V zajetí Bradavických démonů

10. srpna 2018 v 13:50 | Safimary
Tak další nášup....jestli chcete zanechte dole komentík budeme rády. S láskou Safimary

Nasedl jsem s Elizabeth na jednorožce a ten nás vzal k oknu, ze kterého jsme skočili. Odtamtud jsme se vydali do místnosti, kde jsme předtím strávili noc. Vešli jsme do místnosti a tam byli oba její rodiče. Ten, se kterým jsem mluvil ráno seděl na židli a ten v černém přecházel po místnosti sem a tam. Když jsme vešli, zastavil se a změřil si nás pohledem. Z jeho pohledu mě mrazilo.



Táta v místnosti přecházel jak lev chycený v kleci. Podíval se na Tazima.
"Eli, jdi od něj pryč. Hned!"
"Cože? Tati, uklidni se." snažila jsem se ho uklidnit.
"Je to nebezpečný lhář."
"Ale no tak. Tati, přestaň si vymýšlet. Prostě nemáš rád žádného kluka co si najdu."
"Vážně? A co je tohle?" řekl a luskl prsty.

Moc se mi nelíbilo, kam to směřovalo, i když bylo milé, že se mě zastala. Její otec luskl prsty a v místnosti se objevili oba dva moji bratři. Tohle začíná být špatné. Oba bratři se vrtěli a byli zřejmě svázáni nějakým kouzlem.
"Poznáváš je?" zeptal se mě její otec.
"Ano, jsou to moji bratři." odpověděl jsem opatrně.

"Ha, vidíš?" triumfálně táta.
"A co jako? Vím, že má bratry. Proč jsou svázáni?" nechápala jsem.
"Možná že víš, že má bratry, ale to co nevíš je to, že to není člověk."
"A?"
"Co 'A'? Se na něj podívej. Sevalsimo." zvolal táta a ukázal na Tazima.

Překvapilo mě, když řekla, že jí nevadí, že nejsem člověk. Jejího tátu to zřejmě dopálilo. Vykřikl nějaké kouzlo a zamířil na mě. Zasáhlo mě světlo z jeho hůlky a stalo se to nejhorší, co mohlo. Cítil jsem, jak jsem se změnil do své démoní podoby. Objevili se mi rohy, ocas mi vylezl zpod tuniky, změnila se mi barva očí a zešpičatěly se mi uši a zuby. Zcela jsem zpanikařil. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděla. Jedním ladným pohybem jsem si nasadil kápi a utekl z místnosti. Naštěstí, když jsem se dostal ze dveří, kouzlo již pominulo a já opět vypadal jako dřív.

Ještě chvíli jsem se dívala na místo kde stál Tazim. Nemohla jsem uvěřit tomu, že byl Tazim démon. Jak HUSTÉ.
"Proč ho to tak nesnášíš? Tohle jsi udělal schválně! Nenávidím tě!" zakřičela jsem a utekla taky.

"Tak tohle se ti povedlo." řekl naštvaně Harry, praštil Severuse a propustil Tazimovy bratry.
" Severusi, koukej najít naši ddceru i Tazima nebo si mě nepřej. Jo a Tazimovy se omluvíš, je to jasné?!" peskoval Severuse Harry. Pak se otočil na ty dva.
" Jste v pořádku?" když zachytil jejich nechápaví výraz podal oboum naslouchátko jako měl on sám. Oba si ho nasadili bez řečí. Harry zopakoval ještě jednou svou otázku. Než mu však stihli odpovědět uslyšeli další dívčí zaječení. Harry si povzdechl. Tak kdo to bude tentokrát.
Než se ale nadál, Darim opatrně vytáhl malou dýmovou bombu a hodil jí na zem. Místnost zaplnila čistě bílá mlha a oba chlapci utekli ze dveří pryč ke zdroji hluku.
"Mějte se!" křikl na ně ještě Darims úšklebkem, který nemohli vidět.

V Masyafu

"Už to čekání nevydržím. Nevím kde jsou moji chlapci a dost mě to drásá. Měli bychom jít za nimi." rozhodl Altair, když se ani jeden z jeho synů nevracel.
"Dobře, jenom klid, už mám ten lektvar téměř dokončený."
"Tak si pospěš a nedělej kraviny okolo." peskoval netrpělivý anděl.
"A je to." řekl Malik a vhodil tam poslední přísadu. Stejně jako chlapce, i je pohltila mlha a přemýstila je na dívčí záchody.
"Kde to jsme?" zeptal se Malik a rozhlédl se kolem.
"To nevím, ale moc se mi to nelíbí." odpověděl mračící se anděl a udělal krok do předu. Cestu mu však zkřížila ufňukaná Uršula.
"Proč se tu musí pořád někdo zjevovat? To už tu nemá nikdo ani soukromí na fňukání?" levitovala před Altairem, který jí ignoroval a s chladným, vražedným výrazem prošel přímo skrz ní. Malik ho chvilku sledoval a musel se pousmát. Duch dívky se zarazil a oči se jí rozšířili hněvem.
"To je mi tedy slušnost procházet chudou duší dívky." sykla na něj. Anděl se na ní otočil a oči mu zlatě zářili. Uršula couvla a raději se otočila na Malika, který jí věnoval jeden ze svých ďábelských úsměvů. Uršula vykřikla strachy a utekla do záchodu.
"Tak jdeš? Nebo tu budeš stát celý den?" pobídl anděl démona.

Harry vytáhl Severuse ven, aby se šli podívat co se zase děje. Cestou našli kluky jak se dívají na obraz, který na ně mluvil.
" Kluci, věřím tomu, že se umíte bránit, ale v našem světě je sposta věcí, kterým nerozumíte a neznáte jejich případnou likvidaci. Tak prosím buďte opatrní a stoupněte si za mě a Severuse. Ano?" Domlouval klukům Harry. Přece jenom jeden z nich je ve věku její dcery a ten druhý ještě mladší. Nikdy by si neodpustil kdyby se jim něco stalo a co pak jejich rodiče? Co by dělali oni? Pomalu došli až ke dveřím od záchodů a už už chtěli vejít, když v tom se dveře otevřely.

Ze dveří vyšel Altair spolu s Malikem. Ihned se ale zarazili. Nejdříve se podívali na své syny a poté na dva neznámé muže, kteří stáli před nimi. Altairovi zazářili oči a Malik si přivolal meč.
"Darime. Sefe." řekl anděl. Oba kluci nepotřebovali slyšet a vidět nic jiného a okamžitě přešli na stranu svých rodičů. Anděl se trochu uklidnil a obejmul své syny.
"Jsem rád, že jste v pořádku." malinko si oddechl.
"Co je to za lidi." zeptal se jich Malik.
"To jsou..." začal Sef a poté se odmlčel, jelikož nevěděl co přesně říct a podíval se na svého bratra, který se podíval na ty dva. Jeden je zajal a druhý jim pomohl, co si o tom má myslet.

Když se jich zeptali kdo jsme kluci nevěděli jak odpovědět. Harry převzal iniciativu.
" Jsme rodiče Elizabeth a zdejší učitelé. Kluci mohl by to jeden z vás přeložit?" zeptal se jich Harry a podíval se na mladšího. Přece jen mu připadal rozumnější než ten starší.

Sef to přeložil, i když si nebyl jistý, že to zrovna jeho rodiče budou chápat.
"Kdo je Elizabeth."
"Učitelé?" řekl oba dva muži najednou a poté se podívali na sebe.
"Chci vědět co se to taady děje, a kde je náš syn Tazim." chopil se slova anděl a oči mu nebezpečně zářily.

Harry si pouze povzdechl. Severus se k ničemu neměl a jeho už ze všeho bolela hlava. Z kapsy vyndal dvě nasloouchátka a dal je Malikovi a Altairovi.
"Jsem učitel obrany proti černé magii. Hned vám vysvětlím kde je váš syn. Váš syn je někde s naší dcerou. Teď se je snažíme najít, ale poněkud vlastně nevím co se tady děje. Nejdříve přišel váš syn Tazim, pak další vaši synové, do toho se připletl bazilišek a myslím, že v tom všem má prsty ten starý senilní blázen Brumbál. Začínám být z toho unavený. Celý den poslouchám problémy ostatních, ale nemám čas na ty svoje. Takže když mě teď omluvíte, jdu najít ty dvě nepuslešné dětí dřív než se ze mě stane děda." s tím se sebral a vydal se směrem k astronomické věži, kde byly na pobertově plánku nebezpečně blízko u sebe dvě tečky se jmény Tazim a Elizabeth."

"Hej, klid kamaráde. Nejsi jediný kdo má problémy. Já už se přes den strachuju nervuju kde mám syna. Tam odkud jsme jsou únosy, vraždy a podobné věci na denní pořádku. Moc se ti omlouvám za ty tvé problémy, ale řeknu ti jedno. Nejsi sám kdo je má..." takhle by Altair mohlpokračovvat, jelikož to vněm vřelo. Malik mu položil ruku na rameno a trochu ho uklidnil.
"Jednoduše řečeno si dojdemepro syna a opustíme vás. Jednoduché a prosté." řekl s falešným úsměvem.

Harry se jen pro sebe usmál. Schválně je zvědvý jak odsud Tazima dostanou jestli se do sebe ti dva zamilovali. A dál pokračoval ve své cestě. Nemůže říct, že by tu byly nekteré věci které Altair jmenoval né po tom co zabil Voldemorta, ale schválně jestli by měl něco co se rovná Cruciatu.

Altair i s Malikem a jejich syny následovali Harryho do astronomiské věže. Ani démon a ani anděl mu nevěřili, ale byla to jejich jediná naděje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama