Pár kroků ke štěstí - part two

15. června 2018 v 12:00 | Rosemary
" Víš, tohle by věděl každý, kdo kouká na detektivky, ale já to vím díky tomu, že jsem koroner." Pověděl jsem v klidu.
" Zajímavé povolání." Zhodnotil Charlie. Pouze jsem si odfrkl. Ten hromotluk mezitím odešel.
" Tak Patricu, jdeme na to." Vyrušil mě Charile a odvezl mě k nějaké podložce.
" Patrice, teď bych tě poprosil, abys pomalu slezl z vozíku a dosedl na žíněnky." Chtěl jsem zase protoči oči, ale nic jsem neudělal a dál jen seděl.
" Musíš mi trochu pomoci, sám tvoje tělo nezrehabilituji." Doléhal na mě Charlie.

" Co za to?" zeptal jsem se.
" Prosím?"
" Říkám co za to? Přece si nemyslíš, že tu budu dělat debila jen tak pro nic za nic. Jestli jsi četl mojí kartu tak i dobře víš, že s tím co se mi stalo nejde nic udělat. Já to vím a ty by jsi měl taky, takže celá tahle fraška s rehabilitací mi může vlézt na záda." Řekl jsem na jeden nádech.
" Musíš věřit Patricu." Odpověděl tou nejvíce blbou větou, kterou mohl říci.
" Já věřím na hodně věcí a nikdy mi to nepovedlo. Věřil jsem své rodině a podívej se, ani jednou tu nebyli a to jsem tu tři měsíce, věřil jsem svému partnerovi a heleďme se teď si to nejspíš rozdává v našem bytě s nějakou courou nebo se dal dohromady s tou se kterou jsem ho nachytal. A jen tak mimochodem, když jsme se poznali věřil jsem na lásku na první pohled a ta taky není." Vyčetl jsem všechno co mě v tu chvíli napadlo.
" Já jsem zažil také hodně zklamaní, ale věř mi zlepší se to a navíc naděje umírá poslední." Neztrácel svůj optimismum.
" Nevím jestli jsi tak optimistický nebo jenom tak blbý." Zamumlal jsem.
" Tak a teď pojď dolů na tu žíněnky a já tě na oplátku vezmu na zmrzlinu." Zakřenil se na mě.
"Zmrzlinu? Vážně?" řekl jsem dost ironicky, ale sedl jsem si z vozíku na tu žíněnku.
" Výborně a teď natáhni nohy ke mně."
" Nejde to, nedokážu s nimi hýbat." Zamítl jsem.
" Snaž se trošku. Propni svaly v kolenou a natáhni je směrem ke mně." Snažil jsem se, opravdu jsem se snažil, ale nohy mě neposlouchaly. Sklonil jsem hlavu a přemýšlel jsem co dál. Najednou jsem ucítil jak se mnou někdo hejbe. Zvedl jsem hlavu a zadíval jsem se na Charlieho, který si přitáhl obě moje nohy k sobě a začínal mi promasírovávat. Sledoval jsem jeho ruce jek přejiždí po lítkách a pak po stehnech.
" Lehni si na záda a pak se horní polovinou těla otoč ne bok. S dolní ti pomůžu." Řekl mi. Lehl jsem si tedy na záda a obrátil horní polovinu těla na bok. Cítil jsem jak mě chytil za zadek a pomohl mi obrátit i dolní část těla. Ruku mi nechal na jedné půlce a tou druhou mi skrčil jednu nohu k hrudníku a tu druhou nechal narovnanou. Tato poloha byla docela nepohodlná a docela potupující. Charlie mi začal procvičovat klouby tím že mi na tu pokrčenou nohu trochu zatlačil. Tohle jsem dělali deset minut a pak jsem se musel obrátit a dělat to deset minut na druhé.
" Tak teď si lehni na záda a zkus pokrčit nohy a dát je od sebe." Pokračoval.
" Cože?" zvedl jsem hlavu a cítil jsem jak rudnu.
" No tak honem." Povzbuzoval Charlie. Pokoušel jsem se nohy zvednou, ale bez výsledku. Charlie mi je pomohl pokrčit a dát od sebe. To co udělal dále jsem nečekal. Vklínil se mezi mé nohy, podebral mi je pod kolenami a přitiskl mi je na hruď. Zrudnul jsem jak rak a představoval jsem si, že tam nejsem.
" Charlie, tohle je…trochu…jak to jen říci…nepohodlné."
" Víš, tímhle tím se procvičují klouby malých dětí a jelikož tvoje klouby se dlouho nehýbaly musíme je znovu rozcvičit, ale protože se nezvedneš musíme to udělat takhle." Řekl jemně a sladce se na mě usmál.
" Dobře." Souhlasil jsem. Ještě chvíli jsem musel setrvat v této poloze.
" Tak a teď budeme postupovat jako když se dítě učí chodit. Prosím pokus se obrátit na břicho a vyšpulit na mě zadek." Zachechtal se svému vtipu.
" Cože?!"
" Klid jen jsem tím chtěl říct, že budeš nadzvedávat pánev nahoru. Tím si nejenom budeš procvičovat svojí kyčel, ale také klouby a svalstvo." Přikývl jsem a snažil jsem se otočit, ale moje spodní část na to měla jiný názor. Charlie mi pomohl se převrátit na bok a pak už jsem to zvládnul sám.
" Dobře Patricu a teď se pokus zvednout boky nahoru." Instruoval mě, ale i když jsem se snažil co to šlo nahoru boky prostě nešly.
" Ukaž, pomůžu ti." Jen co to dořekl, položil své ruce na mé boky a nadzvedl mi pánev nahoru.
" Patricu, teď tě pustím a ty se pokus v této poloze zůstat alespoň pět vteřin." Zvážnil Charlie. Přikývl jsem a držel jsem své boky nahoře. Ale nešlo to dobře a nakonec se mi nohy rozklepaly a stejně jsem skončil na břiše.
" Zvládáš to." Povzbuzoval mě.
" Hmmm. Víš nevím jestli je to nová metoda, ale lhát svým pacientům je trestné nebo ne?" zeptal jsem se kousavě, protože jsem moc dobře věděl, jak jsem na tom špatně.
" Ne, ale opravdu se ti dneska dařilo."
" Jo jasně."
"Hela tak zkus napnout špičky a uvidíš, že mám pravdu."moc se mi nechtěla, ale nakonec jsem udělal , co po mně chtěl a opravdu jsem je napnul. Byl to neuvěřitelně uspokojivý a osvobozující pocit. Usmál jsem se a pomalu jsem zakmytal nohama.
" Vidíš? Tak pojď, teď ti pomůžu zpátky do křesla a vydáme se na tu zmrzlinu." Zasmál se Charlie mé dětské radosti.
"Tys to myslel vážně?"
" Samozřejmě, vždycky co řeknu myslím vážně."Zmrzlina byla opravdu dobrá. Dal jsem si čokobombu a byla perfektní. Charlie si dal citrónovou.

Následující díl - coming soon


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama