Dračí poklad - první polibek

29. června 2018 v 12:00 | Safirika
Ahojte, tady máte další díl. Do komentů poté napište své dojmy z příběhu a jestli chcete pokračování.


Po několik následujících dnů ho zloději navštěvoval a nosil mu jídlo. Z jejich návštěv se stal zvyk, na který se oba velmi těšili. Povídali si spolu, Naruto s ním pokoušel hrát hry a učil ho přitom usmívat se. Občas se stalo, že oba pouze mlčeli, ale již to nebylo takové trapné ticho. Spíše takové, kdy si jednoduše užívali přítomnost toho druhého. Princ se již ani neobával draka, jelikož jeho přítomnost vždy prospal a zdálo se, že to přerostlé ještěrce nevadilo.


Jednou byla chladná noc a ledový vítr foukal do jeskyně. Naruto se promrzlý na kost choulil ve svém rohu a pokoušel se zahřát. Oheň rozdělat neuměl a tak se pouze klepal a doufal, že se brzy trochu oteplí. Nakonec vyčerpán usnul, ale i tak se klepal jako osika.

Drak se vrátil do jeskyně a lehl si na zlato. Zavřel oči a užíval si ticha. Jeho pozornost však upoutal podivný klapavý zvuk. To drkotal princ zuby. Drak vstal a potichu došel k princovi. Lehl si vedle něj, natáhl křídlo, opatrně ho jím přitáhl blíže ke svému tělu a zakryl ho křídlem. Drak nakonec spokojeně usnul a i princ přestal drkotat zuby a klidně prospal celou noc.

Brzy ráno, kdy bylo slunce již nad obzorem se princ probudil. Pomalu otevřel oči. Bylo mu příjemné teplo. Malinko se protáhnul a zjistil, že má někdo přes něj položenou ruku. Pomalu se otočil a spatřil vedle sebe spícího Gaaru. Nemohl si pomoc, ale musel uznat, že spící zloděj vypadá jako anděl. Zloděj byl ponořen do spánku a zřejmě to musel být pěkný sen.
Naruto se pokusil ještě uvelebit, ale omylem sebou trhnul a zloděj rozespale otevřel oči. Na malý moment se mu zlatě zaleskly a na malý moment byly stejné, jako ty dračí.
"Ehm, dobré ráno." usmál se rozpačitě Naruto.
"Dobré." zamumlal Gaara v polospánku. Nakonec se zloděj líně posadil a promnul si oči. Vůbec to nechápal. Nikdy se tak dobře nevyspal.
"Ty tu už i spíš?" zeptal se princ.
"Hmm, přišel jsem brzy po odchodu draka a nějak jsem usnul." zamumlal a sklopil pohled.
"Umm, v pořádku." odpověděl Naruto a posadil se naproti němu. Zloděj se podíval na písečnou stěnu, protáhnul se a vstal.
"Za chvíli se vrátím." řekl a zmizel za písečnou stěnou. To princi vrtalo hlavou. Jak to asi dokázal? Nejdříve se probudil vedle Gaary a ten ho tu jen tak nechá? Stalo se snad něco co si nepamatoval? Ať přemýšlel sebevíc, na nic nepřišel. Nakonec to vytěsnil z hlavy, vstal a přešel k písečné stěně.

Pokoušel se zjistit, kudy sem zloděj chodil. Ať hledal sebevíc, žádný vchod nenašel.
To mu hlava nebrala. Vrátil se hlouběji do jeskyně a uvelebil se na hromadě zlata, kde vyčkával příchod Gaary.
Sice mu řekl chvilku, ale pro něj to byla jako celá věčnost. Jak měl klid a prostor, začaly se mu myšlenky stáčet k rodině. Určitě se o něj bojí. Táta určitě prohledává království a zároveň se snaží uklidnit mamku. Dokázal si to živě představit. Ne, to by neměl dokázat. No alespoň se nemusí starat o ženění. Co asi dělá jeho bratr? Buď ho hledá, nebo bojuje s drakem. Nebo oboje. A co jeho babička s dědou? Ví vůbec že je pryč? Jestli jo, babička se smutkem upije. Děda by o něm mohl napsat nějakou knížku. Tedy alespoň žádnou erotickou. Jak mu jeho rodina chybí. Naruto si k sobě přitiskl nohy a položil si hlavu na kolena.
Jak je to vůbec dlouho, co je pryč? Pár dní? Týdnů? Nebo dokonce měsíců? Kdo ví.

Mezitím zloděj prošel skrze les a plížil se k městu. Moc se mu tam nechtělo. Zvlášť mezi všechny ty lid. Plížil se mezi stíny, až došel před malý krámek. Rozhlédl se kolem sebe, popadl misku s hůlkami a opět se vypařil do stínu, aniž by si toho někdo všimnul. Když se vracel do jeskyně přepadl ho jakýsi zvláštní pocit úzkosti, který ho tísnil na prsou. Okamžitě přidal do kroku. Během chvilky se ocitl před vstupem do jeskyně. Písek před ním automaticky ustoupil a vytvořil vchod. Jak vstoupil do jeskyně, vchod se opět zacelil.

Vešel do místnosti se zlatem, kde našel Naruta schouleného a u očí měl slzy. Málem upustil misku s jídlem, když to spatřil.
"Trvalo ti to." snažil se princ o úsměv, když si všimnul že se Gaara již vrátil. Otřel si oči, a zadíval se na misku, kterou zloděj svíral v ruce.
"Co to máš dobrého?" zeptal se.
"Něco k snědku." vymáčkl ze sebe a podal mu misku.
"Hmm, to voní výborně." usmál se vřele, a přivoněl si k jídlu a hned se do něj pustil.
Gaara se posadil naproti němu a zkoumal ho pohledem.

"Mám snad něco na obličeji?" zeptal se princ s plnou pusou. Zloděj pouze zavrčel hlavou.
"Proč jsi brečel?" přešel rovnou k věci.
"Já?..." zarazil se,přemýšlel jsem nad rodinou. Jsem si jist, že se o mě strachují." odpověděl sklesle. Zloděj pouze kývnul lehce hlavu a vypadal zadumaně. Naruto to nechtěl moc rozvádět a tak raději v tichosti jedl.

"Ukážu ti tajnou cestu ven." řekl zničehonic zloděj, vstal a vydal se k východu. Naruto ho překvapeně následoval. Gaara zašel za velký kámen a vytvořil tam malý průchod. Akorát tak velký, aby se jeden skrčil.
"Byl tady celou dobu a já si ho nevšimnul..." zamumlal princ a prošel malým otvorem. Narovnal se, zavřel oči a zadíval se do sluníčka.
"Je příjemné po dlouhé době cítit sluneční svit a příjemný větřík." usmál se, otevřel oči a podíval se na Gaaru, který ho sledoval.
"Dáme závod dolů? Kdo bude poslední je bačkora!" nečekal na odpověď a rozběhl se po svahu do lesa. Zloděj ho následoval bez jakéhokoliv výrazu. Naruto samozřejmě skončil jako první a svalil se do trávy.

"To je tak příjemný." zasnil se. Zloděj si také lehnul do trávy. Na chvilku jen tak pozorovali mraky, než se Naruto zvednul, ťukl Gaaru do ramene, řekl: "Máš ji," a dal se na útěk.
Gaara se pouze ušklíbnul a pustil se za ním. Chvíli se takhle pošťuchovali a škádlili, až prince napadl nápad na hru.
"Co kdybychom si zahráli na schovku, pykáš." usmál se. Gaara, který se také usmíval kývnul na souhlas a dal se do počítání. Naruto nemeškal ani chvíli a potichu jako kočka se plížil lesem, až našel to co hledal. Zelený keř, do jehož středu nebylo přes listí a větvičky vůbec vidět. Okamžitě se do něj schoval.

"...99, 100. Už jdu!" zvolal Gaara a vydal se hledat prince. Vůbec neměl ponětí kde hledat. Tyto hry v něm zažehnuly jeho vnitřního draka, a on neměl v plánu nechat svou kořist uniknout. Chodil lesem, napínal všechny smysly a snažil se ho najít. Díval se za kameny, do korun stromů, do hromad listí a jehličí, ale nic. Pomalu ho začal sžírat jiný pocit. Pomalu se ho zmocňoval strach a vnukal mu myšlenky, že ho už nikdy nenajde. Ani si neuvědomil, že se třese. Zkusil do hledání zapojit i své dračí smysly, ale marně.

"Naruto?" zavolal, ale bez odpovědi. Naruto se pouze snažil potlačit smích. Byl si jistý, že ho tam nikdy nenajde a měl pravdu.
Zloděj se přiblížil ke keři, odhrnul pár větví, ale i tak ho nenašel. (Jednalo se o velmi hustý a velký keř.)
"Naruto, já… já se vzdávám." třásl se mu i hlas. Princ to všechno viděl. Jelikož k němu stál Gaara zády, odvážil se opatrně opustit svou skrýš, připlížil se za zloděje, objal ho a křikl: "Mám tě!"
Gaara se překvapeně otočil a byl na pokraji slz. Nechtěl, aby ty slzy Naruto viděl, ale nedokázal se ovládnout. Okamžitě Naruta vtáhl do obřího, pevného objetí.

"Tohle už mi nikdy nedělej. Ani si neumíš představit jaký jsem měl strach, že tě nenajdu." zašeptal a položil si hlavu na princovo rameno.
"Ga-Gaaro… v..vzduch..." zasípal Naruto. Gaara ho neochotně pustil a když si uvědomil, co se stalo, sklopil pohled na zem.
"To je lepší." promnul si princ záda. I když popravdě, zlodějovo přiznání ho lehce zaskočilo. Natáhl k němu ruku a chytil ho za ruku.
"Už je to dobré, jsem tu u tebe." snažil se ho povzbudit. Gaara zvednul hlavu a zadíval se do princovo modrých očí, ve kterých by se mohl utopit. Přistoupil k němu blíže, až se téměř dotýkali. Lehce vzal prince za bradu, přitáhl si ho k sobě blíže a než by kdokoliv něco tušil, přitiskl své rty, na ty jeho. Polibek byl jemný, jako kdyby se bál, že by se pod jeho rty mohl rozpadnout.

Naruto byl překvapen, ale velmi rychle se tomu poddal a i kdyby se to někomu zdálo jako dlouhá doba, přál si, aby to trvalo déle. Polibek nakonec zlomil sám Gaara, který se odtáhl a oči se mu zlatě zaleskly. Drak uvnitř něj byl celý nažhavený a chtěl si ten poklad ještě více vychutnat, ale jeho hlava se snažila myslet racionálně. Ani si nevšimli, že se nad lesem shromáždily černé mraky a pomalu spouštěly své kapky k zemi.

Oba dva si hleděli o očí a ani jeden se neodvažoval prolomit to děsivé ticho. Naruto byl rudý až za ušima a i na Gaarovi byl znát ruměnec. Jediný hluk tvořily padající kapky, ze kterých se stal mohutný déšť.
"Promiň, nechal jsem se unést." řekl nakonec Gaara, ale jako omluva to neznělo. Spíše bylo v jeho hlase znát, že by chtěl ještě.

Následující díl - coming soon



"To… to je v pořádku." odpověděl Naruto a na vteřinu si připadal jako princezna Hinata. Tuto odpověď zloděj nečekal.
"Bude tedy v pořádku, když to zkusíme znovu?" zeptal se s malým úsměvem. Naruto se usmál, objal ho kolem krku a tentokrát to byl on, kdo přitiskl své rty na ty jeho. Tak tam oba dva stáli v objetí a zajetí jejich polibků, zcela promočený v neústupném dešti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama