Dračí poklad - tajemný společník

8. června 2018 v 12:00 | Safirika

Princ byl naštvaný. Nechtěl v téhle jeskyni zůstat na vždy. Ale co teď?Naruto se napřáhl a pokusil se tu zeď rozbít, však marně. I když se to nezdálo, písečná stěna byla tvrdá jako kámen. A i když se ve zdi objevila malá prasklina nebo díra, sama se automaticky opravila. To ho štvalo. Naštval se, kopl do zdi, křikl na ní několik nadávek a nakonec odešel zpět do útrob jeskyně kde se znuděně posadil na zem. Dal si ruku pod bradu a přemýšlel jak se odtud dostat. Nicnedělání a věčné ticho ho ubíjelo.


"ÁÁÁááá, se z toho zblázním!" vykřikl z ničeho nic a chytil se za hlavu. "Mysli! Musíš se odtud dostat. Dostal jsi se i z horší situací!" říkal si pro sebe a vydal se na podrobný průzkum jeskyně. Jeho nadšení postupně uvadalo, jelikož nenacházel vůbec nic užitečného. Pouze zlato, šperky, několik kusů brnění, kosti a popálená místa na zemi. Opět se nudil.

Z jeho nudy ho vytrhl jakýsi hluk u vchodu do jeskyně. Rozhlédl se kolem sebe a vzal do ruky první věc, kterou našel. Zlatou pánvičku posázenou drahokamy. S tím jako zbraní byl připraven zjistit vznik toho hluku. Došel až ke zdi a uvědomil si, že zřejmě musí být již den. Skrze zeď totiž prosvítalo mnohem více světla. Nezdálo se však, že by stěna byla nějak porušena a nic jiného kolem sebe neviděl.

I když netušil proč, oddechl si úlevou. Otočil se k návratu a strnul překvapením. Před ním stála osoba otočená k princi zády. Takhle by usuzoval, že se jednalo o chlapce. Měl rudé, krátké vlasy a velmi světlou kůži. Měl stejně červený dlouhý kabát bez rukávů s bílou košilí, o které se domníval že jednou možná byla bílá a jejíž rukávy měl vyhrnuté nad lokty.
"Kdo jsi a co tu chceš?!" křikl na něj Naruto, připraven kdykoliv se bránit. Červenovlásek se klidně otočil a upřel na prince své ledové oči, ze kterých mrazilo.
Naruto však jeho oči obdivoval. Líbila se mu jejich světle mátová barva. Neměl ale obočí a nad levým okem měl jakýsi červený znak. Rád by věděl co znamená, ale ptát se nehodlá. Spíše měl dávat větší pozor při výuce. Jinak Naruta svým vzhledem učaroval, ale ne natolik, aby se k němu choval nějak mile.

"Hej, na něco jsem se ptal!" křikl opět na něj.
"Nikdo." odpověděl klidně a monotónně.
"Nikdo? Musíš být někdo! A jak jsi se sem sakra dostal?!"
"Znám mnoho způsobů jak se dostat sem a zpět."
"Jsi zloděj, je to tak?" zeptal se podezíravě. Na to mu červenovlásek neodpověděl a místo toho se otočil a vydal hlouběji do jeskyně.
"Kam jdeš?! Ještě jsem s tebou neskončil!" křikl na něj a šel za ním. Co když se drak vrátí, naštve se a spálí ho na popel? Pomyslel si.

"Nemusíš se ničeho bát. Drak se vrací vždy se západem slunce." řekl zničeho nic zloděj aniž by se otočil na Naruta,

"A to víš jak?" zeptal se podezíravě.
"Prostě to vím. Kdybych mě chytil, již bych tu nebyl." odpověděl a uvelebil se na hromadě zlata, jako kdyby mu to tam patřilo. Naruto se posadil naproti němu a nespouštěl z něj oči.

"Kdo k čertu jsi? Vypadáš jako zloděj..." mumlal si princ pod nosem.
"Jsem nikdo." povzdechl si zloděj, zřejmě unaven Narutovo neustálým mumláním.
"Někdo být musíš! Jak se jmenuješ!" vyjel Naruto.
"Příště před drakem neutíkej, nemusí to dobře dopadnout." řekl po dlouhé době, jako kdyby jeho předchozí otázku neslyšel.
"Já neutíkal." obrnil se Naruto a zloděj nadzdvihl neviditelné obočí a vypadalo to, jako kdyby mu mírně zacukal koutek k úsměvu.
"Příště se o to nepokoušej."
"Jasně." zamumlal si pro sebe.
Opět v jeskyni zaplavilo až ohlušující ticho.
"Ty jsi ze zámku? Vypadáš jako princ." prolomil ho po dlouhé době zloděj.

"Nevím, o čem mluvíš." odsekl Naruto. Neměl moc rád, když mu někdo tak říkal. Tak mu říkal každý, tedy až na jeho přátele, a jemu to vadilo. Díky tomu se na něj dívali zkresleně.
"Ale víš. Prozradilo tě tvé oblečení. Máš na něm symbol svého království. Takže to oblečení můžou nosit pouze příslušníci královského rodu. A tvá reakce ukazuje, že jsem se trefil, Vaše výsosti." to byla nejdelší věta, co zatím od zloděje Naruto slyšel, ale i tak ho to štvalo.
"Fajn, máš pravdu… Jen mi tak neříkej! Jsem Naruto. Na. Ru. To!"
"Zajisté Vaše výsosti." v Narutovi to vřelo. Po krátké chvilce, co potlačoval vztek se uklidnil a pokusil se ze zloděje získat nějaké informace.

Co se zprvu zdálo být dlouhý a nudný den se ukázalo být pro prince celkem příjemným. Nejprve to byla trochu nuda, jelikož zloděj moc nechtěl odpovídat na lehké i obtížné otázky, jenomže po delší době se atmosféra uvolnila a nakonec si povídali o všem možném. Nejvíce však hovořil Naruto. Zloděj raději poslouchal barvité příběhy energetického mladíka. Dokonce se občas i přistihnul, jak se mu zvedaly koutky úst. Že bych se dokázal usmát? Zapřemýšlel zloděj sám nad sebou
"Hoj, posloucháš mě vůbec?" vyjel na zloděje princ, když si všiml, že ho zřejmě neposlouchá. Ten pouze kývnul hlavou. Na moment si připadal normálně.



Ticho, které nastalo přehlušilo kručení princova žaludku.
"Aj, to neznělo moc dobře." zasmál se Naruto. "Hmm, dal bych si rámen." zasnil se.
"Rámen?" zeptal se nechápavě.
"Rámen je nejlepší jídlo na světě. A úplně ten nejlepší mají v Ichiraku. Hmmm." při pomyšlení na rámen se mu začaly sbíhat sliny. Zloděj se ohlédl k východu. Slunce pomalu klesalo k zemi a hrozilo, že každou chvílí zapadne.
"Už budu muset jít..." řekl a vstal. "...nechci, aby si mě drak všimnul." dodal a vydal se k východu.
"Jasně, tak zase jindy." rozloučil se princ s úsměvem.
"Sbohem Vaše výsosti." pousmál se slabě zloděj a opustil jeskyni.
"Já to slyšel!" vybouchl Naruto, usadil se na hromadu zlata a sledoval jak ohnivý kotouč unaveně klesl za zem. Nebo alespoň to co bylo možné zachytit skrze písečnou stěnu.
Pomalu mu začaly klesat víčka, když se zničeho nic písečná stěna rozpadla. Princ lehce nadzvedl hlavu. Drak vešel do jeskyně a v tlamě nesl mrtvolu jelena. Ze zvěřiny stále kapala krev.

Ještěr došel až k princi, který se ani neobtěžoval couvat. Pouze na draka hleděl přísnýma očima. Drak položil mrtvolu před Naruta a sledoval co bude dělat. Princ si nejdříve prohlédl ještě teplou mršinu a poté se nechápavě podíval na draka. Ten netrpělivě šťouchl čumákem do jelena a tím ho přišoupl k mladíkovi. Tomu se z pohledu na mrtvolu dělalo špatně. Drak na prince zavrčel.

"Nikdy!" obořil se na draka a šel stranou od zvěřiny. Drak opět zavrčel a opět přišoupl zvěřinu blíže k princi. Ten však opět odstoupil od mršiny a měl co dělat, aby udržel obsah žaludku na svém místě. Pohled na roztrhané, zkrvavené tělo mu nedělalo dobře. Drak se naštval a z nozder se mu vyvalil černý kouř.

Naruto se lekl a ztěžka polkl. Netušil co dělat. Uvědomoval si, že tímhle chováním draka štval, ale z té mršiny mu vážně nebylo dobře.
"T-tohle jíst nemůžu. S radostí ti to přenechám. Popravdě ani nemám hlad..." mumlal princ, ale jeho břicho ho prozradilo a vydalo hlasitý kručivý zvuk který rezonoval celou jeskyní. Pouze se nervózně usmál a drak si ho s nadzvednutým obočím prohlížel. Nebo alespoň to tak vypadalo.
"T-to nic neznamená!" vykřikl Naruto, otočil se k němu zády a hrál uraženého.

Ještěr se uchechtl, lehl si na hromadu zlata a jedním zlatým okem ho sledoval. Naruto se ohlédl za sebe, ale okamžitě se opět otočil nazpátek.
"Už se půjdu natáhnout!" falešně zívl a zalezl si za hromadu zlata, kde si našel kus čisté země, na které nebylo žádné zlato. Položil se na zem a zavřel oči.
Co dál? Měl bych se odsud dostat, ale jak? Drak ze mě nespustí oči a když je pryč, vytvoří stěnu přes kterou se nedostanu. Přijde zítra zase ten zloděj? Jak se sem vlastně dostal? Měl bych se ho na to zeptat… z myšlenek ho vytrhne opětovné zakručení jeho břicha.
"To tu dřív umřu hlady." zamumlal a pokusil se usnout. Zem sice nebyla nijak teplá a hlavně byla tvrdá a nepohodlná, ale o hodně lepší než zlato. Nakonec však únava vyhrála a on usnul.



Následujícího rána se probudil již za světla. Protáhnul své bolavé tělo a posadil se. Draka nikde neviděl. Vstal, protáhnul si nohy a vydal se k východu.

Opět byl zatarasený zdí z písku. Princ si povzdechl a vrátil se k hromadě zlata. Posadil se a promnul si břicho, které hlasitě kručelo.

"Já snad umřu hlady." zakňoural.

"To nesmíme dopustit." ozve se zlodějův hlas. Princ okamžitě vyskočil na nohy.

"Kde jsi?" zeptal se. Nikde ho neviděl.

"Za Vámi, Vaše výsosti." v jeho hlase byl náznak pobavení. Naruto se otočil a stál tváří v tvář zlodějovi. Jakási vůně ho praštila do nosu a začaly se mu sbíhat sliny.

"Ať je to cokoliv, voní to jako rámen." mlsně se olíznul. Oči mu zářily nadšením. Zloděj pouze kývnul na souhlas a podal mu misku spolu s hůlkami.

"Sice to není nejlepší snídaně, ale určitě lepší než nic." řekl zloděj. Princ nečekal a pustil se do jídla.

"Itadakimasu!" řekl nadšeně než začal jíst. Zloděj se posadil naproti němu a se zájmem ho sledoval. Sám nikdy neměl velkou potřebu jíst.

"Aaa, to bylo vynikající," usmál se princ, "moc ti děkuji."

"Není zač." odpověděl prostě.

"Ty toho moc nenamluvíš, co?" místnost opět zaplavilo ticho.

"Gaara." řekl zničehonic zloděj.

"Hmm?"

"Mé jméno. Včera jsi se ptal, jak se jmenuji."

"Rád tě poznávám Gaaro." usmál se a podal mu ruku. Gaara se na ní podíval a pomalu mu podal tu svou. Naruto ji stiskl a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

"Co vlastně děláš tady v lese?" zeptal se princ.

"Žiji tu."

"A proč nežiješ ve městě?"

"Nemůžu?"

"Proč?"

"To je dlouhá historie."

"Aha." odpověděl sklesle. Tušil, že když bude tlačit na pilu, že mu to stejně nepomůže. A tak pouze sklopil hlavu.

"Ty máš rodinu?" zeptal se Gaara. Tím Naruta oživil.

Zajiskřilo mu v očích a vesele se dal do barvitého vyprávění o své rodině. Nejdříve mu popsal své rodiče, jak je jeho otec hodný a dobrý král a jak je jeho maminka krásná a jak se dokáže naštvat a bratra se kterým prováděl nejrůznější šprýmy a žerty. I když mu vadilo, že je jeho bratr až moc ochranářský. Též si mu postěžoval na hloupý plán jeho rodičů, oženit ho. Do svého vyprávění zakomponoval i rychlý, barvit popis s velkou nadsázkou výběru, během kterého rozhazoval a ukazoval rukama. Zloděj ho velmi pozorně poslouchal a občas se mu na tváři mihl letmý úsměv.

"... je to příšerný. Původně jsem měl v plánu utéct, ale místo toho jsem tady." zakončil své vyprávění. Div ho od toho povídání ústa nebolela.



"A co ty? Povíš mi něco o sobě? Odkud pocházíš? Co tvá rodina? Máš sourozence?" vyptával se.

"Můj příběh není vůbec hezký a rozhodně nemá šťastný konec." odpověděl po chvíli ticha.

"Jak to? Co se stalo?" Narutova zvědavost ještě vzrostla.

"Vážně to chceš tolik vědět?" zeptal se. V jeho hlase byl náznak bolesti a smutku.

Naruto kývl hlavou na souhlas.

"Dobrá, narodil jsem se v zemi větru, v království Skrytém v písku. Můj otec byl… velmi vlivný a mocný člověk. Moje matka zemřela během porodu… mám, nebo měl jsem dva sourozence. Staršího bratra a sestru. Sice nás pojila krev, ale skutečná rodina jsme nebyli. Netuším proč, ale všichni v království se mě báli. Dívali se na mě jako na nějaké monstrum… Sice byl můj otec velký muž, ale všichni ostatní se na něj dívali stejně jako na mě. Jednou do království přijela jakási skupinka. Říkali si Akatsuki a vyvolali vzpouru. Zajali moji rodinu a mučili nás. Mého otce nakonec popravili všem na očích..." Gaara se zarazil, "mé sourozence propustili a mě vyhnali. Opustil jsem království a skončil tady. Musel jsem se zde naučit přežít. Toť je konec mého příběhu." dokončil své vyprávění.

Naruto byl po celou dobu zticha a prožíval každé jeho slovo. Když domluvil, nahrnuly se mu slzy do očí.
"To je mi moc líto." bylo jediné co ze sebe dokázal dostat. Naruto se k němu naklonil a obejmul ho. "Jsem si jistý, že to bude dobré." dodal a nijak neplánoval Gaaru pustit. Toho zaplavil zvláštní, hřejivý pocit. Nechápal však proč.

Naruto se konečně odtáhl a konejšivě, nebo lépe řečeno, povzbudivě se usmál. To zloděje zahřálo u srdce. Princ následně vymýšlel nejrůznější vtipy, otázky a lehké hry. Snažil se Gaaru rozesmát a zároveň se o něm dozvědět víc.


Nakonec spolu strávili celý den a úplně zapomněli na čas. Náhle se Gaara chytil za ruku, kterou mu projela neuvěřitelná a známá bolest. Měl jí jako v ohni. Skrze škvírku mezi prsty spatřil, jak se mu začínaly tvořit šupiny. Bylo jasné, že slunce co nevidět zapadne. To znamenalo probuzení draka. Musel pryč.

"Už musím jít. Drak se vrací se západem slunce." řekl spěšně a vstal.
"Vrátíš se zase zítra?" zeptal se Naruto a chytil ho za ruku. Rudovlásek se mu vyškubl, jako kdyby měl nějakou nemoc a po krátké době mlčení kývnul na souhlas. Naruto mu na oplátku věnoval jeden ze svých zářivých úsměvů.


Gaara odešel a princ se usadil na hromadě zlata. Sice to nebylo pohodlné, ale začínal si pomalu zvykat. Než se vrátil drak, zalezl si princ na své místečko za hromadou zlata a schoulil se do klubíčka.

Drak se vrátil pozdě v noci, kdy princ už spal.




PS: Ráda bych znala váš názor na tento díl, zda máte zájem o další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama