našel jeden lektvar, který se mi vymknul z rukou a dostal mě sem. Bohužel si nepamatuji jeho složení a ani mi není znám žádný jiný způsob jak se dostat zpět domů." dokončil jsem své vyprávění a vyčkal na jeho překlad.
"To je velmi podivuhodná situace." pronesl Brumbál. "Pane Tazime, navrhuji, abyste tu po nějakou dobu zůstal, než nalezneme správné řešení, jak Vás dostat domů."

Jen co Brumbál dořekl, že by tady Tazim měl zůstat něco ve mně bylo nesmírně šťastné.
" Věřím, že slečna Snape Vám bude dělat překladatele. Avšak, aby jste rozumněl alespoň něčemu dám Vám tohle naslouchátko, které bude překládat. Má jen jedinou chybu. Aby něco přeložilo musí to slyšet velmi dobře." dořekl Brumbál a podal Tazimovy naslouchátko.

Brumbál mi podal "naslouchátko" které vypadalo jako malý červík s vrtákovitou hlavou. Jsou neškodní a dá se jich lehce zbavit. Letmo jsem se nad tím pousmál, jelikož přesně to samé dal táta abovi, když musel k mongolům. Pro mě to naslouchátko nemá žádnou vadu, jelikož jako démon mám lepší sluch. Dal jsem si naslouchátko k uchu a samo se mi zavrtalo dovnitř. Trochu to zabolelo, ale nedal jsem to najevo.
"Mám jen jeden dotaz, sice nyní budu rozumět Vaší řeči, ale i tak ostatní nebudou rozumět mě." řekl jsem. Možná, že to bude o důvod víc, proč trávit čas s Elizabeth.

Přeříkala jsem co řekl Tazim. Taky mě to zajímalo, přece jenom jsem asi jediná co mu tu rozumí.
" Samozřejmě, že Elizabeth bude s teboou. Takže budeš rovnou zařazen do Zmijozelu. To je vše, teď utíkejte na oběd. Mám pocit, že bude něco sladkého." usmál se na nás Brumbál. Odešly jsme s Tazimem od brumbála a rovnou se vydali do velké síně. Nadechla jsem se před tím než jsem vstoupila. Všichni ve velké síni najednou ztichly. Ničeho jsem si nevšímala a šla si sednou ke stolu. Lehce jsem zatahala Tazima za rukáv, aby mě následoval. Usadila jsem se a podívala se k učitelskému stolu. Táta na mě koukal nesouhlasně a tatínek jen zědavě. Tazim seděl vedle mě a lehce nadskočil, když se objevilo jídlo. Musím podotknout, že Brumbál měl pravdu. K obědu byly palačinky.

Brumbál mě zařadil do nějakého zmijozelu. Nemám ponětí, co to je, ale budu to muset zjistit. Bylo akorát čas na jídlo a Elizabeth mě odvedla do velmi rozsáhlé místnosti, kde se nacházeli dlouhé stoly u kterých sedělo spoustu lidí. Všichni nás se zvědavostí sledovali a něco si šuškali. Vsadím se, že to je kvůli mě. Posadil jsem se vedle ní a popravdě mě překvapilo, když se na stole objevilo jídlo. Nacházelo se tu všechno. Od sladkého po slané, kyselého op pálivé. Nejvíce se zde ale nacházely sladké placky. Moc se mi to nezdálo, jenomže všichni ostatní se jimi nacpávali, tak asi nemohly být tak hrozné. Sundali jsem si rukavice a vzali si jednu sladkou placku. Sundal jsem si rukavice a jednu si vzal. Ulomil jsem si z ní kousek a dal si ho do pusy. Nebylo to špatné. Ohlédl jsem se na Elizabeth. Její zrak směřoval ke stolu dospělých.

Ještě jednou jsem se podívala na tátu. On se na mě koukal celou dobu a naznačil mi, že abych za ním zašla. Pouze jsem odevzdaně kývla. Oběd proběhl v klidu, když nepočítám těch pár zvědavých pohledů. Po obědě jsem zavedla Tazima do tátova kabunetu. Zaklepala jsem a čekala až mě otec vyzve.
" Dále." ozvalo se a tak jsem i s Tazimem vešli dovnitř. Táta seděl na židly a hned vedle něj taťka. Polkla jsem a připravovala jsem se na výslech.
" Eli drahoušku nechceš nás představit?" začal Harry mile.
" Oh, dobře. Tátové, tohle je Tazim. Tazime tohle jsou mí rodičové." začala jsem.

Elizabeth mě zavedla do místnosti plné lektvarů, kde se nacházeli její rodiče. Má dva táty stejně jako já. Představila nás.
"Jmenuji se Tazim. Moc mě těší." představil jsem se a mírně uklonil. Zdálo se mi to více zdvořilejší.

Přeložila jsem co řekl Tazim. Taťka se na něj usmál, ale táta se jenom mračil.
" Kde jste se poznali? Jak to, že o něm neví žádný učitel?"vyjel táta
" Tati, nech toho.Pan ředitel o Tazimovi ví a dovolil mu tu zůstat." bránila jsem Tazima.
" No jo, ale ke se tady vzal? A proč je s tebou?" nevzdával se táta.
" Do toho odkud je ti nic není. A já jsem s ním, protože neumí naší řeč."
" Eli, to je hezké, že pomáháš kamárádovi." pronesl taťka a došel k Tazimovi. Chvíli si ho prohlížel a pak se na mě podíval stylem, který mi říkal, že ví o co tu jde, ale tátovi nic říkat nebudeme. Usmála jsem se na něj.
" Tazime, vím, že je to krajně nevhodné, ale mohl by jsi na Elizabeth počkat venku? Potřebujeme uklidnit jejího až moc ochranářskéh otce." zavtipkoval táta a mrkl na Tazima.

"Jistě pane." odpověděl jsem a odešel za dveře. V tuhle chvíli tu nebyli žádní studenti. Zavřel jsem za sebou dveře a opřel se o zeď. Moji pozornost upoutala zvláštní přítomnost, která zmizela za roh. Nasadil jsem si kápi a rychle se tam podíval. Byl to ocas hada, který zmizel za dalším rohem. Přidal jsem do kroku. Když jsem toho tvora dohnal.Ohlédl jsem se po něm za roh. Byla to slepá ulička. Nikam by se nemohl shovat. Nebyl tu ale. Nastražil jsem uši a přišel blíže ke zdi. Za ní jsem zaslechl slabý sikot. Malinko jsem poodešel a aktivoval svůj orlí pohled. Ten mi pomohl odhalit cihlu, která sem nepasovala. Lehce jsem na ní zatlačil, ona zajela do zdi, která se s křupáním otevřela a odhalila tak tajnou cestu. Opatrně jsem do ní vešel a tajný vchod se za mnou zavřel. Teď mi nezbývá nic jiného než pokračovat.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama