Dračí poklad - Královský únos

18. května 2018 v 21:00 | Safirika

Bylo nebylo ve světě mocných králů, hrůzu nahánějících draků a příběhů starších než sám čas, se nacházela země, které se přezdívalo ohnivá. V této zemi se nacházelo království Skryté v listí. V tomto království vládl velmi mocný ale hodný král Minato se svou ženou Kushinou.
Spolu měli dva syny. Starší měl dlouhé, tmavě oranžové vlasy, které nosil svázané do culíku. Výrazné rudé oči a tři čárky na každé tváři, které připomínaly zvířecí vousky. Byl vysoký s atletickou postavou a jelikož byl prvorozeným, byl i dalším nástupcem na trůn.
Mladší syn jakoby z oka vypadl svému otci. Měl krátké rozcuchané blonďaté vlasy, které se na slunci zlatě leskly. Oči modřejší než samo nebe a samozřejmě měl stejné "vousky" jako jeho bratr. Byl o hlavu menší, ale povahou byl mnohem veselejší a živější, i když oba dva milovali šprýmy a legraci.


Nyní se Naruto, králův mladší syn nacházel u krásného jezírka, jehož hladina byla tak čistá až bylo vidět kamínky na dně a proplouvající kapry koi. Toto jezírko tvoří neviditelnou hranici mezi královskou zahradou a listnatým lesem, který se táhl po většině území. Proto se tomuto království přezdívalo Skryté v listí. Princ seděl na břehu a přemýšlel co má dělat. Nechce si vzít někoho koho ani nezná . Chce si vzít někoho, koho bude milovat. Smutně si povzdechl a z pod své košile vytáhl malý medailon, který se při zapadajícím slunci krásně leskl. Začal si pobrukovat dračí píseň, kterou mu kdysi zpívala jeho matka jako ukolébavku ke spaní. Bylo mu tam příjemně a tak přešel z pobrukování přímo do zpěvu. Měl příjemný melodický hlas jako jeho matka.
Náhle ho ovanul silný chladný vítr a vše kolem něj utichlo. Ptáci přestali zpívat a šumění větru až nahánělo strach.
V keři naproti němu něco zapraskalo. Bedlivě to místo pozoroval. Ulevilo se mu, když z keře vyšla povědomá tvář.
"Kuramo, co tu děláš?" zeptal se.
"Šel jsem za tebou. Po tom fiasku jsem si myslel, že tě najdu tady." a nabídne mu vlídný úsměv.
"Jestli mě jdeš přemluvit, tak to rovnou můžeš odejít. Svůj názor nezměním."
"Já vím..." odpověděl a přistoupil blíž.
"... Chceš říct, proč jsem si zvolil tak obtížný úkol?"
"Aby všichni viděli, jak jsi silný a odvážný?" ušklíbl se Naruto.
"Ne, ale abych oddálit to, co chtějí rodiče po tobě. Jenomže ty máš alespoň ještě na výběr. Já takové štěstí nemám."
"Co tím chceš říct?" zeptal se nechápavě a dál si pohrával s medailonem. Vítr nabral na síle a za lesem se ozval nelidský řev.
"Co to bylo?" vyjekl zděšeně.
"To nevím, ale nezní to moc dobře." odpověděl tiše Kurama a začal si připravovat kuši. Nad lesem vyletěl mohutný drak, jehož šupiny se na světle rudě leskly a mířil k nim. Kurama po něm vystřelil, ale šíp se pouze od jeho těla odrazil. To není dobré.
"Utíkej, Naruto! A nikde nezastavuj!" vykřikl na svého bratra a znovu pálil. Naruto tam stál jako v transu. Opravdový drak. Byl tak v úžasu, že nevnímal ani svého bratra.
"Naruto!" křičel Kurama, ale marně drak ho již měl ve svých spárech. Naruto se neodvážil ani křičet. Z toho všeho se mu udělalo špatně a omdlel.
Pojďme si ale nejdříve říct, co se stalo předtím.

*-*-*-*-*

"A co třeba princezna Hinata z království Hyuga? Zdá se být milá."
"Jo, ale sotva se ke mně přiblíží, neustále se schovává a když se na ní podívám nebo s ní promluvím, omdlí. A navíc ten její bratranec, mi dost leze krkem."
"Neji sice není nástupcem trůnu, ale král ho díky jeho skvělým schopnostem jmenoval na princezninu osobní stráž." dodá jeho matka jako informaci. Jenom si představí, že by na něm neustále měl oči ten arogantní, o osudu breptající tupec, ho znechutí.
"A co třeba Uchiha království. Se Sasukem jste si minule celkem dobře rozuměli." nadhodil jeho otec.
"Ten? Nikdy!" vykřiknul princ a zkřížil ruce na hrudi.
"Proč ne?" zeptali se jeho rodiče.
"Neustále si hraje na něco extra, vychloubá jak je skvělej, jak má silné království a neustále nadává na svého bráchu, který je mnohem snesitelnější." odseknul.
"Naruto, víš že nám to moc neulehčuješ." povzdechnul si král.
"No a co má být! Nikoho z nich nechci a nikoho z nich si nevezmu!" křičel Naruto na celý zámek.
"No tak Naruto, uklidni se, prosím." snažila se ho uklidnit jeho matka.
"Navíc znáš zákon. Musíš si vzít někoho královské krve a tohle jsou všichni tvého věku a urozené krve." pokusil se ho přesvědčit otec.
"Hmm, stejně si nikoho z nich nevezmu. Proč si nemůžu raději zvolit úkol jako Kurama."
"Jelikož Kurama to vzal jako úkol hodný krále, který dokáže, že je hoden trůnu."
"Ach jo." povzdechl si.
"Alespoň si to nech projít hlavou." navrhli oba rodiče, když viděli tvrdohlavý výraz jejich syna.
"To tak." zamručel si pro sebe. Ještě se naposledy podíval na obrazy princezen a princů než opustil místnost. Buď to jsou děsní snobové, nebo mají nos tak nahoru až jim tam prší. Prostě nikdo, o koho by mohl mít zájem.
Zákon znal dobře, ale něco tlakového je příliš. Cestou do svého pokoje potkal Shikamarua a jeho otce, který byl královský rádce a taktik, jak šli do trůnního sálu. Se Shikamaruem vycházel dobře a občas spolu dělali nějaké ty kraviny, ale momentálně neměl náladu. Když ho míjel, tak se na něj pouze smutně pousmál.
Ve svém pokoji se moc dlouho nezpozdil. Vzal si pouze medailon, který měl pod polštářem a odešel tajným vchodem. Protáhl se kolem kuchyně a poté malým podchodem který hlídali dva strážní. Pro prince nebyl problém se kolem nich nepozorovaně proplížit. Podobné výlety ze zámku prováděl skoro pořád. Stačilo, když se schoval za roh a hodil kámen na protější stranu. Ty trubky na to vždy skočili a šli to zkontrolovat. Takže měl vchod volný. Všichni již víme, kam mířil.

Konec vzpomínky


Princ pomalu nabyl vědomí. Ležel na břiše, na něčem velmi tvrdém a studeném. Všude ho to tlačilo. Pomalu otevřel své modré oči a to co si myslel, že byl pouhý sen, se zdálo více než skutečné. Nevěřícně zamrkal a pokusil se posadit. Opřel se o ruce, ale ty mu podklouzly po zlatých mincích a Naruto spadnul přímo na obličej.
"Au." zaskuhral a ještě jednou se pokusil posadit. Tentokrát mnohem opatrněji. Nakonec se mu to povedlo a princ se plný úžasu rozhlédl kolem sebe.
Nacházel se v rozsáhlé jeskyni plné zlata. Zlato pokrývalo celou, celičkou podlahu a bylo ho tolik, až tvořilo zlaté kopce plné mincí, šperků a jiných cenností, které doplňovaly barevné odlesky drahých kamenů.
"Páni, tolik zlata není ani v tátově pokladnici." zažertoval ohromeně a pokusil se vstát. Bylo to obtížné, jelikož se mu nohy propadávaly do zlaté země a musel se tedy snažit, aby neuklouzl. Nic moc kolem sebe neviděl, a proto se rozhodl vylézt na zlatý kopec před sebou. Po dvou mu to moc nešlo, a tak se na vrchol vydrápal po čtyrech. Trvalo mu to nějakou tu dobu, několikrát přitom sklouzl k zemi a stálo ho to veliké úsilí a koncentrace, aby hned nevybouchl.
Ten výhled ale za to stál. Z toho co spatřil se zaradoval. Spatřil totiž chodbu, která vedla z této místnosti. Z té chodby k němu doléhal čerstvý, chladný vzduch. Zhluboka se nadechl. Už byl jenom pár krůčků od svobody. Třeba o byl pouhý žert jeho střelených přátel.
Tuto myšlenku ale okamžitě zavrhl, když si všimnul obřího okřídleného ještěra, který ležel přímo před jeho cestou za svobodou. Měl zavřené oči a vypadal, jako kdyby spal.
Drak měl šupiny písečné barvy, které vrhaly rudé odlesky. Vypadal úchvatně, ale přitom strašidelně. Byl o tolik větší, a určitě by pro něj nebyl žádný problém ho chytit. Vždyť by ho dokázal spolknout jako malinu. Což si to chycení vyzkoušel na vlastní kůži. Při té vzpomínce se mu sevřelo hrdlo a přejel mu mráz po zádech.

Naruto se tak moc nakláněl z hromady zlata, aby lépe viděl, až přepadl a sjel po zlatém kopci dolů a mezitím dokázal udělat i několik málo kotoulů. Zastavil se těsně u drakovi hlavy. Doufal, že ho nevzbudil. Princ si ho chvilinku prohlížel. Dračí hlava mu byla po pas. Už jenom tenhle fakt mu naháněl hrůzu. Byl tak zabraný do zkoumání ještěra, když tu náhle drak otevřel své oko. Jeho bělmo bylo černo černé a jeho duhovka byla stejně zlatá, jako okolní podlaha. Jeho zornička byla utvořená do křížku se čtyřmi tečkami okolo.
Princ se toho nečekaného pohybu polekal a okamžitě zacouval dozadu a přitom naboural do zlatého kopce. Drak z něj nespouštěl své oko. Naruto udělal krok do strany a ještěr zavrčel, jako kdyby ho chtěl varovat, ať se o nic nepokouší. Alespoň tak si to princ vyložil a ani se neodvážil pohnout. Jenom tam stál. Po určité chvíli, která se Narutovi zdála jako celá věčnost, drak konečně své oko zavřel a zdálo se, že opět usnul.
Princ udělal dva kroky na zkoušku směrem k východu a vyčkával na ještěrovu reakci. Nic se nestalo. Udělal ještě pár malých kroků na zkoušku, a když se stále nic nedělo, vzal co nejtišeji a nejopatrněji nohy na ramena. Byl ostražitý a co nejrychleji uháněl k východu. Zastavil se teprve na úplném konci.
Stál na skalní římse, která se nacházela několik metrů nad zemí. Byla noc a měsíc osvětloval okolní les. Princ nemínil čekat ani vteřinu a okamžitě sešplhal z římsy. Když se dostal na pevnou zem dal se na útěk. Sice nevěděl kam, ale bylo mu to jedno. Hlavně co nejdál od draka.
Po několika desítkách metrů za sebou zaslechl hlasitý řev. Zaplnil ho strach a adrenalin a tak ještě zrychlil. Zastavil se až když mu nad hlavou něco přelétlo. Zarazil se a okamžitě se přitiskl co nejblíž ke stromu, aby nebyl vidět.
Opět mu něco přelétlo nad hlavou. Princ se opět dal na zběsilý útěk. Přeskakoval větve a razil si cestu kupředu. K jeho smůle mu však na jedné větvi podjela noha a on sjel po malém kopečku pod kterým se nacházela malá prohlubeň, do které by se mohl případně schovat. To také udělal. Schoval se akorát včas, jelikož to nad ním zadunělo. Zřejmě tam přistál drak. Naruto napětím ani nedýchal, aby nepřitáhl jeho pozornost. Chvíli tam jen tak seděl, dokud si nebyl jist, že drak odešel nebo odletěl. Vyskočil na nohy a dal se do běhu. Byl tak daleko, že dokonce viděl konec lesa. Blížil se k louce. Sice je to risk, ale to ho v danou chvíli nezajímalo.
Vběhl na zelenou louku a aniž by se za sebou ohlížel, běžel dál. Náhle za sebou zaslechl povědomý řev a přeběhl mu mráz po zádech. Po několika vteřinách ho popadly dvě mocné šupinaté tlapy a již se nenacházel na pevné zemi. Drak ho odnášel zpět do jeskyně. Během letu se podíval pod sebe a z toho výhledu se mu zvednul žaludek. Nebo spíše si dokázal představit, jak padá a jak z by z něj nezbyl ani mastný flek. I když si to nerad přiznával, držel se dračích tlap jako klíště. Ze zvědavosti přejel drakovi po šupinách a k jeho překvapení byly hladké a jemné.
Když doletěli do jeskyně, hodil ho drak na hromadu zlata a zavrčel na něj. Princ po něm hodil naštvaný a uražený pohled. Drak si něco zavrčel pod nosem, odešel z jeskyně a vchod jeskyně zatarasil písečnou stěnou. Čímž zabránil aby se kdokoliv dostal do jeskyně nebo ven. Byla však velmi tenká a tak z ní lehce prosvítalo měsíční světlo.




Budu ráda za jakékoliv recenze, jak se vám příěh líbil nelíbil :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oansie Oansie | 29. května 2018 v 17:29 | Reagovat

píšeš úžasne
strašne sa mi páči tento príbeh
a moc, moc sa teším na pokračovanie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama