V zajetí Bradavických démonů - part 4

22. června 2018 v 12:00 | Safimary
přínáším další díleček tak enyoi

Zdá se, že jsem nebyl jediný, kdo chtěl tu Uršulu zabít. Taková protivná, nepříjemná holka. Elizabeth mě následně vzala do tajné místnosti plné lektvarů a vyvovala poloprůhledné zvíře, které pověřila úkoly. Nadzvedl jsem nad tím jedno obočí a zamířil jsem k polici lektvarů. Její sbírka byla velmi pozoruhodná. Jeden jsem si vybral a přičichl k němu.
"Lék pro vlkodlaky?" zeptal jsem se s nepatrným úsměvem. Bylo lehké ho poznat, jelikož má specifickou vůni a hlavně jsem o něm četl v tátově knize. Plus jednou jsem byl u toho, když ho prabábi vyráběla. Opět jsem ho vrátil na své místo a přešel k Elizabeth, která akorát domluvila s velkým

kočičím přízrakem.

Otočila jsem se achtěla jsem jít za Tazimem. Tazim stál však hned za mnou. Lehce jsem do něj drcla a poodstoupa jsem zpět. Zase bylo mezi námi horko. Rozhodovala jsem se jestli mám jít k němu a dokončit to co jsem začala. Když jsem už chtěla přikročit k němu objevil se tátův patron. Majestátně ke mně přikráčel nádherný jelen. Usmála jsem se i přes to, že jsem cítila zklamání.
" Elizabeth, zítra ráno vás přijdu zkontrolovat. Docela jsi mě viděsila s tím druhým baziliškem.Teď jděte spát. Jinak Fawkes mi přinesl zpátky pobertův plánek takže poznám, když budete dělat něco jiného než máte. S láskou táta."
Po té předposlení větě jsem zrudla. Takže táta málem viděl jak jsme se políbili. Teda teoreticky. Rychle jsem zalehla do postele a počkala až si do postele vleze i Tazim, pak jsem zhasla.

Další překvapení, když se v pokoji objevily postele spolu s duchem jelena, který promluvil k Elizabeth. Celkem jí to rozrušilo a začervenala se v obličeji. Nevíc proč, ale náhle zalezla do postele a zachumlala se do přikrývky. Sám sem jí následoval a nemohl jsem uvěřit tomu, jak je ta postel měká a příjemná. Něco, co doma nemám. Elizabeth zhasla světlo.
"Přeji ti dobrou noc." řekl jsem tiše. Pokusil jsem se usnout, ale nějak jsem nemohl zahmouřit oka. Možná to bylo tou dobou, nebo rozrušením, nebo tou pohodlnou postelí. Nemám ponětí.

Převalovala jsem se na posteli, ale nemohla jsem usnout. Poslouchala jsem jestli Tazimještě nespí, ale vše nasvědčovala, že již dávno spí. Rozhodla jsem se ho tedy nerušit a znovu jsem zavřela oči. Najednou jsem se ocitla na nějaké luoce. Všude okolo mě byly stromy. Nechápala jsem co se děje. Najednou mi byla zima. Ohlédla jsem se a tam se ke mně plazil obrovský bazilišek. Začala jsem utíkat, ale ikdyž jsem utíkala seberychleji, nemohla jsem mu utéct. Už byl skoro u mě. Začala jsem kříčet a posadila jsem se na posteli do sedu.

Ležel jem se zavřenýma očima, když místnost zaplnil křik. Okamžitě jsem byl ve střehu připravený čelit čemukoliv. Křičela to Elizabeth. Zřejmě se jí muselo zdát něco ošklivého. Slezl jsem z postele a posadil se k ní.
"Elizabeth, to je v pořádku, je to jenom sen." začal jsem jí konejšit. Jednou rukou jsem jí chytil za ruku a druhou jsem jí hladil, aby se probrala. Po chvilince se probrala, celá rozklepaná strachy a v očích se jí leskly slzy.
"Už je to v pořádku." zašeptal jsem a stále jí držel za ruku.

Když jsem se konečně probrala, zjisila jsem, že mě za ruku drží Tazim. Schoulila jsem se do klubíčka s jeho rukou přitisknutou k hrudi. V tu chvíli mi bylo jedno, že si nejspíš bude chtít jít Tazim lehnout nebo to, že jsem si jeho ruku přitiskla přímo na prsa. Potřebovala jsem útěchu a Tazim mijí sám nabídl. Poté co jsem se držela jeho ruky jako záchraného provazu jsem odplula do říše snů.

Elizabeth se ke mně přitulila a stále mě držela za ruku. Zdálo se, že opět usnula. Klidně oddechovala a zdálo se, že to nebude žádná noční můra. Trochu lépe jsem se usadil na její posteli a nedovolil si s ní nijak hnout. Nechtěl jsem jí vzbudit z toho poklidného snu. Lehce jsem jí zakryl pokrývkou, která sklouzla z její postavy a volnou rukou jsem jí lehoučce obejmul. I když jsem seděl, nechal jsem svou hlavu klesnout a nakonec jsem usnul s Elizabeth stále v náručí.

Mezitím v Masyafu

Maliku, neiděl jsi Tazima?" zeptal se Altair. Již od večera ho nemohl nikde najít a jeho bratři taky nevěděli, kde by mohl být.
"A zkusil jsi pracovnu?" zavolal na něj Malik na zpět. To anděla nenapadlo. Okamžitě tam zašel. Dveře byly zamčené zevnitř.
"Tazime, jsi tam?" zavolal na něj, ale bez odpovědi.
"Tazime!" zavolal na něj. Opět nic. Pouze si povzdechl a vyndal si z vaku šperhák a pustil se do práce. Během chvilky se mu to podařilo a zámek se odemknul.
"Tazime?" vešel dovnitř. Místnost však byla prázdná. Altair svráštil obočí. Tohle se mu přestávalo líbit. Přešel k pracovnímu stolu. Byl na něm lektvar a Malikova kniha.
"Maliku, mohl bys na moment?" zavolal na něj.
"Jasně, co potřebu..." ani to nedořekl, když vešel do místnosti a všiml si knihy. "Sakra." zamumlal si pro sebe, když si všiml, o co se jeho syn pokusil.
"Co se děje? A kde je Tazim?" začal anděl.
"Zdá se, že Tazim použil lektvar pro cestování mezi světy. Vyrobím další a půjdu ho najít."
"Tazim se ztratil? My ho najdeme!" křikl Darim, když vtrhl do místnosti se Sefem v patách.
"Nikam nepůjdete." zavelel anděl.
"Prosím. Prosím abe." začal prosit starší syn a mladší se k němu přidal. K tomu všemu dělali ty jejich neuvěřitelné psí oči.
"Řekl jsem ne." byl neomlovný.
"No tak, ber to jako součást jejich vícviku." pokusil se ho přemluvit i Malik.
"Ten nápad se mi nelíbí." zamumlal naštvaně.
"Prosím." zaprosili všichni tři najednou.
"No tak dobře, ale pokud se nevrátíte do západu slunce, půjdeme vás hledat, je to jasné?" změnil názor, ale starost ho nijak neopustila.
"Super!" křikl vesele Darim. "A... kde ho máme hledat?"
"Připravím další lektvar, který vás za ním pošle." řekl Malik a dal se do práce. Když byl lektvar téměř hotový, i s Altairem poodstoupil stranou a předal jim poslední přísadu, kteru tam již museli vhodit sami. Darim jí vzal a s napjetím sledoval, jak se začala tořit mlha, když tam vhodil poslední přísadu. Mlha je oba obalila a když zmizela, stáli na dámských záchodcích, jako přetím jejich bratr.

"A jak se dostanou nazpátek?" zeptal se anděl, když kluci zmizeli.
"Sakra." zaklel Malik.


Bradavice

"Páni, kde to jsme?" zeptal se s údivem Sef.
"Nemám nejmenší ponětí, ale Tazim by tu měl být taky... někde." odpověděl Darim a rozhlédl se kolem sebe. již chtěl udělat krok vpřed, když se před ním zničeho nic zjevila čedivá, napůl průhledná dívka. Ten aniž by na něco čekal, okamžitě tasil dýky a bodl jí do hrudi.
" Jste všichni stejní. Pořád do mě jen bodáte." zafňukala Uršula a odletěla pryč. Když se tak stalo, Darim sebou trhl, zapištěl takovým způsoem, jako malá holka a vyběhl z místnosti. Malý Sef se na něj pouze nevěřícně podíval pohledem, který mluvil za vše a šel za ním.

Severus šel nalézt svého milého a jejich povedenou dceru. Najednou uslyšel z dámských záchodů holčičí zapoštění tak se tam hned vydal. Najednou do něj někdo vrazil.

Nebyl to jen tak někdo, byl to Darim, který ještě rozdýchával ten šok. Pomalu vzhlédl na muže v černém a než bys řekl švec, protáhl se kolem muže a pelášil si to pryč.
"Promiň te." řekl mladší bratr a bežel za svým bratrem.

Severus pouze nechápavě koukal. Co to ksakru bylo?! Severus měl za tento týden překvapení dost a tak se pouze otočil na dvě mizející postavy zvedl hůlku a vykřikl.
"Petrificus totalus." pak jen sledoval jak obě dvě osoby padají na zem.


V nouzové komnatě

Když jsem se ráno probudila zjistila jsem, že ležím v Tazimově náručí. Zavřela jsem oči s tím, že budu ještě spát, ale najednou jse uslyšela jak někdo otevírá dveře.
" Eli? Spíte? Nesu vám snídani." ozval se hlas mého táty. Rychle jsem se posadila a lehce jsem ďoubla do Tazima. Sama jsem vystřelila do koupelny. Zapnula jsem si sprchu a v tichosti jsem se omlovala Tazimovi, že jsem ho nechala na pospas tátovi. I když táta Harry je strašně fajn a mohl by si s Tazimem rozumět.

Následující díl - coming soon


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama