HP a děti nejmocnějších

9. července 2018 v 13:57 | Rosemary
Ahojky pokud jste nečetli oznámení z nějakého důvodu nám sem nejde přidat V zajetí Bradavických démonů a ani Jen pár krůčků ke štěstí. Tak proto jsem zkusila dát novou povídku a fungujeto. I nadále se budeme pokoušet sem obě povídky přidat. Tak si tuhle zatím užijte.



Harry seděl v houpacím křesle a díval se na svoje dvě děti. Přemýšlel zda udělal dobře, když o nich nikomu neřekla, ale nakonec nad tím jen pokrčil rameny a zvedl se.
" Elien, Tobiasi pojďte už dovnitř." Jen co to dořekla, kolem něj proběhly dvě devítileté koule.Harry se pouze zasmál a šel s nimi domů. Večer, když tři obyvatelé dom v klidu spali, se k nim přemístilo osm postav.
" No tak už to udělej." Zašeptala jedna z postav.
" Ale to se mně nechce. Vždyť jsou tam děti." Odsekla druhá.
" Uhněte, já to udělám." Vyštěkla třetí, než však stačila udělat cokoliv ozval se jim za zády nenávistný hlas.
" Ještě jeden krok smrtijede a bude to to poslední co uděláš." Zasyčel Harry i s oběma dětma. Smrtijedi se jako na povel otočili a očima spočinuli na Harrym.

" Pottere, ani nevíš jak jsi nám to ulehčil. Dej sem ty děti a mi tě necháme žít." Posmíval se jeden.
" Přesně tak, pán zla nic neříkal, že tě máme taky přinést. Stačí mu ty děti." Chytil se ten druhý a užuž chtěl chňapnout po malé Elie. Ta vypískla a schovala se za Harryho nohu. Stejnou věc udělal i Tobias, ale ten zároveň vzal kolem ramen El.
" Vyřiďte té mrtvole, že moje děti nedostane." Odplivl si Harry. A tak začal boj. Harry to měl těžší, protože udržoval ochranný štít na svých dětech a smrtijedi toho vuzžívali.
" Tobi, Elien,ke mně." Zavelel Harry, když ho zasáhla řezací kletba. Děti se k němu okamžitě dostaly.
" Držte se mně." Byl jediné co řekl, než je všechny tři přemýstil na pozemky Weasleyovic rodinky.
" Štěňata, dojděte k támhle těm dveřím a řekněte jim, že jste od Harryho a at mi někdo dojde na pomoc ano?" snažil se říct Harry, ale pomalu ztrácel vědomí z nedostatku krve. Obě děti svorně přikývl a rozeběhly se do Doupěte. Zabouchaly na dveře a čekaly. Uslyšely ze vnitř hlasy.
" Arthure, někdo je venku. Myslíš, že nás našel?" ozval se velmi příjemný hlas.
" Molly, myslíš si, že by Voldemort klepal?"
" Mami co se děje?" ozvaly se další hlasy. Elien se podívala na bratra a stiskla mu ruku. Čekaly než obyvatelé domu otevřou dveře. Když se dveře otevřely stál v nich postarší pár a ostražitě se rozhlédli, když však viděli kdo je vyrušil jejich ostražitost klesla o trochu dolů.
" Broučkové, co tu děláte? Kde máte rodiče." A když si všimla krve na jejich oblečení vyděsila se
" A co se vám proboha stalo?" už chtěla obě děti v táhnout dovnitř, když v tom se jim vyvlíkly.
" Né, počkejte, posílá nás táta." Začal mluvit chlapec.
" A kdo to je? A co od nás potřebuje?" zkoušel to na ně tentokrát Arthur.
" Táta je Harry a leží támhle, když ho ti smrtijedi zasáhli řezací kletbou." Arthur se na Molly podíval s nepříjemným pohledem a pak se otočil.
" Charlie, pojď se mnou, Molly dej tem dětem nějaké kakao a sušenky ano?" rozdal instrukce a vydal se tam kam ukázal děti. K němu se za chvíli připojil i Charlie s Billem. Chvíli šli než našli ležící tělo. Arthur se k němu sklonil a otočil ho. Vykřikl, když spatřil Harryho tvář.
" Bože, Harry." Rychle ho nadnesl kouzlem a utíkali domů. Jen co se za nimi zavřeli dveře utíkal Charlie ke krbu a letaxoval Brumbálovi, aby poslal Madam Poppy.
" Arthure?" ozvala se Molly.
" Je to Harry, Molly. Chudák chlapec, do čeho se zase dostal?" Vyrušil je zvuk letaxu, když se madamPoppy objevila v jejich obýváku. Za ní hned Brumbál a Mcgonnagalová. Když uviděli Harryho zděsili se. Poppy však zůstala profesionální a hned se dala do práce.
" Arthure,Molly co se stalo?" vyzvídal Brumbál. Molly mu převyprávěla co se stalo a po chvilce už brečela.
" Molly mohla by jsi sem ty děti zavolat?" Požádal jí.Molly se otočila a došla pro děti do kuchyně, které si momentálně pochutnávali na čokoořechových sušenkách s mlékem. Obě děti objala a pak jim pověděla, že s nimi chce ředitel mluvit a že si ty sušenky i s mlékem můžou vzít tam. Obě děti potěšila vydina, že si ty sušenky můžou sníst. Když vešly do obýváku Harry už tam nebyl. V klidu spal v Bradavicích , kde kolem něj Poppy poskakovala.
" Dobrý den, mé jménu je Albus Brumbál. A jsem ředitelem.." nestačil to doříct protože mu do toho skočil Tobias.
" Mi víme, kdo jste táta o vás mluvil. O vás všech." Řekl, když si i se sestrou sedli na pohovku.
" Aha, a co vám ještě řekl?" zajímalo Brumbála.
" Nic moc, jenom kdo jste kam chodil na školu." Pokrčil rameny mladík a strčil si poslední díl sušenky do pusy.
" A kdepak je vaše maminka?" zkusil to znovu Brumbál.
" Mi nemáme mámu." Odpověděl zase Tobias.
" Aha tak to je mi líto."
" Nemusí, mi jsme ji nikdy neměli." A tím rozhovor na téma máma skončil.
" A kde jste žili?"
" Táta říkal, že tohle říkat nesmíme." Odmítl Tobias.
" Aha a co ještě nesmíte říkat?" zkusil to Brumbál jinak.
" Datum narození, tátovo jméno, a jméno toho druhého chlapa." Vyjmenoval Tobi.
" Proč nesmíte říkat Harryho jméno?" zajímalo Brumbála.
" Protože by nám pak lidi chtěli ublížit a nebo nás využít." Závl Tobias.
" Tak myslím, že to by stačilo. Půjdete si lehnout." Zakročila Molly.
" Jen jednu poslední otázku." Zastavil jí Brumbál. " jak se jmenujete?"
" Já jsem Tobias a moje sestra je Elien." Zívl podruhé a prakticky usnul tak jak byl. Stejně i Elien.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama