HP a děti nejmocnějších - 2

13. července 2018 v 12:00 | Rosemary
Tak další kapča tak si ji opět užijte. Ráda bych vás poprosila o pár komentů.




RÁNO:
Molly dělala snídani a snažila se nedívat na Eliin zkoumavý pohled.
" Copak si dáš?" zeptala se jí, ale El jí neodpověděla. " aha tak jo." Molly už nevěděla o dělat, od rána na ní malá nepromluvila, když se nad tím tak zamyslela nemluvila ani včera.
" To nic, paní Weaslyová. Ségra nemluví, jen tátovi šeptá do ucha, ale jinak s nikým, jo ještě občas se mnou, ale jinak už ne." Vešel do místnosti Tobi.
" Aha, to je v pořádku. Jo a říkejme této nebo jen Molly jak chceš. Co si dáte k snídani?" zeptala se jich.
" Umíte lívance?" zeptal se Tobi a zajiskřilo mu v očích.
" Samozřejmě. Dáte si je?" ba svorně přikývli. Takže k snídani měli lívance. Po snídani se zastavil Brumbál a vzal děti do Bradavic.

"Páni." Vydechl Tobias.Brumbál je provedl po hradě a pak je vzal na ošetřovnu. Obě děti se rozběhly k lůžku s jejich otcem. Vedle jeho postele stála Poppy a vedle ní muž, kterého děti okamžitě poznaly. Byl to Severus Snape, nejobávanější Bradavický profesor. Táta jim říkal kolik utrpení si s ním prožil, ale také, kolikrát mu zachránil život.
" Brumbále, kdo jsou tyhle děti?" zeptala se Poppy a upřela na ně zrak. Poppy totiž neslyšela včerejší vyprávění a tak ani nevěděla, že má Harry děti.
" Tohle, Poppy, jsou děti Harryho." Oznámil jí Brumbál. Poppy na ně šokovaně pohlédla a Snape by udělal totéž nebýt jeho povahy, takhle jen pozvedl jedno obočí.
" Ahoj já jsem Tobia a tohle je moje sestra Elien." Představil je Tobi.
" Dobrý den, já jsem Poppy a tohle je profesor Snape, učí zde lektvary." Představila
" Omluvte jí profesore, ale miluje lektvary no a táta v nich není dobrý a tak, když teď potkala vás je z toho celá paf."
"Ano, o umu vašeho otce jsem obeznámen." Pronesl cladně profesor. " avšak mě zaráží, že alespoň jeden z rodu Potterů,může ocenit kouzlo přípravy lektvarů." Při vyslovení Harryho přijmení zase nadzvedl jedno obočí.
" No je to tak profesore, já mám lektvary také rád, ale nedokážu u nich vydržet. Nemám jak to jen říct, klidnou povahu jako moje sestra a proto častokrát jsou její výsledky mnohem lepší než moje."
Elien se otočila na tátu a přistoupila k jeho lůžku. Pohladila ho po tváři a zašeptala mu něco do ucha. Když se oodtáhla její tvář zdobil malý úsměv. Přiskočila k bratrovi a zašeptala mu do ucha.
" Co říká?" zajímal se Brumbál.
" Říká, že se táta za chvíli vzbudí." Pronesl a oba se postavili k otcově posteli. Za pár chvil bylo vidět, že má pravdu. Harrymu se zatřepotala víčka a rozlepil oči. Jako první vyhledal své dvě děti.
" Ahojte, štěňata." Pozdravil je a usmál se na ně.
" Ahoj,Harry." Pozdravil profesor Brumbál.
"Aha, tak teď se zodpověděla moje druhá otázka. A to kde jsem."
" A jak byla první?"
" Kde jsou moje děti." Řekl bezvýrazně a posadil se.
"Pane Pottere, nesmíte si sedat." Vyjekla Poppy.
" Ale houby a už nejsem Potter." Zamumlal Harry.
" Och takže zase víme vše nejlépe pane Pottere? Nedělejte drahoty a lehněte si." Ozval se nenávistný hlas mistra lektvarů.
" Á, profesore, ani nevíte jak mi chyběl váš sarkasmus, ale opravdu ležet nepotřebuji a navíc jak jsem již jendou řekl nejsem Potter."
" Co to povídáš Harry." Nechápal Brumbál.
" Ale moc dobře víte o čem mluvím Brumbále. Navíc mám takový pocit, že jste to byl vy kdo tohle celé naplánoval. Co jste si k sakru myslel? Že na to nikdy nepřijdu?" naštval se Harry a oblékl se.
" Chlapče můj, udělal jsem to kvůli tobě."
"Ale houby, kvůli mně! Dělal jste to kvůli sobě, ale s tím je teď konec. Držte se ode mě dál Brumbále a od mých dětí. Jinak to s vámi špatně dopadne." Vyhrožoval Harry. Poppy i Severus se zděšeně dívali na Harryho. Jak se opovažuje takhle mluvit s Brumbálem?
" Harry až dospěješ pochopíš, proč jsem to musel udělat." Nevzdával se Brumbál se svojí obhajobou.
" Až na to, že díky vám jsem musel dospět o mnoho dříve než moji vrstevníci." Vyčetl znovu Harry
" No, ale nemá cenu se hádat."odmlčel se Harry na chvíli. " Prostě teď zase odejdu a nikdo nebude nic vědět." Domlouval Harry.
" No jistě velký Harry Potter, vždycky přijde jen, když něco potřebuje." Zasyčel nenávistně Snape.
" Tak v tom se mílíte. Kouzelnickému světu jsem dal všechno, ale on mě pořád zrazoval. Teď, když mám rodinu nenechám aby jí někdo ohrozil." Řekl obraně Harry.
" Tati." Promluvil Tobias po dlouhé době. Harry se na něj podíval s takovou láskou v očích, že se Snape musel odvrátit.
" Ano, broučku?"
"Musíme tu zůstat." Řekl prostě.
" Opravdu?" znejistil Harry.
" Ano."
" Tak to vypadá,že si tu chvíli pobudeme." Rozhdl Harry. Nikdo nechápal jak možné, že stačilo pár slov od toho dítěte a Harry automaticky ustoupil.
" Samozřejmě, že jste vítáni na Grimuldově náměstí." Vložil se do toho zase Brumbál.
" Děkujeme, jelikož je to na poslední chvíli nic jiného nám nezbývá." Přijal Harry. Ještě ten večer se vydali na Grimuldovo náměstí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enni Enni | Neděle v 20:16 | Reagovat

Vypadá to na pěknou povídku, už se moc těším na další kapitolky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama